Nejmenší predátoři
Věnováno Iantouchovi. A vzpomínce na toho malýho hubenýho spratka, co se jednoho dne teprve stane guvernérem. Po přečtení některých jeho vzpomínek mívám intenzivní potřebu znovu shlédnout predátora.
Procházeli přímo pod námi. Jenomže, víte, museli byste tu strávit tolik času jako my, abyste se dokázali lesem pohybovat neslyšně.
Nemusel jsem se schovávat. Baldachýn korun nás kryl skoro dokonale. Jeffy, přitisknutý ke kmeni, nakrčil nos, na němž balancoval ohňový mravenec. Zvládl být natolik v klidu, že ho nekousl. Jsou jako my. Malí. Neškodní, dokud je nenaštvete.
"Věř mi," zasyčel jeden z těch pitomců dole. "Jsou to akorát děcka. Dostaneme je."
Páni, tohle by strýček Jova MILOVAL!
Opatrně jsem přesunul váhu a rozpažil. Jeffyho pusa se roztáhla do úsměvu. Podal mi vibrokopí.
Jsme malí. Neškodní.
Ale Planina mršin je NAŠE.
- Číst dál
- 4 komentáře
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit