DMD č. 12. pro 12. 4. 2020. Téma: Malí a (ne)škodní

Zlatá pole vybízela k práci. Ženci na sebe vesele pokřikovali, srpy zvonily, vzduchem se nesly písně. Počet snopů narůstal.
Mladá žena, která přišla na pole hned zrána, se držela stranou. V rukou pevně svírala zvětšující se hromádku klasů, které pracovníkům vypadly. Občas se občerstvila ze společných zásob vody. Držela se s nimi až do konce žně. Tak bude schopná zabezpečit svou rodinu.
Za pár dnů začal pracovat mlat.
Rytmický klapot kopyt doprovázelo bučení. Nezauzděná tlama zvířete se občas sklonila, aby ze země sebrala sousto k přežvykování. Spokojený brav pomohl dokončit práci.

Protože množství, které ubyde milosrdenstvím k jiným, Hospodin nahradí.

Klisna se nerušeně pase, zatímco za ní vykoukne maličká huňatá kulička. Tři dny staré hříbátko. Vydává se k nám. Nožičky se mu ještě trochu pletou. Po chvíli drbání a mazlení se najednou natočí zadkem a rozverně vykopne. Zásah. Tím malým ostrým kopýtkem. Do mojí holeně.

Izzard je plemenný hřebec. Měří devadesát centimetrů, nesahá mi ani do pasu. Ale když uviděl rybníček na návsi, rozklusal se a já za ním vlála, dlaň spálenou vodítkem.

,,To jehně musím nastříkat proti klíšťatům. Podrž to," vrazí mi Lucka do náruče několikadenní ovečku. ,,Juziiis," zašišlám na ni. Zabečí, mrskne sebou a kopne mě do brady.

Soňa bola čarodejka, aby ste vedeli. O pánovi z Vlkolinca sa tvrdilo niečo podobné, ale len šeptom. Bola to však pravda. To, čo som mu ukradol, bol jeho grimoár.
Ten bol teraz mimo tábor. Jediná kópia bola v mojej hlave. Cestou sem som totiž strávil hodiny pozeraním do tej prekliatej knihy. Neporozumel som nič, nemám magické nadanie, ale Soňa dokáže vyvolať spomienky. V podstate vo mne chcela listovať.
Chcela to vyskúšať okamžite, kým sú spomienky živé, ale odmietol som. Jediné trochu súkromné miesto bolo zamorené mravcami, a to teda ani náhodou.
Sú malí a neškodní, tvrdila.
Tak určite. Veď kúšu!

Malé děti můžou být zábavné. Když je naberete na Výstavišti a ony na sobě mají kostýmy Avengerů. Dokážou být roztomilé. Když je za kabinou slyšíte brebentit, k čemu asi slouží který knoflík na ovládacím panelu a že ten velký červený zcela určitě odpaluje rakety, aby tramvaj mohla projet mezi všemi těmi auty, co stojí na kolejích.
A pak je tu skupina malých záškodníků, kteří čudlíky strašně rádi mačkají. Lhostejno jaké. Hlavní je provést co možná nejvíce stisků za minutu.
Zásadní úskalí jejich ambiciózního plánu tkví v tom, že přerušovaným mačkáním tlačítka Znamení k řidiči nám dávají návěst Zastavte všemi prostředky.

Jsem městské díte a myslím, že hlavně proto nejsem zvyklá na pavouky. Možná za to může i film Jumanji se svými podivnými kostlivými obludami rozměru psa nebo obří chlupaté potvory spouštějící se ze stromů v Harry Potterovi dvojce.
Postupně si ale buduji imunitu. Nebojím se johan, protože jsou tak absurdně chatrné a vlastně elegantní. I tak budu křičet, pokud se moc přiblíží. Udržujme osobní prostor, lidé a pavouci! Čas od času se mi v rohu okna usídlí pavouček a já respektuji jeho odhodlání – bydlíme v sedmém patře – a tak nějak symbolicky mu ten kout tři metry od své postele pronajímám.

Pokud lidé uslyší, že jejich soused, co koupil chaloupku na kraji vesnice, se zajímá o zvířata, pokusí se mu celá vesnice vylíčit, kde a jaké viděla zvíře. Občas mu dokonce nějaké i přinese. S poraněnou strakou, zajícem či srnkou není velký problém. Tentokrát však u branky stál myslivec s velkým pytlem a pod mým tázavým pohledem se z pytle vyvalila dvě maličká medvíďata.
„Medvědice zimu nepřežila a tahle u ní stále byla. Jsou malá a neškodná. Nevím, co s nimi.“
Neměl jsem na výběr a medvíďata jsem vzal. Stále jsem nevěděl, jak „neškodná“ budou a že mě budou stát komín.

"No a ti mchalí nevchyditelní tchvorčkchové jsou moc nebezpecheční," zakončil Igor přednášku pro mužstvo.
Všichni se tvářili poněkud zaraženě, policista Polštářek dokonce přemýšlel, jestli by mu nakonec nebylo lépe jako dřevorubci v horách Beraní hlavy.
"Něco jako bubáci a víly zubničky?" ozval se nakonec Noby.
Pleskot Řiťka potřásla unaveně hlavou: "Ne, Noby, ti tvorečkové jsou neviditelní, protože jsou tak malí. A jsou nebezpeční, právě proto bychom si měli co? Umývat. Důkladně. Ruce."
"Ale máma říkala, že přílišná hyena škodí," oponoval Noby, který se v tom už úplně ztrácel.
"Ncho, vchaše mcháma měla vchlastně tchrochu pravdu."
Pleskot složila hlavu do dlaní.

"Doktore, dejte mi něco na migrénu."
"Jistě pane."
"Kde se tu vzaly ty chlupaté koule? Ony vrní?"
"To jsou živočichové kapitáne, tribblové. Jednoho dostala poručice Uhura. Trochu se rozmnožili."
"To abyste si otevřel porodnici McCoyi."
...
"Kapitáne, máme tu trochu problém!"
"Co zase pane Scotte?"
"Ti chlupáči se trochu přemnožili a dostali se i do skladu, co jsme měli hlídat. Sežrali všechno zrní a spousta jich pošla."
"Děláte si srandu? Jak je to možné?"
"No, McCoy říkal, že se rodí březí...Pane."
...
"Kam jste je tak rychle uklidili? Tak mluvte!"
"No, ehm, transportovali jsme je na klingonskou loď, než odletěla, kapitáne."

"And that was when... when..." Eliška's voice gave out. Baldwin handed her a tissue and patted her on the shoulder. "It seemed so inocuous, you know? All of it. Trinkets, chants, candles... just fun little things. Harmless."
"You had some jewelry on your person, didn't you?"
She nodded.
"Some rings and a piercing. It... it felt like a lightning bolt went through all of them... It burned, but the hospital said there were no visible traces."
She shook her head.
"Could we see them?" Thorne asked.
"I... I don't have them anymore. I couldn't..."
Thorne supressed the urge to swear.

Než se Edvin stačil přesvědčit, že Catherine dýchá, položil nahý Rick ruku na mříž a ta se pod jeho dotekem začala rozpadat. O pár sekund později byl venku a svým příchodem do rozsáhlejší jeskynní síně si získal pozornost všech tam přítomných Fremenů. Tři z nich, co byli nejblíž, okamžitě tasili krispely a vrhli se na něj, ovšem během pár okamžiků se odebrali na zem, proměnění v loužičky doutnajícího nafialovělého slizu. Ricka plýtvání vodou viditelně nermoutilo.
„Ještě někdo chce srát chlápka, co má doslova plnou prdel nanobotů?“ zahřímal otráveně. „Ne? Super, tak sedejte a poslouchejte, vy pouštní hovna, nebudu to opakovat.“