Originální

Zlo zamíchané v kotlíku na ohni vře a bublá. Bouřka podivné směsi neposlušně klokotá. Co chvíli nadskakuje poklička, která jako by hrála na činely. 

Tma hutná se vevnitř vlní, černá jako smola, bílá jako vina. Vaří se dobrota, sladká jako pomsta, slaná jako smutek.

I přidalo se koření pro lahodnost chutě po lžích se špetkou rané nenávisti. Hadí jazyk promluví svým jedovatým slovem, které zastíní prastarou lípu. Syčí to na plotně jako výčitky v uších. 

Ještě kus podlé zrady chybí, aby bylo hotovo. Ještě chvilku, aby se člověk do toho mohl pustit.

Vůně omamuje, k zakousnutí láká. Kdo bude první?

"Povídám vám," řekne Šerif, "jestli budete ponocovat, bude to váš problém. Budíček je v sedm, jasný?!"

O půl hodiny později se děti pod nátlakem konečně zaspacákují.

Za další půlhodinu řvou stále jak paviáni.

"Sedm. Hodin," strčí Šerif hlavu do dveří.

"Myslí si, že jsme hluchý a blbý?" zoufá si Willy za (hlučnou) čtvrthodinu.

"Ano," odvětí Rejsek.

Konečně ticho. Pak... jde Medvěd na záchod. Krocan hledá baterku. Všichni mají žízeň.

Tři dospělí hrají radši deskovku. Najednou jsou dvě ráno.

"Možná," nadhodí Willy, "bychom nemuseli..."

"Budíček je budíček," řekne Šerif nesmlouvavě.

"Mohli bychom..."

"Ne."

Vstávají v půl deváté.

"Budík... nezazvonil," prohlásí Šerif.

Pozoruji tě den, co den. Koukám se moc rád. Mladý, krásný a naivní. Bez sebevědomí, bez opory v rodině. Ani nevíš, jak špatně bys bez mé podpory dopadl. Sežrali by tě tu zaživa.

Co na tom, že si chci vybrat odměnu? To je právo mocných. Pokušení, kterému podléhám rád.

Neboj se ničeho, vždyť cestovat časem taky znáš. Uvidíš věci, které ještě nikdo nespatřil. Hvězdičky, křížky, hroby...

Kolik jen uvidíš křížků a hvězdiček. Který z nich bude tvůj?

Spi sladce, dokud máš čas. Já se jen dívám. Brzy přijde můj čas a já se nakrmím. 

Já mám děs a hrůzu rád.

Hora si byla vědoma své přitažlivé síly, kterou měla od nepaměti. Někdy jí nechávala spát, netečná k okolí, nehybná, zdánlivě věčná. Nyní však vnímala, že dlouhá netečnost nevede ke stálosti, ale erozi a kdyby se jí plně poddala, časem by svou sílu ztratila, rozpadla by se v prach a úplně by zmizela. Potřebovala růst. Potřebovala energii a život, aby nezapomněla existovat. Věděla i to, že když bude života příliš mnoho, vyroste příliš prudce, všechno spálí a bude dlouho trvat, než k ní život opět pojme důvěru. Pokušení bylo silné a nebylo snadné ho ukolébat. Nevěděla, jestli bod zlomu pozná včas.

„Jdou si pro něj. Tamto,“ bradou neznatelně ukázala na Ferguse, který se posunul a stál vedle ní, „bylo jen k odvedení pozornosti. Zatímco stráž řešila přebujelé šlahouny, tak spustili nepokoje. Využili chudinskou čtvrt a tamější bídné poměry. Podplatili místní, aby vyburcovali lidi k povstání, jak jsme říkali. Pak se k nim přimíchali.“

Chvíli přemýšlela a potom pravila: „Za tím musí být někdo, kdo má prostředky a dostatek lidí, aby to naplánoval. Má pro ně cenu, pro kterou neváhají riskovat. Už jsi objevil, ve které cele sedí?“

„Dalo to práci, ale ano. Je v nejnižším patře. Byl v plánu příští měsíc.“

Žil, byl jeden král, který velmi dobře kraloval. Země prosperovala.

Jednou, když měl král významné výročí vlády, poddaní se mu přišli uklonit a každý na důkaz toho, že si krále váží, mu něco daroval.

Mezi nimi se objevil cizinec, který nechal králi vybrat si mezi obyčejným, dřevěným kalichem a nádherně zdobeným kalichem ze zlata.

Král byl však ješitný, a tak zvolil číši zlatou a do komnat si ji nechal donést.

Každou noc, když král spal, mu číše do ouška hadím jazykem šeptala a postupně připravovala krále o rozum.

Otrávená slova krále ovládla natolik, že se odpoutal od skutečného světa. Zešílel.

Naša tanečná show vám vyrazí dych! No dobre, ale je to ďaleko, drahé a nemám s kým...

Jedinečná výstava Tutanchámonova! Dosiaľ nevidené artefakty! To už berú z nejakej výrobnej linky, nie?

Zistite, či uniknete z hrôzostrašnej miestnosti v časovom limite! No to ani nemusím skúšať, unikám z práce neúspešne každý deň.

Zažite na vlastnej koži pád z lietadla! Čože? Prečo by to niekto..? 

zistiť viac...

Aha, v tom je veterný tunel. Jak vo veternom tuneli... 

zistiť viac... 

Aha, je to simulácia padáka.. Kde majú to lietadlo..?

zistiť viac...

Pomocou virtuálnej reality...

Husté! Kto so mnou ide?

SI SA ÚPLNE ZBLÁZNILA!!!

Byl jemný opar. Petr seděl na trojnožce a koukal do vody. Měl už delší dobu nahozeno a čekal, jestli dneska konečně uloví.

Chodil k tomuto rybníku už druhý měsíc. A zatím pořád nic. Kolegové si z něj už pomalu dělali srandu.

Ale Petr věřil svojí intuici a nepochyboval, že jeho úlovek bude stát za to.

Dalekohledem kontroloval hladinu a protější břeh, stejně jako předchozí dny a týdny.

A najednou to spatřil - z lesa se vynořilo auto. A druhé přijíždělo podél břehu.

Z aut vystoupily dvě ozbrojené skupiny. Došlo k předání.

Petr vše pečlivě nafotil a zdokumentoval.

Teď už spravedlnosti neutečou.

Děda pečlivě rozmístí několik pastiček na strategická místa. Hrabošů se letos v okolí chalupy už pár objevilo, dokonce i navzdory jezevčíkovi svědomitě tunelujícímu zahradu skrz naskrz. Babička není zrovna myší fanynka a v jejich přítomnosti prohlašuje, že se jich nebojí, a opouští s myší sdílený prostor.

*

Děda se nad pastičkou zamyšleně sklání. Je prázdná. Sklapnutá. A návnada je pryč.

"Sežraly sýr a utekly," vrtí hlavou.

Zkusí to s jinou návnadou. Hlodavci husarský kousek zopakují. A znova. "To je neuvěřitelný. Jsou chytrý," mumlá si uznale. Pastičky vzdává. Kdo to má pořád řešit.

Devítiletá vnučka spokojeně schová svůj klacík na sklapávání pastí.

"Pane, milý pane, tohle je moje místo," prosil trochu nevrle smradlavý chlapík v roztrhaném oblečení.

"Dnes ne!" 

Zaslechl a jen tak tak chytil zlaťák, který mu měl dnešní službu vyplatit.

"Víte, normálně si přes víkend vydělám tři..." Než stihl dokončit větu, objevil se v jeho dlani celý měšec. "Páni," řekl velmi překvapeně a změřil pohledem svého nového sponzora. "Kdo by řekl, že takový otrhanec jako vy bude mít tolik mincí. Vypadáte, že jste zažil lepší časy."

"Pšt," utišil ho. "Zjišťuji, jestli tamten pán náhodou není mocný čaroděj. Připravil jsem mu malé pokušení."

"Jaké pokušení?"

"Kočku. Pokušení v podobě černé kočky."