Originální

Od doby, co pořídili tohle nové hejno,
je celý dvůr pohnojený — všude samé lejno.

Všem slepicím velí jedna jménem Pepina, 
hned první den bylo jasné, že boj začíná. 

Až do „slavných" Velikonoc přikázala nesnášet, 
pak plánují konec stávky a od května zanášet.

Tak hospodář do kurníku pořídil si kohouta, 
ten holomek agresivní žene ho teď do kouta. 

Div, že oči nevyklove každému, kdo vstoupí, 
„je potřeba spravit kurník, ty křikloune hloupý.“

Od brzkého kuropění vyřvává jak na lesy, 
cítí se být nadřazený, má i panské móresy. 

Ozvalo se: „Kurník šopa!
Na slepice spadne šopa!

Ještě jednou pípneš, 
nespravím a chcípneš!“

Kandidátka

Tak jsem si připadala. Jako by celý můj život byl jeden velký konkurz. Na co? To by mě taky zajímalo.

Jako by v jednom kuse pořád někdo zkoušel, jestli jsem dost. Dost dobrá. Dost silná. Dost nad věcí.

Nevím, na co by přišel, ale myslím, že na přesný opak než chtěl.

Mám pocit, že čím víc se snažím, tím víc mi to nejde. Každý den nový pokus, ale stejná postava. Postava, která ví, že je to špatně a neví, jak to napravit. Postava, kterou bych být nechtěla, ale jsem.

Možná bych si ji měla napsat a řídit se tím.

Ten večer, kdy měsíc líbal noční oblohu. Ten večer, kdy hrála hudba v tančírně, jejíž tóny ovlažovaly letní bezstarostnost.

Zábava rytmu překrývala sem tam nějaký ostych nebo to, že se zapomněly kroky. Linula se vůně radosti a sladký svist políbeného ruměnce. V transu nikdo nedbal okopaných lakovek, svět utopen ve sklenici vypité do dna.

Těžkosti srdce ztratily se za skotačících zvuků houslí. Vlaštovky starostí vyletěly z hnízda za zpěvů slavíka v hrdle.

Kapela v mlze němé hluchoty zastřela hlasy nadnášeného vlnami hučícího moře pohledu dvou okouzlujících očí.

V té chvíli hvězdy roztočí hlavu a zrychlí tep. 

Polka, jak má být.

Kilián tak trochu stratil reč.

"Jak to myslíš?"

Tomáš si nervózne prehrabol vlasy. 

"Bol som práve v strede cintorína, keď som sa obhliadol. Mraky sa na chvíľu rozostúpili a vo svite mesiaca som jasne videl... ten tieň sa zdvíhal z jej hrobu, prisahám!"

Kiliánova myseľ pracovala na plné obrátky. Fakt nutne potreboval iného kandidáta než ducha, aby sa prestali širiť tie reči. Počkať..

"Tomáš, napadlo ti, že to nemusel byť duch?"

"Jak to myslíte?"

"No ak si na cintoríne mohol byť ty, tak určite aj niekto iný. Poď, pôjdeme sa pozrieť, či tomu prízraku nedokážeme dať iné meno." usmial sa.

V jednu chvíli Michal visel zamotaný v lanech padáku a v druhé se cosi uvolnilo, ucítil sílu a lehkost a místo aby padal k zemi, letěl sebejistě vzhůru, překvapenýma očima sledoval svět, který před ním navzdory vzdálenosti vystupoval v neuvěřitelných detailech, vnímal rychlost, vzduch, který ho obklopoval se všemi svými vůněmi, které okamžitě analyzoval a vyhodnocoval, cítil svobodu pohybu, o které se mu vždycky jenom snilo. Jeho dosavadní život mu připadal malý a pomalý, jako těsná klec, jako kurník, do práce z práce vysedět zlaté vejce a zítra zas a jen se divit, kam všechna ta vejce i život mizí. 

Bordel jako v kurníku, kdy už si tady, Peggy, konečně uklidíš?
V jakém máš co šuplíku
netušíš
Věci hledáš i měsíce a nic najít nemůžeš
V nepořádku se pořádně pohnout nedá
nic nezmůžeš, běda
Tak si ukliď, už mě to nebaví
Užij si trochu té zábavy
Když je vše přehledné a čisté
Bude to tak lepší
To vím jistě
Však už i žaluzie máš nové
a venkovní roletu
Mozek přitom zasekl se ti ve střetu
Možná že je mu lépe v tom bordelu?
Nechce tu mít čisto jak v hotelu?
Možná ne
Tak ať si tu zůstane
Já jdu pryč

Hned jak se naučil číst, začal utíkat do všelijakých fantastických světů. Denně si přál, aby mohl vyletět z okna jako Petr Pan nebo vlézt do králičí nory jako Alenka a objevit se ve světě, ve kterém neměl otce alkoholika a matku, která ho citově vydírala. Kde nebyli ti, co ho ve škole šikanovali, a kde by mohl být sám sebou.

Seděl schoulený v kredenci. Plakal. Slyšel křik, rány a pak tříštění skla. Najednou se za ním otevřela zadní strana kredence. Bez váhání těmi dvířky prolezl. Netušil, co ho na druhé straně čeká, ale věděl, že sem už se nikdy nevrátí.

Kiliána zachránil zázrak. Konkrétne teda slepice, ale nehodlal sa sťažovať. Hneď po ich rozrušenom kotkodákaní sa totiž ozval Tomášov hlas. Pravda, nehovoril práve spisovne..

"Á, on je v kurníku." zahlaholil Kilián šťastne. "Tak ja sa za ním hneď stavím." Ráznym krokom vzdialil doterným otázkam, na ktoré nechcel odpovedať. Vedel presne, ako sa Tomáš ocitol o polnoci na cintoríne a rozhodne to nehodlal zavesiť na nos jeho mame...

"Tomáš." Sykol na neho hneď, ako ho uvidel. "Keby som vedel, že budeš roztrubovať také nezmysly o Helginom duchovi..."

"Otče." prerušil ho Tomáš nešťastne. "Videl som postavu, ako sa zdvíha z jej hrobu..."

A potom ucítili, jak jim vlhko cvrnkalo do nosu spolu s řadou dalších pachů. Z cel se ozývaly různé vzlyky, vzteklý ryk, kašel nebo bylo v nich ticho a mrtvo. Občas se za mřížovaným oknem ukázalo oko a kus špinavého obličeje. Vida hezkou ženu spustil se na čas randál smíchaný s různými zvuky, nechutnostmi a poznámkami, které ona nechávala v ledovém klidu za sebou jako táhnoucí se pochod švábů.

Došli k dalším dveřím, které však nebyly zamčené a za nimiž narazili na muže dřímajícího v prostorné světnici. U krbu se mu sušily navlhlé fusekle spolu s kabátcem. Chlap tvrdě spal.

Fergus následoval dámu ve fialovém. Tu po schodech nahoru nebo dolu, přes klikatící se temné chodby bez světla, že se v tom úplně ztrácel.

Šli mlčky. Prošli dalším tajným vstupem a žena se v nízké chodbě zastavila. Zvedla pravou ruku na znamení ticha.

Naslouchala. Pak vyrazila rovně svižným krokem. Před nimi se vynořila železná, zrezivělá vrata. Měla klíč, který zachrastil v zámku.

Zaskřípěly panty a z chodby za dveřmi se vyvalil smrad zatuchliny a potu.

Kráčeli pasáží, kterou po obou stranách lemovaly desítky masivních dveří.

Fergus si uvědomil, že se octli ve vězení, kde jsou trestanci namačkáni jako v kurníku.