Na Adama přišla stížnost, kam jinam, než do Ráje,
Pánbůh chvíli vážil možnost poslat Evu do háje.
Nakonec však luskl prstem, z nebe zablesklo se,
třeba žena mužskou roli zvládne s prstem v nose.
Eva v rouše Adamově přešlapuje u dveří,
vykoktá jen: "Už jsem doma, mohu dostat večeři?"
Překvapeně přijatelným shledává svůj zevnějšek,
"Dnes jsem měla příšerný den" spustí na "ni" protějšek.
Poctivě se snaží vnímat, slova ale splývají,
bzučí kolem jako mouchy, co jí pokoj nedají.
Na otázku jak se měla jenom cosi štěkne,
znaveně se svalí na gauč, který tiše hekne.
Bůh odložil loutky
a pozvedl koutky.