Originální

Obrázek uživatele Kitsune's Sun

Hukot slunce

Fandom: 
Drabble: 

Kdyby byla minulost papír, tak by ji roztrhal a cáry pak rozmetal na všechny strany. Minulost ho přiváděla k šílenství. Jako když netěsnící kohoutek pravidelně, kapku po kapce odpočítává příčetnost, tak se i jeho duše rozpíjela v temných zákoutích jeho mysli. Třepetající listí a šustící stromy roků nechutného štěstí. Lesní pěšina ztracená v naivní bezstarostnosti. Sluneční paprsky lomozily a hučely výkřiky radosti. Dech větru mu vtiskl šepot krutých slov lásky. Slyšel pachuť dní zapadlých a viděl bolest hebkých doteků… Kdepak! Nyní zkouší ten pravý život. Právě teď si hoví v dekadenci bahna, které ho obklopuje. Sedl si na kámen. Plakal.

Obrázek uživatele peva

Búrka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Za úsvitu začala súťaž. A búrka. Nikoho to samozrejme neodradilo. Nejaká búrka si s rokom čakania na tento deň ani neškrtla. Malo to však následky. Polka účastníkov sa zranila tesne po vstupe na kameňoch vodopádu, tretina sa snažila použiť batoh ako dáždnik a nám so Soňou trvalo dosť dlho, kým sme našli dostatočne prijateľné miesto na kúzlo vyvolania spomienok. Už to skoro vyzeralo, že budeme musieť strácať čas hrubou improvizáciou, keď sme objavili malý skalný previs, kde sa voda nemala jak dostať.
Soňa vyslovila pár slov, o ktorých môžem akurát tak povedať, že zneli magicky, a potom ma obklopila tma.

Obrázek uživatele Envy

Pro mé milé v době krizové

Drabble: 

My se nedáme! A ten virus porazíme! Vyrazíme do boje, v naší roušce bojové! A na rukou RUKAVICE, z igelitu, do pranice! (Co na tom že na plastu se prý drží nejdéle? Nebo snad ne? Už to je zase vše jiné?) Vyzbrojeni dezifekcí, zdraví se nam tím prý zlepší. Ruce budeme si umývati, na nákupy v omezení chodívati. Kdepak, my se nedáme! A až to skončí, pak teprve si ruce podáme (a třeba taky se i zlíbáme). Dobwrej chleba upečeme spolu, usedneme zas u jednoho stolu, s přáteli, rodinou, tím kdo bude chtíti. K oslavě, že spolu můžeme moct býti.

Závěrečná poznámka: 

RUKAVICE a dobwrej chleba pro moje kamarádky :) Ony vědí

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Literární Kouč

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Série o Múze a jejím mladém spisovateli. Navazuje na http://www.sosaci.net/node/42345, ale dá se číst i samostatně.

Drabble: 

“Tak šup, honem, honem, neflákat se. Pět minut,” upozornila Múza. “Já vím, že je to náročné, ale my se nedáme a zvládneme to. Jsme tým. Tak honem. Kdybych mohla, udělám ti ionťák. Jo, super, dobrá práce. Teď dál. Dvě minuty… Ne, to tam neopravuj, to je v pohodě. Dál. Nad tím názvem tak nedumej, na tohle fakt nemáš čas. Úvodní poznámka, rychle, rychle, odkaz doplníš později. Minuta. Závěrečná poznámka, to teď neřeš! Ještě téma, no tak, třicet vteřin, proč je tam těch témat tolik? Dvacet vteřin… Uááá k čemu je ti teď náhled? Deset vteřin. Vypadá to dobře. Spokojený?”

Uložit.

Obrázek uživatele tif.eret

Setkání

Fandom: 
Drabble: 

„Konečně jsi tady. Tak dlouho jsem na tebe čekala!“
„Přece jsem ti slíbil, že se vrátím.“
„Ano, vím, věřila jsem ti. Všichni chtěli, ať na tebe zapomenu, ale já jsem vytrvala.“
„To je dobře. Splnila jsi, cos mi slíbila.“
„Naši lásku bych přece nezaprodala. Nedáme se, obhájíme si ji.“
„Moc jsem se na tebe těšil.“
„I já. Ale proč tam tak stojíš ve tmě, pojď přece za mnou.“
„Víš, ten stříbrný křížek na krku...“
„Co je s ním? Přece jsi mi ho sám dal.“
„Mohla bys ho na chvíli sundat?“
„Když ti to udělá radost…“
„Ano.“
„...Proč máš červené oči?!“

Závěrečná poznámka: 

Variace na Svatební košile.

Obrázek uživatele Erenis

Řeka

Fandom: 
Drabble: 

Na břehu řeky bylo poněkud rušno.
Sešli se tvorové ze všech koutů, zjištovali, co se to deje.
Byly tam záby, ptáci, ryby, plazy.

Po břehu pobehovali malí, zvláštni panáčci.
Byli neuveřitelne hlasití a mávali do vzduchu svými malými packami.
„My se nedáme, my se nedáme!“ řvali na celé kolo.
Byli ale tak malincí, že je skoro nebylo slyšet.

Zvěř to po pár hodinách přestalo bavit a rozešla se domů.
Ti malí tvorové tam pořád běhali a mávali svými pacičkami.
Nikdo si jich nevšímal.

Jestli nepomřeli, tak tam mávají dodnes.
Nikoho nezajímali. Byli naprosto zbytěční.
Stějně jako tenhle příběh o nich.

Obrázek uživatele Remi

Otočit, posunout, vrátit

Úvodní poznámka: 

Tak ještě jedno ze života, aneb Remi se v karanténě nenudí. :)
To hrozné číslo ve druhém řádku sice počítadlo bere jako několik slov, já ho ale na základě Metodiky počítání slov beru za jedno. V nejhorším umažu mezery. ;)

Drabble: 

Při hloubkovém úklidu domácnosti se občas vynoří nečekané věci.
Například 8 rohů, 12 hran, 6 středů — a jádro. 43 252 003 274 489 856 000 kombinací. Neboli Rubikova kostka. Funguje to ještě vůbec?
O pár minut později je všechen úklid zapomenut, zato plastové kostičky přímo létají. A cíl je stejně beznadějně vzdálen jako vždy.
Otočit, posunout, vrátit. Ne, rozhodně nefunguje.
Když natočíme nejdelší osten ježka tak, aby vyčníval z klece- Moment, špatnej hlavolam.
Zapnout výukové video a nevěřícně zírat. Algoritmy?
R‘ Uw L. F‘ není totéž, co F. Sexy Move.
Zkoušet, opakovat, nevzdávat.
Za ten pocit dokonalého vítězství, když všechno zapadne do sebe, to rozhodně stojí.

Závěrečná poznámka: 

P.S. Nikdy bych tomu nevěřila, že se někdy naučím skládat Rubikovu kostku. Ale ono to vážně jde! :D

Obrázek uživatele Esti Vera

Tiché slzy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mám dnes takovou přemýšlivější náladu, tak z toho vzešlo tohle. Ale téma se mi opravdu líbí, takže nevylučuji, že ještě večer napíšu HP nebo něco takového :)

Drabble: 

Nedají se
Potopí tě až na dno
Do nejtmavšího koutu bez světla
Do nejtmavšího koutu bezcitnosti

Nedají se
Stáhnou tě dolů
A udusí nedostatkem lásky
Ale neboj - ani si toho nevšimneš

Ten, kdo jim patří
Nevidí svět, jenž ho přesahuje
Nevidí světlo věčné naděje
Nevidí tiché slzy Otce Stvoření

Ale ony tu jsou
Vždyť každý rodič pláče
Každý plakal by
Kdyby ztrácel dítě milované

Jaké to musí být?
Darovat z lásky svobodu
A pak sledovat
Jak je zaslepeně znevážena?

Cenou za hřích je smrt
Mrtvé tělo?
To je ten nejmenší problém
Láska vítězí nad hmotou

Ale kdo uzdraví mrtvého ducha?

Závěrečná poznámka: 

Pro ujasnění - ten, kdo "se nedá", jsou v drabbleti hříchy, které se nechtějí vzdát a jsou odhodlané člověka stáhnout na dno.

Obrázek uživatele Skřítě

Boží mlýny melou stejně, drtí lidstvo neochvějně

Úvodní poznámka: 

Varování: Povídka obsahuje utajené spoilery, jedno sprosté slovo a lehce morbidní černý humor. :-)

Drabble: 

"My se prostě nedáme,
ten Atlantik zdoláme!"

TOHLE SMĚLÉ PROHLÁŠENÍ MĚLO VELKOU DÍRU,
KONSTRUKTÉŘI TITANIKU PŘIŠLI O SVOU VÍRU.

"My se toho nebojíme,
jádro hravě rozštěpíme."

PLÁNY NĚKDY VYBOUCHNOU A JE Z NICH JENOM DÝM,
SVÉ O TOM VÍ V ČERNOBYLU KOMPLET CELÝ TÝM.

"My Amíky překvapíme,
vzduchem se k nim doplavíme!"

OBČAS JAKO PAPÍR SHOŘÍ I TEN NEKRÁSNĚJŠÍ SEN,
PRO POSÁDKU VZDUCHOLODI HINDENBURG BYL ČERNÝ DEN.

Proč si lidstvo z historie poučení nebere?
Vždy když předem křičí hurá, tak se něco posere.

Dokud hlavou při výskoku neprorvete strop,
neříkejte, zelenáči, příliš brzy: "hop"!

Pamatujte, Murphy praví,
zpátečnictví tuží zdraví!!!

Závěrečná poznámka: 

Za pomoc s povídkou tentokrát děkuji svému muži, který mě zásobil historickými náměty. :-)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Birute

Souboj

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Scéna z pátrání Modrého koníka (obrazu od Franze Marca) po obrazu s jeho koňskými příbuznými, kteří se ztratili za druhé světové války.

Drabble: 

Šedý kraj měl hlad. Ozvěna střelby v něm sice utichla a rozpukanou, rozježděnou zemi vystřídaly kopce pokryté prachem, ale vítr, který ho přesíval, občas odhalil kus děla nebo chuchvalec ostnatého drátu.
Šedý kraj navíc neodbytně šeptal: „Tady máš své stádo.“ Navál Koníkovi do nozder oblak popela. „Malá zpotvořenino. Vzal jsem si je. Vzal jsem si tvého malíře. Vezmu si i tebe.“
Modrý koník věděl, že tu nemá být. Ale detektivní instinkty u něj přebily ty koňské.
Hrábl kopytem a zanechal v prachu modrou čáru.
Zvedl hlavu. „Obviňuji tě z pokusu o maření vyšetřování.“
A rozběhl se proti tomu nekonečnému nic.

Obrázek uživatele a.j.rimmer

V soudní síni

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jako fandom by mohl fungovat seriál Black Mirror.

Drabble: 

"Na čem zakládáte svoji žádost o rozvod?"

"Na naprosté změně chování mého manžela po tom, co nechal domů nainstalovat ten idiotský zabezpečovací systém. Ten krám mě odmítal pouštět domů! Vrchol byl, když na moji maminku, když přišla na návštěvu, zavolal policii!"

"Podle dokumentů je to jeden z těch automatických systémů, který vpouští do domu osoby pole nějaké dané vlastnosti. Požádala jste manžela o kontrolu nastavení?"

"Samozřejmě! Nejdřív se tvářil, že to opravdu řeší, ale pak začal být apatický, jen mi chodil otevírat dveře a úplně se mnou přestal mluvit!

"O jaký že to šlo systém?"

"Prý detektor citů, nebo co..."

Závěrečná poznámka: 

Opět po půlnoci, nějak jsem vyšel ze cviku.

Obrázek uživatele Naughtilus

Laboratoř

Fandom: 
Drabble: 

"A teď už jen zakrytovat a utáhnout. S touhle hračičkou budeme schopni konečně detekovat plaché částice reziduální magie stvoření."
"Ehm..."
Wilhelmina se obrátila na zdroj onoho zvuku, svou asistentku Henriettu, a pozvedla levé obočí.
"To samé jsme si mysleli minule, a nakonec ta věc byla dobrá jen na hlídání optimální propečenosti steaku podle preferencí držitele. A předminule-"
"Do třetice všho dobrého!" Wilhelmina rychle asistentku přerušila a jala se přístrojem skenovat po mástnosti.
"To je divné..."
Na obrazovce nebylo vidět nic zvláštního. Z rozmaru pokusně zamířila přístroj na Henriettu.
Na displeji začaly vyskakovat slova.
LÁSKA
STAROST
ÚZKOST
Wilhelmina se prudce začervenala.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Tichá domácnost

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Série o Múze a jejím mladém spisovateli.
Dnešní drabble přímo navazuje na to včerejší http://www.sosaci.net/node/42328.

Drabble: 

Mladý spisovatel seděl na břehu řeky a sklesle hleděl do proudu.

“Copak mu je, sestřičko?”

“Trápí se,” pokrčila Múza rádoby lhostejně rameny.

“Vypadá opravdu přešle.”

“Je. Už týden nedostal žádný nápad.”

“Jak to? To je kruté i na tebe.”

“Nemluvím s ním,” řekla zachmuřeně.

“Je to kvůli té nehodě?”

“Málem umřel!”

“Víš… Lidé umírají.”

“Ale ne tenhle!” zvýšila hlas, načež se schoulila do sebe.

“Můj detektor citů hlásí-”

“Tak ho zase rychle umlč.”

“A přestaneš ho trápit?”

“Fajn,” řekla Múza stroze a poslala vzdušný polibek směrem k sedící postavě.

Mladík složil hlavu do dlaní a roztřeseně se nadechl.

“Děkuju,” zašeptal.

Obrázek uživatele Kitsune's Sun

Strom

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pokračování drabble z 18.04.2019 Nehlaste se všichni

Drabble: 

„Kde je ten Pavel? Měl jít s námi.“

„Možná dostal strach,“ zazněl druhý klučičí hlas šeptem.

„To jen my máme pro strach uděláno,“ dodal tenký dívčí hlásek.

„Marku? Čí to byl vlastně nápad?“ zeptal se druhý kluk.

„No jeho. A měl nás tady čekat.“

„Já teda jdu,“ dodal po krátké odmlce Marek.

„Opatrně. Dávej si pozor,“ odvětil druhý holčičí hlas.

Vrata vrzla. Bylo šero. Krok byl co možná nejtišší. Marek byl už na dvoře. Zbytek skupiny následoval.

„Tam!“ najednou někdo vyjekl.

Za stromem dvacet kroků od nich něco bílého vykukovalo zpoza stromu. Najednou se to rychle pohnulo směrem k nim.

Obrázek uživatele Envy

Myšlenky a city

Fandom: 
Drabble: 

Detektor citů,
ten by se hodil!

Jak poznat faleš od úsměvu?
Jak rozeznat kdo ti lže,
a kdo skutečně v sobě (k tobě) chová něhu?
A kdo to myslí upřímně,
a kdo si jen myslí, že to myslí upřímně?
Srdce zabolí, střeva napoví,
my je nevnímáme, jsme už takoví.
Nad vším mnoho uvažujeme,
mozku všechnu pozornost věnujeme.
Nevnímáme svoje city,
nehodí se nám v tomto city.
V tom velkém městě plném zákoutí,
mozek se nám nad tím zakroutí.
Vše analyzujeme, zvažujeme.
Na svoje srdce a tělo pozapomeneme.
A přitom stačí jen tak málo.
Jen chvíli si sobě dát.
A naslouchat.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Pro tvoje dobro

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.

Série o Múze a jejím mladém spisovateli. Volně navazuje na
http://www.sosaci.net/node/42107, ale dá se číst samostatně.

Karanténu jsem nestihla, ale tohle drabble prostě chtělo být zařazené teď a v tomhle tématu a kdo jsem já, abych mu to vymlouvala, že.

Drabble: 

“Vstávej, vstávej!” křičela. “Proboha, vstávej! Filipe, Filipe!” Hlas jí přeskočil do hysterického vřískotu. “Vstávej!”

“Brácho, ty jsi fakt včera v noci omdlel při přecházení silnice?” pohledný muž nevěřícně kroutil hlavou.

“Fakt,” kývl otřesený mladík. “Prý kombinace přepracování, nízkého tlaku a hypoglykémie. Probral jsem se, uviděl světla a jen tak tak jsem se stihl odkulit stranou. Ještě že tam byla ta hysterická ženská.”

“Kdo?”

“Nějaká ženská, strašně na mě křičela, ale když jsem vstal, nikdo tam nebyl.”

“Prý hysterická ženská,” zamumlala uraženě vyčerpaná Múza. “Na tohle nejsem školená. Měla bych tě dát karantény, třeba bys pak přestal být nebezpečný sám sobě.”

Obrázek uživatele nektor

Kdo se v tom má vyznat

Fandom: 
Drabble: 

Alenka čeká už třetí den na odpověd. Korespondence s Petrem je vždy na dlouho, i když nebydlí zas tak daleko.

V předchozí zprávě se Alenka ptala Petra, kdy za ní přijede příště. Také se z něj snažila vylomit plány na letní měsíce.

Někdo zvoní, pošta dorazila. Je v ní dopis od Petra!

Alenka si ho pročítá - nejdříve s nadšením, ale postupně přechází do frustrace. Dopis je nejen krátký, ale i úplně nevýstižný.

Alenčinou hlavou se honily myšlenky:

"Má o mne ten člověk vůbec zájem? Kéž by to šlo zjistit, co se mu vlastně honí hlavou."

Jenže taková technologie zatím nebyla.

Obrázek uživatele tif.eret

Tóny

Fandom: 
Drabble: 

Myslela jsem si, že tě znám. Že poznám, jak se zrovna cítíš, jestli jsi smutný nebo veselý, i když to téměř nedáváš najevo. Každý tvůj pocit byl jako naladěná struna, která se rozezní a já poznám její tón.
Bylo krásné poslouchat zvuky tvých tónů, jak vytváří neslyšnou hudbu, která rozechvívala mé srdce. Každou nepatrnou změnu jsem vycítila, každým vláknem nervů ji registrovala. Bylo to jako cítit svěží vánek a hřejivé sluneční paprsky.

Proč už nic necítím? Utichly snad ty struny v tobě, že jejich hudba není slyšet? Ne. Tvá hudba zní dále, ale už to nejsem já, kdo ji slyší.

Obrázek uživatele Erenis

City nie sú na hranie

Fandom: 
Drabble: 

„Toto tu je môj najnovší vynález.“ hrdila som sa.
„Volám ho ‚Detektor citov‘.“

Renáta sa naklonila, prístroj začal okamžite blikať.
„To čo znamená?“ zarazila sa.
„To znamená, že si zamilovaná.“

S Renátkou sa poznám od detstva. Sme najlepšie kamarátky.
Trochu ma zamrzelo, že mi nepovedala o svojej tajnej láske.
Preto som ju pozvala na večeru a vyzvedala.

Nezistila som.
Po pol roku ma prišla znovu pozrieť do laboratória.

Obzerala si môj detektor citov. Znovu blikal.
Znovu som vyzvedala.
Znovu sa vykrúcala.

Zrazu sa ku mne nahla cez stôl a pobozkala ma...
„Do teba, blázon.“ zašepkala.
Môj vnútorný detektor citov expolodoval...

Závěrečná poznámka: 

Vysla mi romantarna, konecne :-D
A trvalo to len 14 dni. ^^

Obrázek uživatele Skřítě

Ve sto slovech obsažený návod na obsluhu ženy

Drabble: 

Při výběru nehodnoťe podle vnějších vnadů,
jinak snadno přehlédnete skrytou vnitřní vadu.

Údržba je jednoduchá, netřeba moc radit,
obejmout a zalichotit, občas něžně hladit.

Pozor! Nosí v duše skrytu
detekační senzor citů!

Všímejte si, jak se tváří,
i výročí v kalendáři.

Plňte jí sny, drobná přání a sdílejte věci,
odpusťte si jízlivosti a nejapné kecy.

Každý den jí připomeňte hloubku svého citu,
stvoří pro vás za to domov z útrob holobytu.

Zkrátka noste svoji ženu tak říkajíc na rukou,
šťastný život s výhodami bude vám pak zárukou.

Jestliže vám tento návod není příliš vhod,
za výrobek neručíme, neb jste idiot!

Obrázek uživatele Tenny

Reklama ze stránek časopisu pro superhrdiny

Fandom: 
Drabble: 

Nejste si jisti, co si myslet o vaší NEMESIS a vašem komplikovaném vztahu?
Vysílá vám smíšené signály během soubojů? Nemáte ponětí, zda jsou vaše hlášky plné frustrace či flirtování? Nechá vás vždy na poslední chvíli uniknout před laserem či lidožravými žraloky? Skrývá se jejich mimika za černou maskou?

Neváhejte a pořiďte si DETEKTOR POCITŮ! Tato jednoduchá technická pomůcka vám osvětlí, co přesně k vám vaše nemesis cítí! Nastavte si barvy dle vašich preferencí a využijte chvíle blízkosti při střetu!

Komentář od spokojeného uživatele: "Použil jsem DETEKTOR a nyní vím, jak na tom jsem! Jsme už spolu a plánujeme velkou svatbu!"

Závěrečná poznámka: 

Ono by se to hodilo asi všeobecně... :D

Pro atmosféru: https://www.youtube.com/watch?v=P_SlAzsXa7E

Obrázek uživatele Aveva

Jiní

Fandom: 
Drabble: 

Žili šťastně a spokojeně. Jejich společenství si zakládalo na stabilitě. Každý z jeho členů měl své místo a svou úlohu. Nepochybovali, věděli, co je správné.
A pak se objevili Oni.
Byli jiní. Nezapadali. Jejich těla postihovaly podivné deformace.
Tak je poznávali. Nahnali do houfu. Ošklíbali se nad nimi. Děsili se jich.
Pak zazněl verdikt.
“Okamžitě opustíte území našeho společenství. Nikdo z platných členů společnosti se od vás nechce nakazit. Snad jen pokud vás ty hlouposti s vývojem přejdou, můžete požádat o návrat mezi nás.”
Nevrátili se.
Historie jim poskytla satisfakci.
Nakonec se totiž ukázalo, že evoluce není vůbec špatný nápad.

Obrázek uživatele Envy

Moudrý panovník v krizi

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble I moudrý panovník se někdy sekne
http://sosaci.net/node/40812

Drabble: 

Nebylo času zbytí, muselo se jednat. A to rychle. Panovník a jeho komplicové měli pramalé zkušenosti se skutečnou katastrofou, ale lidi bylo třeba zachránit i tak. Získat zpátky aspoň trochu té důvěry, nebo naopak jí v některých ještě posílit. (A svědomí jej možná taky trochu sžíralo - ale pozor, jen málo.)

Nejprve bylo třeba zabránit šíření. Nikdo sice neví co a jak to způsobuje (natož kde se to vzalo), ale rozhodně nebude od věci omezit pohyb lidí. I tak se vydalo nařízení, že nikdo nesmí opustit své bydliště, a pokud nemusí, ať radši ani nevychází ven. Král již pracuje na řešení.

Setkání

Fandom: 
Drabble: 

"Fyziologicky je v pořádku, ale vůbec se mi jeho stav nelíbí."
Jeho staré já by se možná divilo, jak může pozorovat a slyšet vědce za pancéřovaným falešným zrcadlem, ale jeho staré já se krčilo někde v koutě.
"Možná budeme muset odhodit a zničit celý izolační modul."
Poprvé po mnoha dnech se jeho hlava pohnula, ale jeho oči zůstaly mrtvolně strnulé.
Bezpečnostní dveře vybuchly, stejně jako hlava mariňáka, který se duchapřítomně pokusil zmáčknout tlačítko nouzového odpojení karantény a jejího nasměrování směrem k blízké hvězdě.
Zazněl poplach a posádka vědecké lodě začala reagovat. Ale bylo zoufale pozdě.
Mimozemská entita se ošklivě usmála.

Obrázek uživatele Erenis

Magor

Fandom: 
Drabble: 

“Šéfe, je tu nejaký magor a mele něco o karanténe!“
„Pošli ho ke mně. Já to s ním vyřídím...“

--------------------------------------------------------

„... tak co, šéfe, jak to šlo s tím typem včera?“
„Ty vole Stěpáne, vždyť to byl nejaký Američan s urvanou anténou od auta.
Potřeboval jí přidelat zpátky.“
„Já sem si hned říkal, proč mi mává tou anténou před ksichtem...“
„Štěpáne, umíš ty vůbec anglicky?“
„Ani prd, šéfinku.“

Marek si palcem a ukazováčkem levé ruky pošouchal bradu.
Měl svého kamaráda/podřízeného rád, ale někdy by ho nějradši vyměnil.
„Car antenna, car antenna... karanténa... achjo...“
Kroutil hlavou a nevycházel z úžasu.
„Vůl jeden...“ zašeptal.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Smrtelná nákaza

Fandom: 
Drabble: 

Lékaři se s podobnou nákazou nikdy nesetkali. Šířila se rychlostí blesku. Každou noc přibyly i stovky nových případů. Žádný zaručený lék zatím neexistoval. Dokonce tu nemoc nedokázali ani pořádně identifikovat. Název si vymyslet mohli, ale jak se šířila?! Jak se proti ní chránit?!
Byla vyhlášená celostátní karanténa. "Pokud pociťujete příznaky, zůstaňte doma," říkali v médiích. Nakonec museli zůstat doma všichni.
Žádný spánek v noci, nesnesitelná únava ve dne, zostření smyslů, bolesti dásní, nižší teplota těla a především anémie. Lékařům to nedávalo smysl.
Nevěděli, že karanténu lidé po nocích porušovali. A že nakažení měli na stehnech ty dvě stejné nenápadné dírky.

Obrázek uživatele Kitsune's Sun

Negativní

Fandom: 
Drabble: 

Nahoru. Musím nahoru. Bože, ten bok mě bolí. Jdi! Nahoru! Krok. A další. Ten svah je strmý. Ale musím nahoru. Dokážu to. Ještě kousek…

Nic jsem neviděl. Jen světlo. Jasné světlo. A nic.

V těch žebrech mě řeže. Jako žiletky. Je to daleko. Jen jdi, člověče. Krok. A ještě jeden. Potácím se. Nohy mě nenesou. Kořeny. Zakopávám. Málem jsem upadl.

Byl jsem ožralý. Ano. Ožralý. A řídil jsem.

V hlavě mně buší. Pekelně. Kloužu se. Všechno – rozmazané. Je to větev? Chytám se. Ne. Drát. Jdu po čtyřech. Drápu se nahoru. Samá hlína. Pár drnů.

A? Silnice. Jsem nahoře. Vidím světla…

Obrázek uživatele Remi

Kuchařinka

Úvodní poznámka: 

Já vím, že o vaření jsem psala už včera v ZSZP, ale nešlo odolat.
U nás se jede jiná karanténa. Asi se konečně naučím vařit něco víc, než přílohy. ;)

Drabble: 

„Vrátím se tak v jednu, uvaříš polívku?“
„Neumim vařit.“
„Tak to máš nejvyšší čas se to naučit!“
*
Moje máma bere karanténu velmi sportovně.
Nepomohly žádné protesty, výmluvy ani pohrůžky vyhladověním celé rodiny. Tak jsem nasadila zástěru a podle rad ‚přítele na telefonu‘ začala.
A že to byly rady svérázné. Trochu tohohle, kousek tamtoho, a zbytku podle oka.
Světe div se, nedopadlo to zle.
*
„Dobrý, tak ses osvědčila a zítra vaříš zas!“
Rodiče ví, jak člověka potěšit. Na druhou stranu mě to začalo docela bavit. Alespoň dokud…
„Vaření by ti docela šlo! Když už jsme u těch nových věcí, umíš žehlit?“

Závěrečná poznámka: 

A ano, umím žehlit. :D

Obrázek uživatele Roedeer

Hladový dům

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Další drabble do série o Lauře. Přímo navazuje na Vlci na lovu.
Z nedostatku času doplňuji do zadání "Zdravá strava" dodatečně, takže samozřejmě bez nároku na bod.

Drabble: 

Opustili ho a nechali zpustnout už kdysi dávno. Rohovku temných oken měl popraskanou, omítka se mu loupala jako kůže s lupénkou. Sem tam mu někdo do zašlé fasády vetknul svůj křivolaký podpis jako věčné tetování.
Jeho útroby byly nevábné, ale stále vykazovaly známky života. Místnostmi se proháněly městské krysy, pod střechou se srocovali holubi a občas v něm přespávali lidé chatrní stejně jako on.
Přesto měl stále hlad. Toužil zase jednou pozřít zdravou stravu; hemživý život.
A pak mu v ústrety vyběhla mladá žena a on pootevřel svá odemčená ústa, jak jen mu to krátký řětěz dovolil, a přivítal ji.

Obrázek uživatele Dangerous

The Call

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Všechny drabbly lze číst samostatně, ale...
Předchozí: The Floor and the Streetlamp

Drabble: 

"What is human connection?"
He lied on the couch, his head rested on a pillow, and took a sip of rose wine. He studied the glass closely as he listened to her voice.
"It is the touch? You cannot touch me. Is it the smell? You can only imagine my perfume. Is it the sight? What exactly can you see... in me? Is it the taste? What does the wine taste like - and what do you think I taste like when you can only hear me?"
He sighed.
"What is human in its essence?"
"The energy. The energy is real."

Závěrečná poznámka: 

Další: The Rose Wine

Stránky

-A A +A