Dračí krev (Jenny Nowak)

Targoviště.
Vesnice světa, město knížecí.
Splývajíce staré a nové pořádky, běžet lze dějiny viděti.
Možná.
(Pokud to tedy všechno byla pravda.)

Trh.
Tu ten, tu tam, hop sem, šup ven, náměstí kokrhá, bučí, mečí, ječí, křičí, pláčem a smíchem unavené k smrti.
Spěchem a shonem krouží stín v bohatém oděvu, předstíraje, že je chudý. Vybírá si. Kde koupí, a od koho.

Trh.
(Nakoupil dobře, zdarma.)
Pečlivě zašněrovanou odhaluje jediným škubnutím, tkanice se omotají kolem bezvládných, sladkých prstů, rozpraskaných sny a přáními býti něčí paní.

Trh.
Krk se nahýbá do strany, otevřená rána krvácí slzami s chutí zinku.

Trh.
Vrh.
Smrt.

Šumění lesa, pleskání křídel, všude plno života.

Vyšel na vrchol kopce, kde se otevíral výhled na okolní hory a údolí.

Poslední paprsky slunce pohladily kamenou mohylu a zaleskly se v očích, co žhnuly jako jámy pekelné.
V očích, co už viděly všechen smutek světa.

Nedaleko noční šelmy začaly výt svou symfonii.

Krásně mi zpíváte bratříčci...

Pár lučních květů složil k nohám mohyly a snažil se nemyslet na všechny ty, co už odvál čas.

Zatímco on sám tu stál, věčný, neměnný.

-----

Našlapoval měkce po mechu, jako jeho bratříčci vlci, kteří vyprovázeli ho věrně až domů.
Dnes žádný lov, jen tiché rozjímání.