DMD č. 29. pro 29. 4. 2020. Téma: Trh

Handrkují se jako na tržnici, pomyslí si Fanda, kdy se jde převléct. Jeho oblečení už je suché.
„… jdi do háje, odmítám měnit život dítětě za život mého kamaráda!“
„Život? Jaký žije život, kdy já, jeho součást, zůstal tady!“
„O tom si snad může rozhodnout sám, ne?“
Fanda skládá a hladí sukni. Mámě vždycky vadilo, když si zkoušel její staré oblečení. Ale Tabitha říkala, že vyměnit klukovství za děvčenství je možné, jen ne tak snadné jako koupit jablka u stánku.
„… nehodlám se hádat do skonání světa! Buď přistoupíš na moje podmínky, nebo si tady zůstaň!“
„Tak dobře. Jaké jsou ty podmínky?“

"Jak vlastně fungují nápady?" zeptal se mladý spisovatel.

"No, kromě spontánní kreativity existuje něco jako trh nápadů. Tam se dohaduje ke kterému spisovateli se hodí jaká témata a kdy je vypustit do světa."

Múza náhle zbledla.

"Marie, co se děje?"

"Já..." Do kostí se jí zahryzla ledová hrůza. "Já tam nejsem... Pro tebe, tvoje nápady... Co když nebudu dost..." začínala panikařit.

"Pšššš, uklidni se."

"Jsem k ničemu... Pošlou jinou múzu..."

Mladík ji přitáhl k sobě a pevně ji objal.

"Za nic bych tě nevyměnil," řekl konejšivě.

"Ani za Nobelovku?" pípla po chvilce.

S úsměvem zavrtěl hlavou.

"Ani za tisíc Nobelovek."

Po povrchu stříbřitého stroje se rozbíhají pablesky zelené, modré a fialové.
Démoni a elementálové se snaží ne stroj útočit, ale kouzla pohlcuje a údery se od něj odráží. Ti co vstoupí do těsného dotyku navíc hynou.
Hydraščuk připravuje nějaké kouzlo, pak se ale zarazí.
V kabině stroje se vedle hlavy Messera objevuje ruka. Kyne.
Stroj během sekundy zprůsvitní a mizí.
Místo plop se však ozval hrozivý třesk jako když udeří deset blesků.
Na místě stroje zeje pableskující díra.
Několik elementálů poblíž vtáhla.
Z měnících se úhlů jsou skrz ní vidět různé krajiny i interiéry.
"On, to uděélalo trhlínu v časoprostóru.

Gormlaith vypila vodu ze Studnice světů.
Pokud pohled do Studnice rozptyloval její pozornost, teď si připadala jako na přecpaném tržišti, kde do ní neustále někdo vrážel. Pohyb skrze světy ji stál veškeré soustředění a hrozilo, že se její mysl nadobro roztříští. Opakovala si, že nesmí polevit, a silou vůle prorážela cestu vpřed.
Tlak najednou zmizel a viděla tu dívku vznášet se v prázdnotě. Měla pocit, že mluví, ale neslyšela vlastní slova. Dokázala jasně přemýšlet jen dost dlouho na to, aby řekla to jediné, co říct chtěla:
„Pomoz jim, prosím.“
Vší silou dívku strčila směrem k Rícasealu.
Temnota ji něžně objala.

Když Brent s Risou nabízeli na trhu vzácné zboží z Tezárie a Brentovy domoviny, byli nadšeni vším tím zájmem. Díky králově vlídnosti a přímluvě královny dostali nejen souhlas s obchodováním, ale také se svatbou. S jednou podstatnou podmínkou. Budou mít novou svatbu. Jejich dřívější svatba je sice platná, ale královská dcera by měla mít veřejnou a důstojnou veselku.

„Brente, jsem moc ráda, že nám rodiče odpustili. Bála jsem se, že se s tím nesmíří.“
„Sice jsem je neznal tolik co ty, ale říkal jsem si, že si nejvíc přejí tvé štěstí. Doufám, že si všichni myslí, že jsem to já.“