Star Wars

Byly časy, kdy by RC-3103 obětoval pravou ruku za možnost odstěhovat se na Kashyyyk, dát si nohy nahoru a v klidu daleko od války popíjet kafe. Ovšem to byly docela jiné časy, civilizovanější, časy před Impériem.
Teď byl na Kashyyyk převelen. Bez ztráty ruky, ale jako dozor pracovního tábora. A ačkoliv mnohem radši střílel mrchožrouty, co se přilétali najíst k plotu, sem tam musel taky umravňovat chlupáče nebo dva.
Takže na vysněné planetě sice byl, kafe měl dost a nohy si mohl na stůl házet pravidelně, ale nejen z toho krákání měl noční můry a velká výhra to tedy nebyla.

„Co je?“ zavrčel RC-3105 na řadového klona, co si asi myslel, že je s tím očumováním komanda u jídelního stolu děsně nenápadný, a vlastně si jeho nadskočení celkem užil.
„Vy jste to komando, co včera v simulátoru pokořilo nepokořitelný scénář?“
„Jo,“ přikývl RC-3112, zívaje. Běžňák zazářil a ptal se dál.
„A fakt jste toho superbota ubili botou?“
„Služební zbraně nefungovaly, tak jsme improvizovali,“ pravil nesměle RC-3111.
„A byla to bota našeho seržanta,“ dodal RC-3103, „takže vlastně zbraň hromadného ničení.“
„Cože?“ nechápal voják.
„No, on je Wookiee, takže to byla okovaná šestapadesátka a superbot mohl být rád, že nemá čichové senzory.“

První boty, které si pamatoval, sebral v domě někoho mrtvého. Byly mu o tři čísla větší, ale lepší než chodit v bahně naboso.
Druhé mu sehnala Maarva, když dorazili na Ferix. Hrozně ječel, když se mu je pokusila nasadit, ale v té době nedělal skoro nic jiného.
Mimban. Do akce se moc nedostal, ale i v kuchyni vám můžou ve špatných botách uhnít nohy.
“Já tě varoval,” smál se Brasso, když si při první směně málem pustil lodní motor na prsty.
Válenky, a pak imperiální holínky na Aldhani.

Jeho další pracovní boty nebyli boty. Jen studená podlaho pod bosými chodidly.

"Kámo, ten tvůj novej droidí výtvor mi hází chybový hlášky!"
"Kriff! Už jsme to měli dávno poslat, ukaž, co hlásí diagnostika?"
Dva technici se sklonili nad lékařským droidem.
"Hlásí, že u pacienta netluče druhé srdce a že je to problematické, když je srdce u člověka párový orgán..."
"Do hajzlu, já tam nahrál modul pro zabraky. Hele, máme deadline, nech to bejt. Tenhle bug se stejně objevuje jenom při asistenci u porodu a kdo bude rodit na nějakým asteroidu? Dej tam defaultní odpověď, že pacient ztratil vůli žít, nebo něco takovýho, a odpoledne to pošleme."
"Máš pravdu, stejně nás dost neplatěj."

Řídit loď ve třech rozměrech je daleko víc vošajstlich než řídit vůz v lamáckých dvou. Každý to proto z Coruscantu na Kallist bere oklikou. Ne tak Nameless. Za Tythonem nabrala přímý směr a bylo to zajímavé. Tedy poprvé. Teď kluci nevzrušeně pozorovali bouřící vesmír a uždibovali sušenky.
"Vždycky, když tu letíme, tak..." začal Berek a zarazil se, když loď střihla ostrou zatáčku kolem jedné z černých děr. Pak se realita vrátila do normálu.
"Tak co?" zeptal se Thon.
"... se zapomenu podívat na tu značku, co je u Tythonu. Nevím, co na ní je."
"Já vím. 'Úsek častých prostorově - časových nehod'."

Tyros by byl raději na stole nikoho neměl, ale když už, ať je to cizinec než rodina. Aktuálně to byl Mistr Koth s případem mimořádně smolného blízkého setkání separatistického druhu.
"To by mě zajímalo, co ste dělal, Mistře...," mumlal Tyros a vracel Eetha do původního stavu.
"Gweeen! Potřebuju pomoct!"
"Už jdu! Jen si domeju ruce!"
Hvízdly dveře.
"Tak co potřebuješ?"
"Mohla bys... má trochu porouchané srdce..."
Gwen zavřela oči a natáhla ruce nad bezvědomého Mistra.
Najednou oči zase otevřela.
"Který?"
"Pravý, Gwen."
"Jo."
Zatímco Tyros plácal bactu navrch, Síla léčila uvnitř.
On to Mistr s jedním srdcem určitě chvíli zvládne.

Kilometry, které prochodil Obi - Wan chrámovým hangárem, když čekal na Nameless, by se daly vyjádřit čtyřmístným číslem.
Loď přistála a byla...
"... mokrá? Vždyť neprší... kde jste vlastně byli? Zmizíte, zprávu nedáte, nikdo nic neví..."
Kenobi se zarazil.
Gwen měla v náručí chundelatá zvířata, Mimas na hlavě korunu, Bennar nesl zástavu, jejíž znak Kenobi vůbec nepoznával. Mossi se potácel pod nákladem knih, Thon nesl další. Berek nesl sekeru. Tyros a Trins měli sice ruce prázdné, ale šklebili se.
"Kde jste to vzali?"
"A chceš to vědět?"
"Eh... a tohle?"
Gwen pohladila jedno mládě.
"To bude dlouhé... kolik máš času?"
Kenobi zaúpěl.

RC-3101 byl ve svém živlu. Postupoval za seržantem chodbami geonosanského úlu, střílel všechno, co se pohnulo, a připadal si skoro jako v simulátoru. Ne neoprávněně, protože všechno kolem bylo sice hmatatelné, ale obtížnost někdo viditelně nastavil na nízkou.
Jeho dojem rychle narušila přítomnost mláděte geonosanské hydry. To už totiž bylo dost jiné kafe a i když jim vlastně s obránci úlu dost pomohlo, nakonec se do něj na seržantův povel stejně pustili a byli rádi, že ho ve čtyřech nějak ustříleli.
Hlavy mělo sice jenom tři, ale Štístko se svého podílu rád vzdal a odvezl si radši geonosanský sonický blaster.

I tady v samém středu obrovské ocelové bojové stanice panoval ruch, těžké boty dusaly po chodbách, alarmy křičely. S tím se ale při cvičeních počítalo, a tak všichni dělali svoji práci.
"Nahlaste stav," vydal imperiální kapitán rozkaz od svého křesla.
"Hlavní dělo nabito na třicet procent, pane," odpověděl reaktorový technik Matdere Hemfran od monitoru.
"Pokračujte s přesměrováváním energie."
Desátník Hemfram přikývl a stiskl několik tlačítek.
"Ááááááááááááá."
Hemfram vzhlédl od svého pultu. Reaktorovou šachtou padala postava v černém plášti, sršíc sithské blesky na všechny strany.
Nikdo jiný si toho přes okolní hluk nevšiml.
"Kapitáne? Zašel bych si na cigáro. K výtahům."

Výcvik klonovaných komand měl svoje specifika a Rocco s většinou z nich počítal. Například si byl naprosto jistý, že podle ksichtu svoje svěřence prostě nepozná ani za prasomuta, když mu všichni lidé přišli úplně stejní, co teprve klony jednoho chlapa. Ovšem to šlo vyřešit prostým napsáním jména fixem na čelo.
Zapomněl ale počítat s tím, že budou sdílet stejný tón hlasu. Pravda, ona jich toho většina moc nenamluvila, ale i běžná konverzace o oblíbeném modelu pušky působila značně jednotvárně a prvních pár měsíců si na to musel zvykat.
A aby toho nebylo málo, jednoho dne začali všichni bez varování mutovat.