DMD č. 18. pro 18. 4. 2021. Téma: Mrtvá schránka

Požár mysli.

Zvrácená, shořelá duše.

Každý den někdo umře, dneškem počínaje.

Každý den se propadá hlouběji a hlouběji do šílenství.

Léky. Spousta léků. Když člověk jí dost léků a pije dost alkoholu, zapomene.

Prší. Jako na pohřbu.

Z černých deštníků je jediný barevný, jako duha, všechny pruhy se slévají do jedné velké halucinace.

Pod stromem leží muž, vedle hrobu, s rukama sepjatýma, z úst mu visí jazyk, červený jako úsměv srdcového krále.

Rozmazaná omítka na obličeji mrtvého. Pohřební líčení připomíná masku.

Je hrob prázdný, je v tomto světě?

Je to on?

"Chceš vědět, odkud mám ty jizvy"? zašeptá herec Jokera.

Prázdniny u dědečka a babičky Weasleyových si všechny vnoučata pochvalovala. Babička každému vnoučátku uvařila oblíbenou dobrotu a dědeček připravoval hry.

Harry a Ginny se nechali zlákat tichou atmosférou domu a s lahví vína spěchali do ložnice. Na podestě Potter chytil manželku do náruče a vášnivě ji políbil. Ložnice je daleko, usoudil a vrhl se na knoflíčky.

Hlas z krbu jej vyrušil:
„Jsme u svatého Munga. Přijďte za námi.“

Urychleně se přemístili do nemocnice, kde nalezli zasádrovaného Arthura a vedle něj nazlobenou Molly s dětmi.
„Tvůj otec je blázen, Ginny! Chystal pro děti bojovku se zabitou schránku a spadl ze střechy.“

Jon would be much calmer if he could watch the body of Jane Prentiss burn.

He took some time to recover. His wounds healed, but his mind was filled with thoughts. He wished he could forget all the supernatural and just be normal for a while. But it seemed impossible.

She was gone.
The body of Jane Prentiss burnt to ash.

Was it even “she”? Or was it just a living hive, just an empty shell filled with thousands of worms?
The worm creature died in the archives, but Jon was sure that Jane Prentiss was dead long, long before.

Nemocniční pokoj. Dezinfekce tě štípe v nose. Někde v pozadí pípají přístroje.
Sedíš vedle postele, na níž leží člověk, kterého jsi dříve tolik milovala.
Teď jako by každou jinou emoci nahradila ochromující nejistota a strach z toho, co bude zítra.
Držíš ho za ruku. Zrovna má otevřené oči, ale nejeví známky toho, že by si tě všiml. Hledáš v těch očích něco, cokoli, co by napovědělo, že tohle není konec, že otec tvých dvou dětí a tvůj milovaný manžel tam pořád někde je, že tohle není jenom unavené tělo zubožené dlouhou nemocí.
Našla jsi to?
Umírá o pár dnů později.

Brodila jsem se houštím a jehličí se mi zabodávalo do zkrvavených pat.
Krev co se otírala o lesní mech, přilákala smečku vlků, kteří se rázem stali mými pronásledovateli.

Slzy se mi hrnuly do očí a já věděla, že to nezvládnu.
Moje síly klesají s každým mým krokem a nohy mě tak bolí.
Ruce mám poškrábané od keřů a cítím, jak se mi podlamují kolena.

Upadám do lesní peřiny a slyším jen blížící se vrahy.
Vlastně už se nebojím. Přeji si aby smrt byla rychlá.
Ať mi prokousnou hrdlo.

Početná smečka vlků se nejedla dosyta.
Začala od břicha...

Spí.
Zemřela prázdnotou.

Pošťák se zastavil - na zdi visely dvě identické schránky. Chvíli si je prohlížel ve snaze najít rozdíl. Tu se mu pozdálo, že něco spatřil. Je možné, že se schránka napravo nepatrně pohnula? Nebo to snad byla pouhá hra stínů? Vrátil se kousek po pěšině a zvedl ulomenou větev. Zkusil strčit její konec do otvoru na dopisy, schránka se otřásla a větev začaly štípat na třísky zuby jako nože. Shodil schránku na zem a ta zavrčela. Vrhla se mu po kotnících, ale on ji odkopl stranou. Okovanou botou na ni několikrát dupl, dokud se nepřestala hýbat.
“Zatracení mimici!” utrousil mezi zuby.

„M-mm-mrtvé schránky jsou velice zákeřné,“ vysvětloval profesor Quirrell. „M-mohou vás p-ppozřít, než napočítáte švec.“
Někdo vzadu se zasmál.
Angelině to vtipné nepřipadalo. Spíš jí to nahánělo hrůzu. „Co se stane s člověkem, kterého mrtvá schránka pozře, pane profesore?“ zeptala se nahlas.
„Dd-dobrá otázka, slečno Smithová. Takového člověka už nikdo nikdy neviděl. Asi je navždy pp-ppozřený.“
„To jsme se toho dozvěděli,“ zamumlal Draco, který seděl vedle ní.
„Mm-možná se takoví lidé vracejí zpátky o světa jako zz-zombie,“ pokračoval Quirrell.
Teď se nesmál nikdo.
Anegelinu napadlo, nikoli poprvé, co se vlastně stalo s jejími rodiči. Co když i je pozřela mrtvá schránka?

"To hovado mi odešlo s cigárama!" zvolal Ivan na celý lokál.
"Tak mu zavolej, třeba se ještě vrátí," radil Saša.
"Haló, Jindřichu? Jestli ti to nevadí, tak jsi mi sbalil cíga. Jak jako že potřebuješ stihnout poslední vlak do Ostravy? Cože? To ses posral, ne?"
"Tak co?" zeptala se Lynda.
"Prej jde na vlak a nechá mi je v Šervůdu."
"Co?"
"No prej za pomníkem Jacka Harknesse* je dutej strom. Jelikož nemám co kouřit, jdu tam. Jsem tu za dvacet minut."

"Tak co? Našels mrtvou schránku?"
"Mrtvou schránku udělám z Jindřicha. V tý díře byl akorát bordel a zdechlej drozd."

„Tak jsme slyšeli báseň Poštovní schránka od Jiřího Wolkera. Napsal ji dva roky před svou smrtí,“ ozvalo se od tabule. „Má někdo z vás nějakou otázku ohledně autora nebo jeho díla?“

„Já,“ ozval se student Vosáhlo. „Pane učiteli, dá se poštovní schránka použít jako mrtvá schránka? A jestli ano, jak?“

„Náš agent 00X se ozval,“ zareagoval jeho spolužák Konopásek. „Blbečku, to by ten špion musel mít klíče od schránky a po odemknutí vybrat svou zprávu. A ostatní dopisy by odnesl a poštu. Uvažuj hlavou, tyhle schránky jsou živý, ne mrtvý.“

„Jo, nemrtví,“ přidala se Rybáčková. „Takže schránky jsou maskovaný upíři.“

Stačilo se zpozdit o zlomek vteřiny. Nezaslechnout hned, jak volá. Udělat kratší krok. Klopýtnout na schodu, který tisíckrát s lehkostí překročila.
Technik zmáčknul tlačítko.
Ostří separátoru proletělo vzduchem.
Lyra naposledy vykřikla a zhroutila se na podlahu. Její daemon se na druhé straně mříže sesypal stejně.
Vytáhla svou dceru z klece. Lyra pořád ještě dýchala, tlouklo jí srdce, dokonce se začínala probouzet. Marisa ale dobře věděla, že už toho víc neudělá.
Chtěli je zbavit hříchu. Místo toho sebrala Lyře půlku duše.
Když na základnu dorazili Romuni s aeronautem, neutíkala. Podívala se mu do očí, usmála se a počkala, až zmáčkne spoušť.