DMD č. 18. pro 18. 4. 2021. Téma: Mrtvá schránka

„Je to jenom pavouk, nic ti neudělá,“ zopakoval Remus monotónně snad posté, aniž by zvedl oči od knihy. „Navíc je na stropě.“
„A já jsem na posteli, to je toho. Jeho nehybná schránka bez známek života mi nic neudělá mnohem jistěji!“ odbyl ho Sirius. „Kam se poděla tvoje divokost, když ji člověk potřebuje? Zvířecí pudy?“
Remus se zakuckal kakaem. „Moje co? Já ti dám, ‚zvířecí pudy‘!“
„S radostí, ale až pak. Teď, když dovolíš, musím jít statečně bránit naše životy,“ oznámil Sirius a s hůlkou v ruce vstal. „Doufám, že ti nevadí spát v pokoji, kde byla použita nepromíjitelná kletba.“

Hlad. Krutý a neskutečný hlad. Nic jiného už necítila v této otrocké bídě, zbitá, hladová, ztýraná. A přesto tu bylo ještě něco jiného. Dítě. Její dítě.
Musí se rozhodnout, moc času už nezbývalo. Potom bude pozdě. Děsivé dilema kroužilo všude kolem a drásalo duši na kousky. Zoufalá si sedla a do rukou vzala malý kámen.
Pracovala skoro celou noc. V rukou jí zůstala malá třpytivá schránka. Velká tak akorát na slzu nebo dvě. Naposledy se podívala na své dítě. Ona musí přežít, tak velí unggue. Díky němu a pro něj. Protože ono se jednou vrátí. Až bude lépe.
Rozplakala se.

Šla jsem lesem, počítala bílé břízy, krásně zářily mezi všemi buky. Mám ráda listnaté stromy, na podzim jsou vždy oranžové a voňavé. A navíc, buky na sobě mají oči, jako by si tě se zájmem prohlížely. Jistě, pro někoho znepokojující, ale pro mě...
Došla jsem na okraj, tam, kde končí buky a navazují smrky vysoké až do nebe.
Mezi jedním bukem a smrkem stál statný dub. Na zemi leželo mnoho žaludů.

V jeho kořenech jakoby se něco blýsklo. Byl to malý chrobák, takový modrý, lesklý. Podívala jsem se na něj zblízka, nehýbal se, pak se svalil na bok a zhynul.

Andrej Pavličenko se nonšalantně doloudal k oknu kostelní krypty. Bylo zamřížované a zanesené staroměstskou špínou. Zapálil si, a když spouštěl ruce od úst, hrábl mezi železné pruty. Pak vykročil vpřed, svíraje malou krabičku. O kus dál se posadil na lavičku a pikslu otevřel.
Měla obsahovat falešné papíry do skladů Státní správy hmotných rezerv, ale kromě lejster viděl i nějaké barevné kamínky, propisky a... plastového trolla? Zahloubal se do papírů, ale nepodobaly se tomu, co hledal. Četl:
„Náhodnej nález, pozor na mudly! Vzal jsem si 'magický pergameny' a přidal propisku. Díky za keš, Fanda.“
Andrej polkl. Za tohle ho Strelkov nepochválí.

Zahradní zídka panského sídla Button House se v jednom místě povážlivě drolila. Mike, ubohý majitel nemovitosti, vytáhl špachtli. „Fuj.“ Přebytek minulé neodborné opravy odrbal na zídce. Cinklo to.
„Alison!“
Dříve než manželka dorazili místní mrtví rezidenti.
„Co tam být?“ nakrčil zarostlé čelo Robin.
„Vypadá to jako mrtvá schránka!“
„No dovolte!“ vykřikla lady Buttonová, která scénu pozorovala z druhé strany.
„Ne vy, Fanny. Ta skříňka,“ vysvětlil Pat. „Používala se pro předávání zpráv. Velice špiónské!“
Mike schránku otevřel. Uvnitř byl štůsek časem semletých fotografií. Mužských aktů.
„Kéž by byly moje...“
„Kapitáne?“
Válečný veterán neschopně skryl rozpaky. „Chci říct, odporné! Čí mohou být?!“

Jack Harkness zpozorněl při každé aktivitě trhliny. Otáčel se za povědomým zvukem. A když se ve třicátých letech v Británii začaly objevovat modré policejní budky, nahlížel pro jistotu do každé.
Jenže pak se setkal s teorií jistého pana Lewise, že některé věci nemusí být na první pohled zřejmé. Tehdy si uvědomil, že o fungování TARDIS mnoho informací nemá a začal zanechávat vzkazy pro Doctora na zadních stranách telefonních seznamů.

Rutinně otevřel modrou budku a vešel dovnitř. Nalistoval zadní stranu telefonního seznamu a našel jak svůj vzkaz, tak odpověď:

Dobrý den, pokud potřebujete gynekologa, volejte na telefon: 593 01. Doktor Williams. Děkujeme

Betty bola nadšená. Rob dnes neprišil z práce sám. Síce občas nosil domov kúsky, ale celé telo sa mu podarilo priniesť až dnes. Doma ho spoločne rozbalili. Nebolo už v najlepšom stave, cez dieru v hrudníku bolo vidieť rebrá a kúsky z neho trčali, ale vyberať si príliš nemohli. Iní by v ňom videli len mŕtvolu – prázdnu schránku – ale pre Roba a Betty to bola ich nová láska. Ich milenec. Samozrejme, v jednej oblasti ho museli dovybaviť, ale odrezaný kus rúry poslúžil skvelo.
Potom ho zavesili na stenu a pod neho položili pár tanierov, aby z neho netieklo na zem.

V mrtvé schránce
Necháme si vzkazy
Nikdo je nebude
Za nás číst

Z jedniček a nul
V mrtvé schránce
Máme teď dva vzkazy
Jeden já jeden Ty

V jediném tom vzkazu
Zanechaném ozvěnou
Čteme mezi řádky
Vzkaz který není

Jsme jenom lidé
Slabí a omylní
Odevzdali jsme
Lásku do strojů

Mrtvé je tělo
Člověka bez vady
Mrtvé a nahé
Tělo bez srdce

Jsme jako schránky
Které někdo zabil
Jedničkou a taky
Ubohoučkou nulou

jednička a nula
Ve schránce neživé
Nemají uši což dnes
Jim hodí se velice

Čísla totiž bez uší
Roušku nosit nemusí
Proto mrtvá schrána
Může život zachovat

Matěj měl spis ve stole, v posledním šuplíku pod falešným dnem, které tam udělal bůhví proč.
"Myslel jsem, že by se to mohlo hodit." odpověděl s pokrčením ramen na její tázavý pohled.
"Tak co tam je?"
Veronika složku rychle prolistovala. Spousta papírů s výpověďmi, spousta fotek. Na deskách poznámka PBZ (význačné služby) a na zadních deskách tužkou napsáno Bunkr B-7/6/A-200 Z (kaplička)
"Co to sakra znamená?" zeptal se Matěj, když mu to ukázala.
"Tenhle spis tu evidetně neměl být, někdo ho měl uložit do trezoru. Ještě žes ho schoval. A tohle? Podle mě mrtvá schránka. Jediný způsob, jak ho kontaktovat."

Dobrý den, studenti, jsem potěšen, že jste v tento sychravý den zavítali do mého depozitáře. Dnes pro vás mám jednoduchý úkol.
Budete pracovat s relativně křehkými exponáty, proto vás žádám, abyste se nechovali jako příslovečný slon v porcelánu.
Nikoli, opravdu netuším, kdo by zaměstnal slona v porcelánce. Zajímají mne však tyto schránky měkkýšů.
Všechny jsou dokonale mrtvé, nemusíte se obávat. Tato ulička je momentálně duchů prostá.
Prosím, věnujte pozornost této ulitě. Jedná se o hlemýždě kropenatého.
Tento se původně vyskytoval pouze ve Středomoří. Díky chovu, ano pro maso, či obchodu s rostlinami je dnes rozšířen po celém světě. Potenciálně invazivní.