DMD č. 19. pro 19. 4. 2021. Téma: Síly v pozadí

Tony lifted the visor of his helmet just so Ned could see him roll his eyes. "Come on, kid," he groused, "spit it out."

"What?" The boy looked like he'd been caught smoking his dad's sigarettes. Did kids still smoke? God, he hoped not.

"You're practically vibrating. Come on; what is it? Want to ask me something about the suit?" Ned was smart; a little too smart not to be stupid. It reminded Tony too much of himself.

"I, uh..."

Oh, for fuck's sake. "What?!"

"Your butt has its own power supply," Ned gasped.

"Feature," Tony shrugged. "Not a bug."

Wei Wuxian byl mladý, arogantní a velice silný. Byl čtvrtým na seznamu nejžádanějších partií a měl talentu i charisma na rozdávání. A moc dobře to o sobě věděl. Věděl ale také, že je pouze synem sluhy. Wei Wuxian se připravoval na to, že bude vždy pouze po ruce Jiang Chengovi, až se ten druhý stane vůdcem sekty. ... ...Dokud mu nevznikl dluh u Wen Qing a Wen Ninga. Wei Wuxian se stáhl do ústraní, spolu s jejich rodinou. I tak byl některým trnem v oku. A teď už neměl ochranu sekty Jiang. A ti lační po jeho moci dávno spřádali plány.

Soustředěně ťukám do klávesnice. Příchozí mail. Irena, výborně!
Otvírám dokument z přílohy.

Tady jsem udělala podkapitolu? Asi už blbnu.
Ty grafy jsou nějaký... větší?
Já tady psala křestní jméno autora článku? Určitě ne, vždyť ani nevím jak se jmenuje!
A tohle je co za odstavec, ten jsem tam dala já? Možná Irena? Možná přišel sám?
Dokument byl naformátován do angličtiny. Přejete si jej přeložit? Ptá se Word.
Oukej... Já určitě nic neformátovala, ale překládat to taky nechci.
A co je tohle? Zírám na seznam referencí a snažím se vzpomenout, kdy jsem ho vytvořila. Rozkliknu komentář od Ireny. Přidala jsem reference.

Je zpátky na rodném statku. Městy se přelévá mor, ale v den jako tento vypadá doma vše jako vždy.
Pomalu se prochází, připadá si neskonale pošetile, vytržený z kontextu své čerstvě dospělé osobnosti, ale najednou postrádá něco z bezstarostnosti dětství. Zuje si boty a vyhoupne se na strom. Vítr mu čechrá vlasy, zakloní hlavu, chce si utrhnout jablko a náhle ztratí rovnováhu. Dopadne poněkud ztěžka, ovšem do sedu. Bolavá kostrč má svoje námitky, ale jemu se před očima vyjasňuje dosud jen tušené.

Průvodní historku ale raděj poupravit; naraženou zadnici na akademické půdě sdílet nechce. Konec konců jabko u toho bylo.

"Lady Catherine ho zve na Rosings pro své blaho."
"Ale také se tam umí krásně pozvat sám."
"Na Longbournu by mu nejraději zakroutili krkem, ale vyhodit se nedal."
"A jeho krákorání se rozléhá Merytonem každý druhý den."
"Kvok!" doplnil rozhovor pan Burnwood.
Dámy se mírně zlomily v pase.
"Odpusťte," hekla paní Strongholdová, když znovu nabrala dech, "ale nemohu zahnat představu načepýřeného jedince kura domácího, jak se snaží obratně nacouvat do libovolné skuliny."
"No a teď tohle," kývla slečna Gwendylon k nadcházející společenské katastrofě.
Pohled zachytila slečna Bennetová.
"Něco o bratránkovi?"
"Jen shledáváme, že má výrazné..."
"... charisma."
Jane se shovívavě usmála.

Cítila se stále hůř. Bolelo ji celé tělo. Vyrážka byla vskutku nepříjemná a poslední dobou se neustále zhoršovala. Špatně se jí dýchalo. Navíc se jí zmenšovaly plíce. Vyrážka byla stále agresivnější. Občas zkusila nejpostiženější místa omýt vodou, ale skoro to nepomáhalo. Na chvíli se jí sice ulevilo, ale vyrážka se vracela. Běžné a dříve spolehlivé metody přestávaly fungovat, vyrážka se stávala rezistentní. Nefungovalo chlazení postižených míst ani nahřívání.
Smrkala, pčíkala, slzela, vyrážka se zavrtávala stále hlouběji. Vnitřnosti se jí začínaly kroutit. Byla sice dáma, ale tohle se už vážně nedalo vydržet.
Planeta Země si hlasitě pšoukla. Zanedlouho bylo po vyrážce.

Elphin je druhá mince Ledmore. Jen co by od něj kamenem dohodil a zbytek došel, zdejší lidé se vysídlení úspěšně vzepřeli. Zemědělská půda, opečovávaná generace, plodí pěknou zeleninu i brambory.
Pěkná zelenina i brambory, co se dopravy týče, váží docela dost.
Ani s novou posilou by to do městečka neodnosili za měsíc.
Erik se na hory těžkého nákladu díval vyděšeně.
„Nechci vypadat, že se hned vzdávám, ale jak to dostaneme domů?“
Patrick se na něj zahleděl... a pak jeho zrak sklouzl do dáli, na planinu u Ledmore.
Páslo se tam stádo krav.
„Myslím, že je na čase znovuobjevit volský potah.“

Když průvodce jede se skupinou do jiného města, musí si dávat pozor, aby turistům vysvětlil veškeré záludnosti cizího města. Musí počítat s tím, že mezi turisty jsou lidé, u kterých schopnost přemýšlet podlehla úplné atrofii, pokud vůbec původně byla. Může si myslet něco jako „Co se může stát v takových Karlových Varech? Jezdí tam turisté už po staletí. Musí už být absolutně blbuvzdorné“. Ha! Co se stane, pokud máte ve skupině lidi, kteří ochutnají vodu ze všech pramenů, které potkají na cestě? Kdy se probudí síly v jejich pozadí a potáhnou je na záchod? V autobuse, v zácpě cestou zpátky.

Nedalo se tak docela říct, že by byly přítelkyně. Za celou dobu, kdy žily v sousedství, si spolu vyměnily sotva pár zdvořilých frází. A pak se objevil ON.
Byl nepřehlédnutelný a ony dvě si HO všimly téměř současně. Začaly HO k sobě lákat až trochu přehnaně, ale jedné i druhé se zdálo, že dostat právě JEHO je věc cti.
Dlouho se zdálo, že se nemůže rozhodnout. Kolísal. Chvíli HO to táhlo k jedné, chvíli k druhé, ale nakonec skončil na Zemi, protože její přitažlivost byla v tu chvíli přeci jen o chlup větší.
Venuše ostrouhala.
A dinosauři zase jednou vyhynuli.

"Aby uspěli, museli naše hrdinové projít magickým lesem."
Čtveřice dětí v kostýmech se objevila na pódiu.
"Strach neznali, když byl jejich kamarád v nebezpečí."
Hrdinové předstírali, že vyrazili do lesa. Skupinka dětí vpravo od pódia zašuměla jako listí. Pár dětí prasklo větvičky a jedna holčička zahoukala jako sova.
"Hrdinové postupovali odvážně vpřed, ale cítili, jak se v pozadí shromažďují temné síly-"
Petr vyjekl do mikrofonu, když mu Marek za oponou zmáčknul zadek.
"Ty máš taky silný pozadí," zašeptal a uculil se, když se ho Petr pokusil nakopnout.
"A co dál?" nakouklo jedno z dětí za oponu. Ale vypravěč tam chyběl.