DMD č. 29. pro 29. 4. 2021. Téma: Zaháknutý prasák

Evangeline kráčela po městě po Scottově boku, když jejich pozornost upoutal dav před jedním podnikem, označeným červenou lampou. Na velkém háku vedle dveří tam visel za kšandy jakýsi muž a zoufale sebou mrskal.
„Co to je?“ zeptala se Evangeline.
„Nejspíš si moc dovoloval k děvčatům“ pokrčil Scott rameny. „Když si nedají říct, tak mu takhle chvíli nechají vyvětrat hlavu.“ Podíval se na mužovu tvář blíž a zasmál se. „Ale vždyť to je Niccolo!“
„Vlkodlak? Myslela jsem, že v takových případech jsou to většinou lidé.“
„To jo, ale těm se nic nestane. Kdyby takhle pověsili člověka, tak policie pozatýká celý bordel.“

Teď nebyl čas na paniku.
Přepnula kamerový systém na stálé nahrávání.
Nastavit alarm. Kolik vydrží, aby měla důkazy, ale ti chlapi ji… nezničili?
Zločinec nemusí být blbec, takže ukrýt mobil. Z něj se ovládá všechno, však to teď dělá ona.
Schovala se v ložnici za dveře.
Dovnitř vrazili ti v kuklách. Toho tlustého stačila praštit lampičkou, nic jiného neměla.
Bojovala, ale proti jejich surovosti neměla šanci.
Kruci, jak dlouho trvají dvě minuty?
Jeden ji na posteli držel pro toho druhého.
Teď přišla ta chvíle.
Hoř, ty hajzle, hoř! Na dračí ženu se nesahá!
Výkřiky bolesti, sevření povolilo.
Spustil se alarm.

„Dane? Zajedeš se mnou na místo činu?“
„Jistě, Chloe. Proč? Lucifer zaspal?“
„Ne. Jen jestli jsem ten telefonát dobře pochopila, Lucifer už tam je.“
Opravdu. Na místě činu nacházejí Lucifera sedícího v křesle, v jedné ruce whisky, v druhé jointa. Při pohledu na vstupující Chloe vyskočí.
„Detektive, jsem tak rád, že jste tady. Představte si, že jsem takhle zase prokazoval laskavosti, a támhleto dítě plakalo, že ji znásilňuje přítel její matky, a že mám zařídit, aby přestal. Tak jsem si vzpomněl na pozemskou frázi pověsit za koule do průvanu.“
Chloe se podívala nahoru a strnula. Tenhle pohled tutově nikdy nezapomene…

Zotavování nebylo snadné.
Rameno ho bolelo a ještě mnohem víc ho bolela duše. K tomu začalo prošetřování následované soudním procesem.
Bylo to sakra těžké. Mnohokrát to chtěl vzdát. Vlastně sám nevěděl, proč nakonec vytrval. Možná hluboko uvnitř cítil, že když už tu zůstal, je tohle jediná cesta, jak odčinit zlo, které napáchal.
Trvalo to.
Až konečně jednoho dne pocítil, že vnitřní démon, který mu své drápy tak dlouho zarýval hluboko do mysli, začal blednout. Netušil, zda to bylo dobře zvolenou medikací, pravidelnými sezeními, hektolitry slz, kterými vyplavoval svou vnitřní temnotu, nebo kombinací toho všeho, ale po dlouhé době cítil naději.

Ve ztemnělém sále se dloužily stíny. V krbu popraskával oheň, pootevřeným oknem se plížil chlad jarního večera. Šumění vody, poslední tóny ptačích ukolébavek. Horské ticho.
V tom tichu seděli bratr a sestra, každý v jiném koutě. Společně mlčeli a hlídali.
Po dlažbě zavrzalo dřevo a zacvakaly drápky. Medvídě vykviklo, zafunělo námahou, stisklo zuby, vykulilo hnědé oči a trhlo hlavičkou vší medvědí silou.
Kůže z divočáka se ani nehnula. Byla kopýtky pevně zaklesnutá mezi židlemi.
Ceirdil sundal nohy ze stolu.
"Jen ho nech," řekla Celeamin. "On si na to přijde sám."
Bratr se ušklíbl. "Jako všechny děti."
A pak dál mlčeli.

„Zatraceně! Sviňák jeden!” ulevila jsem si. Kufr na kolečkách se mi ani po deseti minutách usilovné dřiny nepodařilo z díry v chodníku vyprostit.
„Ty jo, ten je zaháknutej.”
Vyděšeně jsem nadskočila. Vedle mě se objevil prapodivný týpek s rozcuchanými odbarvenými vlasy. Kousek za ním stála dost nepřátelsky se tvářící zrzka.
„Ty ji znáš?”
Týpek zasněně zavrtěl hlavou: „Co? Ne. Já jenom koukám, jak je tam zaháknutej. Teda, ten je tam neuvěřitelně zaháknutej.”
„Nebudeme jí s tím pomáhat, že ne?”

...

Za chvíli jsem s vyproštěným kufrem sledovala tuhle podivnou dvojku nastupovat do posprejované dodávky.
V tom šoku jsem jim ani nepoděkovala.

Je nutno podotknouti, že lidstvo není zrovna společenství dobráků. Ani to ale není společenství křiváků. Ale už vůbec to není společenstvo normálních lidí. Normalita byla před katastrofou považována dokonce za jakousi slabost. Za nedostatečné rozvětvení ducha.
No, dnes je to bráno jinak.
Kdo není normální, ten si to odskáče. A ne, že bychom ho kamenovali. Ale prostě a jednoduše na to doplatí sám. Stroje se totiž neptají.
I když existuje jedna věc, která nám dokáže hnout žlučí, a která určitě není normální.
Když se někdo pokouší obcovat se stroji.
Takového prasáka pak pověsíme na háček a používáme jakou živou návnadu.

“Fin. Dernier. Poslední kurrže padlo za vlast.”
Popravdě, posledního opeřence spořádali týden zpátky, proto se raději nikdo neptal, čemu Lafayette říká kurrže.
“Myslel jsem, že znám peklo...”
“Protože jste nikdo...”
“Jestli začneš o Quebecku, seš první na příštím jídelníčku, Burre!”
“Ne, vážně. Co teď?”
Odpověď přinesl Hercules v podobě vzkazu vonícího kosatcovým pudrem a vanilkou.
“Ubytování pro vybrané gentlemany," četl Hamilton. "Chci postel. Roky jsem neviděl peřinu.”
Lístek šel z ruky do ruky.
“Mám první koupel.”
“Bůh ví, že nesním o ničem jiném, než strávit odpoledne v županu.”
“Burre?”
Oslovený znovu přivoněl k lístku.
“Aarrone?!”
“Já... Já si zamlouvám hostitelku.”

Morgavsa a Morgana vstoupily do pyramidy a najednou se za nimi ženou taková podivná zvířata.

"Co to je za zvířata, teto," zeptala se Morganka, zatímco utíkaly.

"To jsou prasáci, odborně se jim říká mutoidi, protože jsou kříženci prasete a psa. Mají parohy, a žijí jen v Egyptě a částečně v Cornwallu a Walesu," odpověděla Morgavsa.

"Zapíšu a nakreslím si je do mého bestiáře," řekla na to Morganka.

***

(BUCH!)

"Co to bylo?" zeptala se vystrašeně Morganka.

"To byli ti prasáci. Zasekli se do dveří, protože se do nich kvůli svým parohům, které dosahují délky 2,3 metru, nevejdou," odpověděla suše Morgavsa.

Můj milý ztepilý
Stvořil Pán náš
Květ překrásný
Statný ztepilý

Vstavač mužský
Vstavač májový
Vstavač nachový
Vstavač vojenský

Znáš vstavače milý
Květy které vstávají
Malé snad uvidíš ale
Ony Tobě vyrostou

Vstavač mužský
Vstavač májový
Vstavač nachový
Vstavač vojenský

V máji rozkvetlé
Květy lásky naší
Statné a ztepilé
Znáš vstavače milý

Vstavač mužský
Vstavač májový
Vstavač nachový
Vstavač vojenský

Jako voják na stráži
V pozoru vstavač je
Na včelu čeká snad
Vstavač přesladký

Vstavač mužský
Vstavač májový
Vstavač nachový
Vstavač vojenský

Můj milý znáš květy
Které jsou vzpřímené
Čekající a nedočkavé
Statné květy nevonné

Můj milý vstavače
Háčky jsou lásky