DMD č. 29. pro 29. 4. 2021. Téma: Zaháknutý prasák

„Novák práskl toho prasáka!“ vletěla Jindřiška ke Kovandům.
„On střelil kňoura? Takovýmu troubovi dal někdo zbrojní pas?“ vyděsila se Anna. „To abychom se báli vlézt do lesa!“
„Ale kdyby nám kousek dal, udělám kančí!“ zasnila se Maruška. „Chcete se šípkovou, nebo se zelím?“
Jindřiška na ně vyděšeně zírala: „Co to melete? Vy myflíte fucht jen na chrádlo!“
„To říká ta pravá,“ ušklíbla se Anna při pohledu na kamarádku, soukající do sebe půlku Maruščina koláče.
„Cholky,“ nerada odložila Jindřiška zbytek, „já přece mluvím o tom hajzlovi, co šéfuje té bandě! Máme ho na háku, prasáka!“
„Ale koho teda?“
„No starostu, přece!“

„Ten Doktorův… řekněme potenciální intimní přítel… je dávno mrtvý, ne?“ ujišťoval se Bodie.
„Pravděpodobně,“ přikývl Severus. „Tím náročnější bude kletbu zlomit.“
„Ayla nám nepomůže?“
„Těžko,“ zavrtěla hlavou Hermiona. „Její mysl jsme prolezli důkladně. Je ale složité odlišit fakta od domněnek, pověstí a mýtů…“
„Je vůbec možné zrušit neznámou kletbu?“ ptala se Ginny.
„Jak pro koho…“
„Severusi, nezlob. Sám jsi řekl, že to bude komplikovaný…“
„Co to udělat jednodušeji? Vrátit se v čase a zabránit tomu?“ napadlo Margaret.
„To zní dobře!“ nadchnula se Ginny. „A toho prasáka si podáme. Svázat, zavěsit na hák a…“
„Kotě, trochu mě děsíš…“ ušklíbl se Hawkey.

Ivan a Lynda mířili ulicí Rybalkovou dolů.
"Tady přes tu zídku jsem jednou ožralá přelezla, že si to zkrátim přes Grébovku, ale dole už byly zavřený vrata. Mně se nechtělo vracet, tak jsem se protáhla tou mezerou mezi šprušlema. Ale bylo to teda těsný!"
Ivan neváhal a přelezl zeď. "To musim vyzkoušet!"

Lynda se protáhla jako první. Ivan odpozoroval techniku a začal se cpát do čtyřicenticentimetrové škvíry.
"Au, ty vole, Lyndo, pomoz, já jsem se tu zahák za pinďoura! Nemůžu tam, ani zpátky!"
Lynda chytla Ivana za ruku, trhla a ten vypadl do Vršovic.
"Jauvajs! Nechceš mi ho aspoň pofoukat?"

Erika byla jakožto mladá hezká servírka snem všech štamgastů a tajně jí milovaly i dvě tři ženy od stolu, včetně Máni. Čas od času s každým prohodila pár slov a dýška se sypala. Máňa měla zaháknutého Pepu, který byl sice trochu prasák, ale to nevadilo, ani nemusela promluvit, stačilo si občas vzít sukni nad kolena a Pepíno hned spustil ódy. Pepa měl na háku Růženu, která sice moc krásy nepobrala, ale zato dokázala exnout pivo bez krknutí. Růža měla na háku Milana, kterému zbývaly poslední tři zuby, pročež raději nemluvil ani se nesmál, ale jeho snivý pohled mluvil za něj.

Scéna.

Náměstí uprostřed města, které nestojí za řeč. (Možná je to budoucí Bratislava.)

Chlap, skučící pod šibenicí. Trpí jak zvíře. Ale hlavně těmi útržky konverzací, co k němu větrem doléhají.

"Bohatým bral a chudým dával, chááá! Mně vzal to nejcennější, a nic mi nedal! Ani blbej prstýnek".

"A spal s třinácti chlapama na chvojí"!

"A nepozval mě na pivo, ne že by teda za něco stálo. Lakomec"!

"A prej ještě šukal kozu! No fuj"!

Zaprasený hák od zaháknutého prasáka se kývá ve větru, Jánošík se kýve s ním, a sakruje, že se na to radši nevysral a nešel dělat žinčicu.

Míjím u lavičky zaparkovaný kočár. Maminka se věnuje roběti, tatínek postává opodál a upíjí pivo z kelímku.
„Copak to děláš, Frantíku?“ nahlíží maminka starostlivě do kočárku, „To nemůžeš, hrát si s pindíkem. Ten není na hraní.“ Buclatý andělíček se zlatými kadeřemi se spokojeně culí a pokračuje v činnosti.
„No to teda začíná docela brzo,“ prohodím zvesela opojen prvním jarním sluncem. Sakra, já to asi řekl nahlas!
Matka požitkářského epikurejce na mě vrhne nechápavý pohled. Jeho zploditel prská smíchy pivo do borůvčí. Vyměníme si zasvěcené pohledy. Matka krabatí čelo. Otazníky v očích.
Raději předstírám silnou pylovou reakci a mizím v dáli.

"Andulky, zvoní na dveře kamarád, jdu mu otevřít.
Vy si zatím dejte krátkou koupel, ať nejste jak čuňata!"
"Ahoj Tome, ukaž mi ty papoušky."
"Jasně, ukážu ti je," řekl jsem.
Kámoš začal hladit Pepinku, ale Pepince se to nelíbilo.
"Nesahej na mě, ty čuně, neumyl sis kopýtka!" pípla.
"Má hygienu na háku!" smál se Honzík.
"Příště se kvůli takovýmu špindírovi mýt nebudem!"
Andulčata se mezitím vyválela ve špenátu, a vypadalo jedno jako druhé.
"Drahoušci, vy jste ale prasátečka," usmála se maminka.
"Co ty andulky pořád pípají? Já jim nerozumím," zeptal se kamarád.
"Radši to ani nechtěj vědět, kámo," odpověděl jsem.

Vtrhli jsme do administrativní budovy. Uvnitř byl jen velitel. Vyskočil a začal utíkat.
"Šariku, vem si ho!" křikl Jenda.
Pár skoků a seděl jsem vítězoslavně na Němcovi.
"Der Schweinehund!" zaklel Germán.
"Jaký prasopes?!" naštval se za mě Gustlík. "Ty seš tady jedinej prasák. Válíš se před nepřítelem v prachu."
"Zahákl jsem se za hákový kříž, jinak bych opravdu neupadl!" obhajoval se Němec.
"To je jedno. Kde je ten chlap s rybou?!"
"Toho sem Maul ještě nepřivezl, posílal jsem mu vzkaz do mrtvé schránky."
"No nazdar! My kvůli němu dobudeme pevnost a on si tu není! Kde ho budem honit teď?"

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či Anču neošetruješ.
- Starý môj, však to som ju minulý týždeň ošetroval.
- Pištík môj, a čože jej vlastne bolo?
- Nuž, kliešťa mala zaháknutého. Koťuha jedna, pustiť sa jej nechcel.
- Nuž, kliešť je veru riadna sviňa. Ale aj tak mi príde divné, že si pri jendom kliešťovi tri dni strávil.
- Jáj, starý môj, to len preto, lebo nevieš, kde sa jej zachytil. A aj keď bol vonku hneď, tak Anča povedala, že nesmieme nič zanedbať. A tak sme spolu tri dni nezanedbávali.

"Zaháknutý prasák" je ve všeobecném pojetí označení pro člověka, který porušil svůj kodex a podřídil se pokynům, s nimiž vůbec nesouhlasí. To jsem teď já. Pomáhám ničit světy, aby prý mohl exisitovat život! Požádal jsem Požírače, jestli můžeme nechat na pokoji domov Mulletův, kde jsem také zanechal vajíčko a řasu. Z nějakého důvodu je tento svět mimo naši kompetenci, což nechápu. Ale když vím, že jsou v bezpečí, tak se tím teď nemusím zabývat. Musím splnit příkaz! Aniž bych si to přál, ruka se natáhla k nebi a utvořila vstupní bránu pro konec světa. Pak jsem byl přemístěn.

Jsem nádoba...