Příliš krátká neděle

„Andy, nechceš si sundat tu čepici? Zima tady přece není?" zeptala se Adeline, která si četla v křesle.
„Mám mastné vlasy," odbyl ji vyhýbavě.
„A nechceš si je umýt? Mohli bysme jít večer ven," navrhla mu.
„Nemám náladu," odvětil.

„To jsem já," ohlásil se za dveřmi koupelny Nicky a proklouzl dovnitř. Andy stál nahý před zrcadlem a Nicky jej zezadu obejmul. „Neboj, to doroste," zašeptal mu u ucha. „Něco jsem ti sehnal," řekl a podal mu balíček s parukou.
Andy se otočil čelem k němu. Objal jej pažemi a dlouze jej políbil.
„Děkuji, Nicky. Příště se raději budu stříhat sám."

Ve čtvrtky se u Andyho s Nickym scházeli kamarádi. Debatovalo se o umění, básních a nadávalo na politiky. A víno teklo proudem.
V devět se začal zespodu nesměle ozývat smeták bušící do stropu bytu pod nimi.
Za deset deset rytmické bouchání do topení.
O půl jedenácté se otevřeným oknem donesla výhružka o volání policie.
V jedenáct hlasitý rozhovor sousedů na chodbě o hluku v domě.
O půlnoci bouchání na dveře: sousedka s doprovodem dvou fízlů. Andy slíbil, že se ztiší.
Ve dvě ráno. Bouchání na dveře. Sousedka jim přišla oznámit, že jsou dvě ráno. Nicky ji ujistil, že hodiny vlastní.

Andy se probudil na svůj vkus příliš brzo. Slunce se dralo škvírou mezi závěsy. Na čele cítil známý tlak a v ústech měl sucho jako na Sahaře. Zapřel se o ruku a natáhl se po sklenici s vodou. Vypil ji všechnu a měl chuť na další.
Něco hebkého a chupatého se mu otřelo pod peřinou o nohu a v zápětí vykoukla z pod peřiny zrzavá vrnící hlava.
"Nicky!"
"Co je?" zavrčel nevrle Nicky.
Otočil se čelem k Andymu a zeptal se: "Co tady dělá ta kočka?"
"To by mě právě taky zajímalo!."
"Vypadá to, že tady bydlí," zhodnotil nakonec Nicky.

Andy se s Nickym vypotácel z autobusu. Andy jej musel chvíli držet, aby se přestal kymácet, než vyrazí k domovu.
„Andy, já tě miluju," vyznal se Nicky a přitiskl Andyho k zídce. „A hrozně bych to chtěl."
„Tady nemůžem. Pojď domů!"
„Tamhle pod tím stromem je tma," oznámil Nicky a svalil se pod něj a Andyho stáhl s sebou.
Chvíli se spolu mazlili, ale pak se Andy vzpamatoval a vytáhl Nickyho zpět na nohy.
Odemkl dveře a čekal, až se k nim doklopýtá i Nicky.
„Co to máš?"
„Kotě. Bylo tam samo," vysvětlil Nicky v kterém se náhle probudila solidarita.

Podlahu obýváku zcela pokrývaly schnoucí sítototisky. Andy už stál úplně v rohu a prohlížel své dílo. Nicky mezi sítotisky protančil k baru.
„Já mám pocit, že na tu výstavu toho mám pořád málo," postěžoval si Andy.
„Myslím, že je toho až až," odpověděl Nicky, na kterého vypadlo několik šablon z otevřeného baru.
„Opravdu? Já bych možná přidal ještě nějakou menší sérii," zauvažoval Andy.
„Co třeba tohle?" Nicky zamával banánem.
„To je nápad!" vykřikl Andy a přeskákal minové pole. Rovnou se vrhl na skicování, aby mohl vytvořit další šablony.
Nicky si nalil štědrého panáka rumu a rezignovaně se svalil na gauč.

1.11.1955 18:00

Včera měl přijet. Nepřijel... Nechápu, proč jsem si dělal naděje. Že přijede plácl uritě jen tak. Když mi to sliboval, rozešel se zrovna s Paulem. A taky byl dost opilý a asi nejen to. Nejspíš teď popíjí se svými kamarády v New Yorku a na mne už zapomněl. Asi má už náhradu za Paula. A za mne taky.
Musím končit. Vypil jsem půlku whisky.

1.11.1955 22:36

Přijel! Neměl peníze na autobus a poslední úsek musel jet stopem. Prý se zdrží celý měsíc. Asi teď nebudu mít čas psát.

Když se k Andymu s Nickym nastěhovala Adeline, proběhly v bytě velké změny. Nejdříve zmizel skleněný les z předsíně, z umyvadla se ztratil nános barev a z hrníčku na kartáčky zmizely všechny štětce. Na oknech visely závěsy a na různých místech byly rozmístěné rostliny v květináčích.
Když odjížděla za Carmen, nechala jim dlouhý seznam, na co nesmí zapomínat za její nepřítomnosti.
Andy před jejím příjezdem prošel seznam. Vynesl odpadky, odnesl prádlo do čistírny, utřel prach, zametl podlahy a chystal se zalít kytky. Květináče, byly plné hlíny, ale rostliny zcela zmizely.
„Nicky? Tys něco dělal s kytkami?"
„Jo, došly mi cigára."

Nicky se přímo vřítil do galerie ohlížeje se za sebe.
„Ani nejdeš tak pozdě, jak jsi vyhrožoval," usmál se Andy, když do něj Nicky skoro vrazil.
„Musel jsem utéct," vysvětlil Nicky zatímco popadal dech.
Andy jen nadzvihl obočí.
„Jedna slečna se zamilovala do mých básní a do mne taky. Nedokázala pochopit, že jsem ji odmítnul. Sápala se na mě dál," vysvětloval zatímco popadal dech.
Vzpápětí se rozrazily dveře podruhé a dovnitř vpadla asi náctiletá dívka.
„No do háje," poznamenal Nicky.
Andy jej přitiskl k sobě a dlouze a procítěně jej políbil.
Slečna nadšeně zatleskala.
„Nejspíš máme fankynku oba," poznamenal Nicky.

Nicky držel sluchátko, jako by to byl nechutný červ.
Se suchým ,dobře´ jej položil zpět do vidlice.
„To byl otec?" hádal Andrew.
„Ne," odvětil Nicky a otřásl se odporem. „Paul. Trčí na hranici s Mexikem a nemůže zpátky za ženuškou. Měl u sebe trochu víc LSD. Pustí ho na kauci."
„Kterou zaplatím já," dodal smířeně Andrew.
Nicky jen pokrčil rameny.
„A proč si pro něj nezajede Mathilda?"
„Ta by ho zabila! Nesmí se to vůbec dozvědět," vysvětlil Nicky.
„Jo, ty seš prostě jeho bývalý milenec a spasitel v jednom. Tak jedem. Doufám, že o něm zase minimálně deset let neuslyším."

Edith pozvala Andyho do klubu na rock 'n' roll. Andy přesvědčil Nickyho, aby šel s ním. A Nicky, který nenáviděl tyhle zábavy pro nudné Američany, přesvědčil Adeline s Carmen.
Působili dost nesourodě - Nicky ve své jediné polokošili a velkém saku, Andy v černém roláku, Carmen v rudých šatech a s růžemi ve vlasech a elegantně oblečené Adeline a Edith.

Andy tančit neuměl a dost se styděl, ale přiopilý Nicky jej vytáhl na parket.
Uvolni se a nech se vést," pošeptal mu do ucha.
„Usmívali se od ucha k uchu a užívali si společný tanec. Ostatní tanečníci byli jejich číslem mírně řečeno konsternováni.