Příliš krátká neděle

Na lednici se kromě obvyklých vzkazů - jdu do hospody, kup mlíko - objevilo oznámení o úmrtí Westona Hailyho. Ve výčtu pozůstalých byl fixem škrtnutý Nicky Hailey.
V kýblu na umývání podlah se chladily láhve se šampusem. Na jídelním stole byly k dispozici talíře s jednohubkami, lososem a kaviárem.
„Andy, rozvěšíš praporky, nafoukneš balónky a zapíchneš střapce do jednohubek?" zeptal se Nicky.
„To víš, že jo," potvrdil Andy.

„Odkud znáš Hailyho, zeptal se Peter."
„Je to můj otec. Věř mi, že na tento okamžik se těším už osmadvacet let," vysvětlil Nicky.
„Nemáš vodku nebo rum," optal se Peter. " bez toho to nedám.

„To jsem blázen, myslel jsem, že jsem do toho hrnce to kuře dával," mumlal si pro sebe Andy zatímco naběračkou přehraboval kořenovou zeleninou.
„Myslíš tu kostru, co žere pod stolem kocour?" zahuhlal Nicky, který se cpal třešňovým koláčem a volnou rukou něco sepisoval na psacím stroji.
Andy se sehnul, aby se podíval pod stůl. Kocour akorát dojídal křídlo. „Jo to bylo naše kuře, takže máme zeleninovou polívku," poznamenal. „Jen nechápu kolik toho sežere. Včera ukradl celej stejk."
„Je ve vývinu," vysvětlil mu Nicky.
„A ty koukám taky."
Nicky se usmál a významně se poplácal po břichu a zapil koláč pivem.

Byl opravdu krásný den, který by se vyjímal v nějakém westernu. Na výlet by uvítali o pár stupňů na teploměru méně.
Jen co vystoupili z autobusu, zapálil si Nicky cigáro, aby nedostaly plíce šok z čistého vzduchu.
A pak vyrazili. Cestou nezavadili o pořádný strom, na vyhřátých kamenech se hřáli hadi a slunce neúprosně pražilo. Pot se už ani nesnažili vytírat z očí.
„Adeline, říkala jsi, že jdeme k pramenům," remcal Nicky a vytáhl z batohu flašku vodky a napil se. „Fuj, voda!"
„Nenašla jsem jinou lahev," vysvětlila Adeline.
Andy vytušil, že výlet se střízlivějícím Nickym bude stát za to.

Nicky vrazil do bytu značně rozhorlen.
„Co se stalo?," zajímal se Andy.
„Ty kurvy mě nenechaj volit! Prý jsem nezaplatil nějaký daně! Já, který nemám ani na jídlo a šaty jim mám platit daně?"
„Zkusil si jim to říct?" zeptala se Sabine, která byla zrovna na návštěvě.
„Jo, ale neposlouchali mě," odsekl podrážděně Nicky.
„Co za argumenty jsi jim předložil?" zeptala se Sabine.
„Poslal jsem je zmrdy do prdele kam patří," odvětil Nicky.
„V tomto případě funguje dokola opakovaný požadavek. S nadávkami se přes úředního šimla nedostaneš," vysvělovala mu trpělivě psycholožka Sabine.
Nicky si jen odfrkl a myslel si své.

Andy přišel domů a našel Adeline zhroucenou na židli Na stole před ní ležel sežmoulaný dopis.
„Co se stalo?" zeptal se starostlivě.
„Charles. Chce po mně, abych nechodila ven s tebou a s tvými kamarády Škodí to jeho pověsti," vzlykala. „Já mu tak ubližuju! Jsem sobecká."
„Ne, to nejsi. Charles je jako had. Ví, kde je tvé slabé místo a zaútočí. Jste rozvedeni. Nic mu nedlužíš. A on k tobě takové ohledy nikdy neměl. Kdykoli o tobě prohlašoval, jak jsi slabá. A ještě tě pan uznávaný psychiatr podváděl se svými pacientkami."
Adeline mu sevřela ruku a přes slzy se usmála.

První měsíc udělal Nicky chybu, že při večírku otevřel sousedce dveře. Budiž mu omluvou, že to nebyl záměr. Netušil totiž, že využije příležitosti a pozve se dovnitř.

Noc se přibližovala k ránu a všichni, až na sousedku Debbie, toužili po spánku. S přibývajícím alkoholem v krvi stouplo sebevědomí a klesla soudnost. Vylezla na stůl a předvedla sérii svůdných pohybů a zbavovala se přitom svršků. Když už byla jen ve spodním prádle s leopardím vzorem, zakročil Will a bez pardonu ji vykopl ze dveří. Oblečení hodil za ní.

„Taky jsi jí mohl nejdřív vzít tu vodku," koukal za ní smutně Nicky.

Nicky objal Andyho zezadu, bradu si položil na rameno a zadíval se na plakát, na kterém pracoval.
„To je pro ten film Počátek?" zeptal se. „Odvážné," zhodnotil, když si prohlédl karton odshora dolů. Penisy všech tvarů. Realistický, ztopořený, stylizovaný, ochablý, stříkající.
„Nic mě na to nenapadá."
„Možná se jen potřebuješ odreagovat," prohlásil Nicky a zajel mu rukou pod kalhoty a promnul mu přirození přes spodní prádlo.

Leželi v pevném objetí nazí na podlaze a občas se políbili. Nicky ucítil na stehně Andyho tvrdnoucí péro.
„To ještě nemáš dost?" zasmál se Nicky.

„A co třeba vejce, slepice nebo fénix?" uvažoval Andy.

Adeline seděla v křesle, na klíně ji spal zrzavý kocourek a četla si knížku. Andy seděl naproti ní na podlaze opřen zády o komodu. Na pokrčených kolenech měl položen skicák a zachycoval ji uhlem na novém listě.
Z jídelny se ozývalo cvakání psacího stroje, na kterém Nicky sepisoval básně.
„Připadám si vedle vás nanicovatá," posteskla si Adeline a napila se horkého čaje. „Každý den pracujete a já se nemůžu přinutit nic dělat. "
„To nejsi. Připomínáš nám, že je potřeba taky jíst a odpočívat," řekl Andy a usmál se na ni.
„A taky jsi jediná, kdo uklidí a uvaří," dodal Nicky.

„Andy, proč máme na záchodě Bibli?" zeptal se Nicky.
„Dal mi ji táta," vysvětlil Andy. „Zařadil jsem ji tam kam patří."
„Chtíč, jakmile počne, rodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt," četl nahlas Nicky. „Protože to je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdrželi sexuální nemorálnosti;
že každý z vás by měl vědět, jak vlastnit své vlastní plavidlo v posvěcení a poctě, nikoliv ve vášní touhy, jako pohané, kteří neznávají Boha. Co to je za sračky?" zeptal se.
„Já myslím, že je to na dobrém místě," odpověděl Andy.
Odpověď se ztratila v trhání papíru.
„Jo, hodí se," prohlásil Nicky.