DMD č. 9 pro 9. 4. 2022. Téma: V rouše Evině

Nad hradem Pyrkštejn se klenula hvězdná obloha a jeho nádvořím se rozléhal opilecký zpěv.
Opilcem vpuštěným do hradu byl mladý Jan Ptáček, majitel hradu a vracel se ze svého oblíbeného místa, lazebny.
Naštěstí pána doprovázel jeho sluha a ten jej směrováním a podpíráním dopravil až do komnaty.
Avšak teprve tam, ve světle svíce, sluha zjistil, že pan Ptáček je oděn do dámských šatů.
Sluha již zažil se svým pánem ledacos, avšak toto byla situace zcela nová, a proto se otázal svého pána komu patří ono roucho.
*škyt* "Asi Evě," pronesl pan Ptáček s blaženým úsměvem a svalil se do postele.

Versailles.

Doupě neřesti, plné vznešených cour.

Madame de Vache se právě hádá s dvorní malířkou Vigée – Le Brun.

"Chci něco naturálního! Zajímavého! Nature morte je taková nuda"! stěžuje si.

"Madame holá hlava je naturální tak, že já potřebuju denaturovat", přihne si malířka z láhve a s bouchnutím ji postaví zpět.

"A co takhle nahá? To by obrazu jistě dodalo na impozantnosti! Bouffante, co vy na to?" naléhá Madame na svého komorníka.

"Kdyby Madame pózovala v rouše Evině, jsem si zcela jistý, že všichni by byli spaseni dávno před příchodem Krista, neboť Had by si ani netroufl", odtuší Monsieur Bouffant suše.

Sirius otevřel portrét Buclaté dámy a vyšel na chodbu, kde čekal Remus.
„No konečně! Kde jste takovou dobu?“
„Klid, Reme, ples neuteče,“ ujistil ho Sirius a uchechtl se. „Ale Jimmy se k nám asi hned tak nepřipojí."
„Co se stalo?“
"Evansová a zbytek ženskejch vyšilovaly, že co si mají oblíct. Přirozeně jsme, jako gentlemani, nabídli pomoc.“
„Přirozeně,“ zopakoval Remus.
„James chtěl Evansové říct, že jí to sluší všecko nebo tak něco. Ale vypadlo z něho – z jelena pitomýho – že by mohla přijít bez šatů a stejně by byla kočka. Čili ho Lily na místě proklela.“
Remus si rezignovaně povzdechl. „Přirozeně.“

Začínala mi být zima, chladná voda obklopující celé mé tělo mi odkapávala i z vlasů a stékala mi po obličeji. Doplavala jsem na okraj bazénu a přehoupla se na břeh. Natáhla jsem se pro červený ručník, visící na háčku kousek ode mě a zabalila se do něj. Vyšla jsem zpět k bazénu a sedla si na lehátko vedle své kamarádky, Evy, se kterou jsem sem přijela zaplavat si.
Eva mě celou cestu zmateně pozorovala. Dívala jsem se na ní taky a přemýšlela, co je špatně. Následovalo ještě pár zkoumavých pohledů, až se mě Eva nejistě zeptala: "není tohle můj ručník?"

Lesní velikáni stínili jezero, přesto bylo vyhřáté vrcholným létem. Nahé dívky plavaly, cákaly se a v radostných hrách zapomínaly na hrůzy války.
"To budou určitě adamitky!" Zašeptal jeden z mužů, kteří je sledovali v podrostu. "Hejtman Žižka nakázal upalovat heretiky, kdekoli na ně padneme!"
"Ale s těmihle bychom mohli i pošpásovat, vladkyko!"
Táborští průzkumníci se jali obkličovat zátoku.

Vyděšené dívky se k sobě tiskly a sledovaly spoušť. Zelený muž ubezdušil posledního z husitů jeho vlastním řemdihem a otočil se k nim.

"Nic proti vašemu náboženskému nadšení, dámy, ale při zvážení všech okolností, nechcete na Druhý příchod čekat radši jako rusalky?"

Doupě bylo sice vybaveno dostatečným počtem ložnic a zdejší kuchyň skýtala prostor pro pohodlnou existenci všech členů domácnosti (včetně šesti koček, dvou trpaslenek a jednoho hrabáka), avšak s koupelnou to bylo horší. Nacházela se tu pouze jedna – malinká, skromná a především věčně obsazená.
„U Merlinových špinavých trenýrek!“ zaječel Ron a příšerně zrudnul.
Ve vaně stála nahatá Ginny, zezadu ji pevně objímal na chlup stejně nahatý Blaise Zabini, oba mokří a vysmátí.
„To se u všech běhnic nemůžete zamknout?!“ láteřil Ron.
„Drž zobák, vycouvej a buď rád, že jsi tu nenašel pratetičku Muriel,“ setřela ho Ginny. „Ta se totiž taky nezamyká.“

"Teda, ta Betyna má tak veliké břicho, že snad čeká dvojčata."
Tentokrát šel porod celkem snadno, telátka se do sebe nezamotala a nebyla nijak veliká. První jalovička dostala jméno Eva, narodila se na Štědrý den. U druhé jalovičky došla inspirace z kalendáře, tak dostala jméno Dvojenka. Lišily se jen flíčkem na hlavě.
Holky vyrostly, začaly pobíhat po pastvinách, pásly se na šťavnaté trávě, pily z potoka a vyhřívaly se na sluníčku.
Jednou po dešti se břeh potoka rozbahnil a krávy přišly domů dost špinavé. Dvojenka měla blátivou skvrnu na hlavě.
"Kam nám zmizela Dvojenka!"
"Ona se dnes převlékla za Evičku."

„Patricia Rakepicková, doktore Lloyde!“
Edward ztuhnul v polovině kroku k recepci. Vrhl na Harryho pohled plný čiré hrůzy. Pak zavrtěl hlavou a začal zvolna couvat.
„Ne.“
„Ale ano. Je celá vaše. Nevýslovně trpící, velmi nedočkavá a kompletně vysvlečená. Zarostlý chloupek. Vyšetřovna 6.“

×××

„Stýskalo se mi po vás. Tolik proplakaných nocí, když mi řekli, že jste umřel! Tolik zanedbaných vyrážek a přechozených infekcí… Bože, ty ruce! Tak horké. Dokonalé… Vstal jste z mrtvých kvůli mně?“
„Ten důvod jsem já,“ ozval se příchozí Sirius, líbnul Edwarda do vlasů a stisknul mu zadek.
To bylo naposled, co tuhle pacientku v St. Phoenix ošetřovali.

Kapky vody stékaly po čarodějčine neviditelném těle. Byl to její oblíbený trik, jak uvádět muže do rozpaků.
Marigold však Yennefer znal, a proto se potil jen trochu.
Geralt se tvářil nezúčastněně jako obvykle. 
"Takže, víte, kdo vás pronásledoval?" Líně si mořskou houbou otírala křivky svých ňader.
"Ne," odtušil Geralt.
"Jak jsem si myslela. To jste se moc nepředvedli. Vycházíš ze cviku, Geralte."
"Podcenil jsem ho. Vypadal neškodně."
"Neškodně?" vyjekl Marigold. "Vždyť on mě skoro podřízl jako podsvinče!"
"Přeháníš, jako vždy."
"Skončili jste?" vpadla do toho Yennefer a začala své neviditelné tělo halit do ručníku. 
"Jestli ano, mám pro vás novinky."

"Tak co s námi, když se nám ta garderoba nevydařila?" dosedla Mrs Stronghold unaveně do křesla a hodila po Tess poslední nakvašený pohled.
"No co, no, na ples se nejde," odvětila Gwen a usedla rovněž. "Stejně jsem doufala, že nám do toho něco vleze, nechtělo se mi."
Susan zaskučela.
"To je materiál, tohleto! Já s těma hercema nemůžu dělat..."
"A co jako, nahatý přece nepůjdem! Do večera už nic nespíchnem, i kdybychom měly stroj," zcela prakticky uzavřela Tess.
"Tak zbývá diplomacie, no."
"Tady ti ale vykecávání nepomůže."
"Dejte mi chvilku," mizela už Susan ve dveřích. "Půjdeme všechny. V rouše Emmině."