Ze života (kdysi) mladé farmářky (originální fandom)

Na podzim, při sklizni kukuřice se pracuje od rána do noci. Rostliny se na poli řezačkou rozsekají na malé kousky a nafoukají na vleky. Doma se drť pomocí velkého lisu napresuje do dlouhé "housenky".
Farmářku tyto dny baví i když jsou náročné. Drandí si v traktoru přes les, tma dávno padla do kraje, tu se ve světlech reflektorů něco mihlo. Na srnku to mělo příliš krátké nohy a bylo to mohutnější. Na lišku to bylo moc velké, světlé. I když huňatý ocas by souhlasil. Byl to mžik, než zvíře zmizelo v houští.
Potkala vlka? Byla vděčná, že sedí v traktoru.

Farma stojí na samotě v kopci pod lesem. Úchvatné výhledy do kraje. Dole u řeky se rozprostírá příjemná vesnička. V zimě, když na silnici leží taková ta klouzavá čvachtička, je kopec v podstatě nesjízdný. Respektive, dolů většinou auto nějak sklouzne, ale nahoru to bez řetězů nejde. Občas farmář někoho vytahuje traktorem.
V lese se v létě těží kůrovcové smrky, sem tam nějaké auto zapadne v rozbahněné cestě. A farmář ho vytahuje traktorem.
I ve vsi se stává, že někdo někde zapadne, uvízne nebo vyletí ze zatáčky. A farmář ho vytahuje traktorem.
Jen když lehl s Covidem, musel jednoho nešťastníka odmítnout.

Betynka si pomlaskává, těší se, co dostane. Jako předkrm ji čeká pestrá směs ovsa, pšenice, ječmene a tritikále, vše pečlivě namačkáno, promícháno se sójou a doplněno o komplex vitamínů a minerálů, elegantně vysypáno do žlabu z rustikálního plechového kýble. Druhým chodem bude půl bedýnky kukuřice, nařezané tak, aby bylo každé zrníčko přeseknuté, řádně zfermentováno. Na závěr sežere obrovskou hromadu luskoobilné směsi, v kombinaci se senáží z voňavých luk. Opravdu královská hostina. Cena: několik litrů mléka.

Ale příští měsíc ji odstaví, bude mít brzy telátko. Na šrot a kukuřici může zapomenout, zbyde jí jen dietní pastva, to bude úplně jiný chlebíček.

Žně. Horko. Spousta prachu. Horko. Mazivo. Slunce. Tření. Horko. Stačí málo a kombajn chytne. Hned poté vzplane vyschlé obilí stojící na poli. Plameny se šíří velmi rychle. Často je řidič rád, když stihne včas vylézt ven. A to už většinou zpoza keře vyskočí nějaký čumil s mobilem a stane se během chvilky hvězdou internetu. Samozvaní reportéři bývají o dost rychlejší než hasiči.
Farmář dostal pro tyto případy k Vánocům novou sadu hasících přístrojů. Malý červený pomocník může zachránit drahý stroj od totální zkázy. Doufá, že nebude potřeba.
Kombajn není Fénix. Z popela vytáhnete maximálně ohořelé ložisko, hřídel a řadící páku.

Farmář a farmářka drandí po prašné cestě na pole. Traktor kodrcá po nerovnostech, nad lesem krouží káně. Všude voní léto, seno a prázdniny. Absolutní idylka. Prach sice trochu skřípe mezi zuby a meziobratlové ploténky naříkají při každém hrknutí, protože odpruženou sedačku má jen řidič, ale na světě je krásně.
Vři příjezdu na pole náhle farmář zvolá: "A jéje chtíč!"
Farmářka se zmateně rozhlíží, kde je ta dvojice, která neodolala pokušení a oddává se
svým touhám. To víte, občas se stane, že vyrušíte pár, který by daleko od civilizace nečekal živáčka, natož traktor.
"CHoulostivé Tritikále Invazi Čelí! CHTÍČ. Máme tam chorobu."

Hned za farmou začíná les, v něm stojí, mimo jiné, zřícenina hradu, kterou minulé století vykopali ze země. Kousek dál přichází cesta na křižovatku, které se říká U dvanácti apoštolů. Dříve tam rostlo dvanáct stromů, dnes zůstala jen jáma a odtoková roura pod cestou. Skrz tuto trubku, která z cesty vidět není, rády prolézají Farmářovic děti. Ztratí se ve svahu a vylezou v ďouře po apoštolech. Rodiče si zatím hoví na lesní travičce a klábosí.
Když všechny děti prolézaly skrz, šla kolem skupinka turistů. Celá parta pořádně nadskočila, protože z ničeho nic uslyšeli rozjařené dětské výkřiky linoucí se odkudsi zdola.

Ruku na srdce. Do chlíva se nechodí v obleku od Gucciho a většinou necháte ve skříni i svou kolekci kabelek Louis Vuitton. Ale že by zas musel být člověk za největšího santusáka, to také není potřeba. Víte, co se říká o obnošeném oblečení? Na neděli do chlíva dobrý.
Jednou farmář kydal a kráva Renata měla průjem. Farmář si hledí své práce a ohání se vidlema, když tu najednou kráva kýchla. Srajda z ní vyletěla jak střela a ohodila farmáře doslova od hlavy k patě. Farmářka hýkala smíchy, opíraje se o lopatu.
Teď by ho Anna Vintour na obálku asi nechtěla.

Kdysi dávno patřil statek panu Řezníčkovi. Ten ho v roce 1940 prodal dědečkovi současného farmáře, aby měl pro dceru pořádné věno a ona se mohla vdát na poplužní statek.
Před více než dvěma sty lety přišla do kraje jedna z legendárních bouřek. Pršelo, foukalo a najednou byl vidět jasný záblesk. Zářivá koule vlétla do obytného domu, prosvištěla stavením a druhým oknem vylétla ven. Kulový blesk.
Nikomu se nic nestalo, ale vypukl krutý požár.
Z domu zůstaly jen obvodové zdi, vše ostatní lehlo popelem. Střecha, vybavení, podlahy. Téměř nic neodolalo ohni.
Ještě mnoho let se tomuto místu říkalo "Na spáleném statku".

Velikonoční barvení vajíček, to je parádní disciplína farmářky. Každý rok se ji od Nového roku přátelé ptají, co letos plánuje.
Těžko říci, kde se to pokaždé zvrtne. Jeden rok barva nechytla vůbec, další rok vypadala vajíčka jako by je opatlalo dvouleté dítě vodovkami. Nejvíce legendární jsou ta, která vypadala jako vyhřezlé vnitřnosti hodně nemocného dinosaura. (Zde si představte smajlíka, který bezradně krčí rameny.)
Letos zelí opět zklamalo, obarvil se jeden jediný flek. Dcera demonstrativně padala do mdlob a kritizovala maminčiny metody.
Ovšem cibulové slupky odvedly báječnou práci. Moc pěkná barvička. Jen ty kytičky na ozdobu se během barvení někam vypařily.

K desátému výročí svatby si farmář s farmářkou nadělili krásná trička, kde byl komiksově shrnutý jejich vztah. Začátek chození, svatba, první dítě, druhé, třetí a celá rodinka pohromadě. S heslem Stále spolu, stále šťastní.
Někteří rýpalové prohlašovali, že na tričku je ještě dost místa pro další děti.
Odpověď měli nacvičenou: "Jestli pro nás nemá Pán Bůh nějaké překvapení, tak jsme všichni."

Po několika dalších letech ležela farmářka na lehátku u lékaře a nevěřícně koukala na fazolku na monitoru ultrazvuku.
Běželo jí hlavou, že to přece není možné. Ale milovala ho hned.

"Tak tři děti pro nás asi byly málo. PŘEKVAPENÍ!"