DMD č. 9 pro 9. 4. 2022. Téma: V rouše Evině

Nejhorší na apokalypsách je vlastně to, že jsou přesně tím, čím jsou.
Katastrofa rozsoudí ty dobré od těch zlých a víceméně ukončí vládu člověka na Zemi.
A kromě toho také ukončí i lidskou činnost.
Tak se stane, že nefungují kadeřníci, bankéři a ani obchody.
Ti, kteří přežijí jednu apokalypsu, jsou pak vrženi do té ještě krutější.
Přežili zkázu civilizace a nyní musejí chodit neučesaní, nenabarvení a neoholení.
Mnozí poztrácejí své oblečení a než narazí na obchod, který ještě nikdo nevyraboval, jsou odkázáni na svůj základní oděv.
Holou kůži.
Ale není, kdo by toho zneužil, neboť ty smázla apokalypsa jako první.

Evu našiel po pomerne krátkej dobe takže bola celkom zachovalá. Za tých pár dní sa prakticky vôbec nezačala rozkladať. Našťastie nemala domáce zvieratá, to by určite nebola v tak dobrom stave. Pomerne rýchlo mu došlo, čo sa vlastne stalo. Náznaky boli všade okolo. Eva ležala na posteli úplne nahá a oblečenie bolo rozhádzané po okolí. Na tvári mala výraz, ktorý v jej stave úplne neočakával. Ale najvýraznejšími indíciami bol šál okolo jej krku a hračka, ktorej ale baterky už došli a tak miesto vibrovania len potichu ležala.
Vedel, že by mal zavolať policajtov. Ale ešte predtým… vytiahol z kabátu fotoaparát.

Kotouče páry pluly místností jako služební duchové. Paravány, rozdělující prostor na soukromé pokojíčky, lámaly zvuky, takže hlasy zaznívaly zdánlivě odnikud a zvuk zurčící vody naopak zdánlivě odevšad.
"Mám pocit, že jsem ještě nikdy nebyla tak čistá," řekla Yennefer a zamířila ven.
Pomalu a důstojně. V rozevlátém rouchu se podobala dávné kněžce nebo bohyni. Vzápětí ji minuly dvě neřízené střely ve stejném oděvu. Ten však zůstal na břehu a střely se s blaženým zasténáním ponořily do horké vody.
"Jako malé. Ciri, kolikrát jsem ti říkala..."
"Yen, nemluv a pojď do vody."
Zašustila látka a Yennefer nechala důstojnou kněžku také na břehu.

Při téměř rodinné večeři se Scorpiusem a Albusem Severusem se hovor nevyhnutelně stočil k případu.

"A vy nemáte žádný důkazy?" zeptal se Albus.
"Máme dopis od vraha," připustil Harry neochotně.
"Ale je chráněný proti detekčním kouzlům, nedá se z něj nic vyčíst."
Albus a Scorpius si vyměnili významný pohled.
"Já vím, že se to moc nenosí, ale co forenzní věda? Nedalo by se z něj odhalit něco hezky po mudlovsku?"
Harry a Draco se zřejmě tvářili dost tupě, a tak Albus dodal:
"To jste fakt nikdy neviděli žádnou mudlovskou kriminálku? Teď frčí V rouše Evině. Koukáme se Scorpem každé úterý!"

Zoufalý stav našeho oděvního skladu dokládá fakt, že lze potkat řidiče v částečně či kompletně civilním oblečení. A také to, že se na nástěnce vozovny objevují poptávky po chybějících stejnokrojových součástech.
(Já už dva roky nic nenafasoval a jediné, co mi zatím přišlo ze skladu, byly desatery fusekle.)
Když se nějaký kolega chystá do důchodu, ostatní jako supi krouží kolem výpravny a čekají, až jim na rozloučenou přenechá svoje svršky.
S Evinou halenkou to ale Světlaně moc nevyšlo. Ukořistila ji sice s triumfálním pocitem, její bujné poprsí však začalo protestovat hned první den. Knoflíček, jenž odlétl, div neprorazil čelní sklo.

Kdyby mi někdo v dobách mého princovství řekl, že skončím jako mazlíček jedenáctiletého kouzelníka, asi bych ho dal zavřít za urážku majestátu. Jako ropušák jsem však neměl na výběr.

Z Nevilla se vyklubal slušný, citlivý hoch, možná až moc citlivý, který u rázné babičky moc pochopení nenašel. A tak si za mě udělal vrbu.
Hned první večer mi před spaním vyprávěl o sobě a svých rostlinách, až usnul uprostřed věty.

Suchý vzduch bytu nedělal dobře mé žabí kůži, potřeboval jsem do koupelny. Nenápadně jsem poskakoval místnostmi, až jsem ji našel. Vnikl jsem dovnitř a ztuhl.
Nevillova babička se právě koupala.

Jejich poslední dostaveníčko bylo plné omylů.
Zuzana se snažila nerozhodného Vladimíra vábit nesmrtelnou kombinací úsměvů a dvojznačností, čekala na okamžik, kdy po láhvi vína sáhnou oba naráz, ale jeho mnohem víc zajímala snad i debata o nesmrtelnosti chrousta, než navázání fyzického kontaktu.

V soukromí mezi čtyřmi stěnami se uchýlila k poslednímu heroickému činu.
Vystoupila z koupelny nahá nenuceně jako Eva v ráji, ale Vladimír jen poraženě svěsil hlavu, ramena, svěsila se celá jeho osobnost. Jako by neměl chuť žít.

Obrovské nedorozumění a zhrzená žena.

Tehdy se Vladimír utvrdil v tom, že vrhnout se naplno do studií teologie je správným rozhodnutím.

Vážení spoluobčané!
Máme radost, že o akci Navrhni obecní znak projevujete takový zájem. Jen je třeba stanovit určité hranice, protože znak obce je přece jen věcí veřejnou a budou ho u vchodu do radnice míjet všichni. I děti. Proto musíme s politováním vyřadit ze soutěže takové návrhy jako portrét starostovy manželky v rouše Evině. Ne že by se na modrém poli nevyjímala, ale vyjádřila s tímto návrhem určitý, za nás zcela pochopitelný, nesouhlas. Stejně tak jsme dali stranou návrh pana Jirouta, který obsahoval prakticky tentýž motiv, jen kubisticky. Tohle zkrátka nejde.
Děkujeme za pochopení.
E.Ž., zástupkyně starosty, Nahý Újezdec.

Zdlouhavá obchodní jednání byla konečně u konce. Podařilo se mu skončit dřív, než čekal. Neměl už v cizím městě stání, společenské povinnosti ponechal na svém asistentovi a spěchal domů. Těšil se na manželku. Když kupoval kytku, představoval si, jak ji překvapí a jak spolu stráví příjemný večer.
Potichu si odemkl dveře, zul si boty a po špičkách se kradl chodbou do obýváku. Strnul. Pootevřenými dveřmi spatřil na stolku láhev vína a dvě skleničky. Na gauči se rozvaloval úplně cizí značně obstarožní chlap.
A pak se otevřely dveře od koupelny a v nich stála, jak ji Pánbůh stvořil… jeho korpulentní tchýně!

Oblečení nechávám tam, kde ze mně cestou do koupele spadne.
Pokud mě teď bude chtít někdo zabít, moje svršky mu ukážou cestu.
A mně je to jedno.

Vana. Voda. Teplo.

Venku se chystá Ragnarok (jehož bych měl být součástí; sudičky povídaly).
Je mi to jedno.

Sif plánuje pomstu (snad to, holka jedna vzteklá, do konce světa stihne).
Je mi to jedno.

Teplo a ticho, vlnky a pára.

Můj bratr je šílený a jeho chlastací kamarádi demolují Asgard.
Je mi to vážně jedno.

Zavřu oči a všechno je v pořádku.
Teplo, ticho a tma.

Bohové, a nemohl bych takhle už zůstat?