DMD č. 9 pro 9. 4. 2022. Téma: V rouše Evině

Nebylo to nic velkého - jen pár lidí, cosi jako dort, dva, tři dárky. Ale i tak, nechtěli ji nechat skočit do manželství bez rozlučky.
Popadla poslední, největší krabici. Opatrně rozlepila papír a nakoukla dovnitř.
"Zbláznili jste se? "
Žlutý svatební závoj a sandály ve stejné barvě…
Šaty. Vypadaly nenošené. U krku dokonce zůstal štítek se jménem a adresou, aby se neztratili v přepravě.
Eve a pak něco rozmazaného. V životě o ní neslyšela.
"Díky," řekla, opatrně, aby se jí neklepal hlas: "ale už jsme se s Galenem dohodli, že půjdeme v uniformě. A stejně bych se už neměla vdávat v bílé…"

"Podívej, ta dáma v červených šatech. Není to Eva?"
"Eva? Nevím. Už jsem ji dlouho neviděl."
"Dobře si pamatuju, když si je koupila. Než odešla."
"Tak za ní zajdi a uvidíš."

"Co se stalo?"
"Poznáváte ho?"
"Ano, můj kolega.
"Kdy jste ho viděl naposledy?"
"Včera na večírku. Byla tam žena, kterou považoval za Evu, svou manželku. Před časem zmizela. Myslel si, že od něho odešla."
"Neměla ta žena na sobě červené šaty?"
"Jak to víte?"
"Tu jsme zadrželi. Nezapírala. Prý zabila nejen jeho, ale i jeho manželku Evu."
"Ale proč?"
"Kdysi jí slíbil manželství, ale pak ji opustil. Kvůli Evě."

Etiketa velela, aby je vítal právě on – aby před krále nemuseli předstupovat v zaprášených cestovních šatech, ale zároveň se jim dostalo odpovídajícího přijetí. Etiketa dovedla být krutá.
Ryko čekal, že se mu udělá slabo, až ji uvidí, ale ne. Uvítal sharmskou delegaci, jak se slušelo, a dokonce se na sošného krále dokázal usmát.
Pak se obrátil k ní. Měla na sobě zelené roucho, stejný odstín jako tehdy na plese, i když sharmský střih.
„Máte krásné šaty,“ pronesl tiše.
„Moje švadlena Eva je velice zručná,“ odpověděla. „Dovede zakrýt všechny moje nedostatky.“
Jaké nedostatky? pomyslel si, ale místo odpovědi je pozval dovnitř.

Adam s Evou stáli uprostřed Ráje. Poté, co je Hospodin přivítal, a přidal poučení o bezpečnosti práce spolu se zvlášť vyhrazenou výjimkou, řekl jim, že teď spolu projdou celý Ráj, on že jim všechno ukáže, a Adam s Evou budou vymýšlet jména.

Tak šli. Adam nebo Eva vždycky řekli, co je při pohledu na rostlinu či zvíře napadlo, a na tom zůstalo. Když skončili, všimli si, že opodál sedí Jiřina Bohdalová s Helenou Vondráčkovou (ne, nebyly v rouše Evině).

"Hospodine," zeptal se udiveně Adam, "kdo jsou tyhle dvě?"

Hospodin rozpačitě pokrčil rameny. "Nevím. Ty už tu byly, když jsem začal."

Sean doufal, že proti otcově nenávisti najde spojence ve své matce. Samuela zbožňovala - viděl jí to na očích. Přesto odmítala. Sean nedokázal pochopit proč. Až jednou z ní dostal pravdu.

"Narodil ses a vyrůstal v rodině plné lásky," zašeptala zatímco se skláněla nad kolébkou. "Ne každý měl takové štěstí."

Sean tiše sledoval, jak před ním matka obnažuje své nitro. I kdyby byla nahá, nebyla by zranitelnější, než v danou chvíli.

"S tvým otcem jsem poprvé pochopila, co znamená být milován. Nedokáži se mu postavit. Děsí mě představa, že mne přestal milovat," pokračovala a v očích se jí zatřpytily první slzy.

Je horké letní dopoledne. Slunce pálí, psi podřimují ve stínu, měli bychom cvičit, ale nikomu se nechce. Nápad na sebe nenechá dlouho čekat. Nedaleko tábora je zatopený lom. Voda v něm bývá ledová. Většinou nás to odrazuje, dnes láká. Navíc teď tam nikdo nebude. Je úterý, všichni jsou v práci, ani plavky nepotřebujeme. Netrvá dlouho a s kamarádkou parkujeme u lomu. Nikde ani živáčka. Super. Můžeme na ostro. Pomalu se noříme do studené vody. Plaveme línými tempy. Vychutnáváme si pocit naprostého splynutí s vodním živlem, když v tom to kousek od nás zabublá a z hlubiny se vynoří skupinka potápěčů.

Mladý Kohn kráčí po městě a zdobí ho u toho dvě věci - blažený úsměv a zánovní kolo. Jeho otci se to nezdá, a tak hned nastoupí: "Kde vzali to kolo?"
Mladý se usměje ještě víc: "Vědí, jak je za městem ten prudký kopec? Tak tam jsem potkal Sáru, jak funí a úplně vyčerpaná ho do toho kopce tlačí. Pomohl jsem jí, vody jsem jí dal napít. Chtěla doprovodit do aleje. No a tam najednou přede mnou stála, jak ji Pánbu stvořil. Lehla si do trávy a řekla mi, že si můžu vzít, co chci.
Tak jsem si vzal to kolo."

"Ale no tak, někde tady přece musí být... Tady prostě nic nezůstane tam, kam to uklidím," brblala nespokojeně, schoulená v podřepu, zatímco prsty pročesávala vysokou trávu kolem sebe. Nevěděla, co dělat. Tohle bylo vrcholně trapné.
"Ahoj lásko, tak už jsem zpátky! Řeknu ti, není nic lepšího než ranní procházka. Ten vzduch! Ten výhled! Ten kontakt s přírodou!" ozval se za ní náhle rozjařený hlas. Na okamžik strnula. Očima jí blesklo podezření. Pak se pomalu narovnala, ještě pomaleji otočila a změřila si příchozího přísným pohledem, který končil zhruba v oblasti pasu.
"Adame?"
"Ano, lásko?"
"Mohl bys mi laskavě vrátit můj list?"

Zahalené kněžky se obrátily k Evě.
"Gratuluju!"
"Takové štěstí!"
"Rozřezána posvátným krystalem, závidím ti!"
Eva přikyvovala. Mlčky vykročila k oltáři, kde zářil vražedný krystal.
"Zpívej" připomenula obětnice.
Eva zaskřehotala.
"Co? Svlékni se!"
"Eva" uposlechla a kněžky spatřily svalnatou siluetu Conanovu. Popadnuv krystal, skočil do výklenku za oltářem. Kněžky vyrazily za ním, tu se však otevřel tajný východ.
"Tudy!"
Barbar popadl Evu do náruče a unikal běsnícímu davu. Před chrámem vyskočil na koně, svíraje svou kořist.
"Miluji tě!" vzdychla Eva a přivinula své pružné tělo ke Conanovi.
Ten ji toliko políbil, protože tento časopis dobrodružných příběhů je vhodný i pro děti.

Opouštěl brány Rinde znepokojený. Nechával za sebou nejen Marigolda, ale i krásnou čarodějku s ledovýma očima.
Yennefer…
Spojil jejich životy posledním přáním. V hloubi duše věděl, že udělal správně. Zachránil je před džinem. Neměl na vybranou. Lhal by, kdyby tvrdil, že ho uhranula. Kouzla ovlivňující mysl na jeho druh, zaklínače, nepůsobila.
Pobídl Klepnu do cvalu. Z cesty, kterou měl před sebou, ukrajoval míle. Musel si přiznat, proč odjel kvapně. Byl vlk samotář, raději cestoval sám. Nikoho blízkého tak neohrožoval. Při pomyšlení na první setkání s Yennefer, ale zaváhal. Vyšla z lázně nahá, jen v rouše Evině.
Nelitoval toho magického setkání.