DMD Bonus č. 4 pro 14. 4. 2022. Téma: Deníkový záznam

12. září, 1938

Škola mě baví. Učitelé říkají, že mi to jde skvěle a chválí mě. Spolužáci jsou docela fajn, ale nevím, jestli si tu najdu kamarády, jak říkal Gellert. Všichni vědí, že profesor Brumbál je můj táta. Možná si myslí, že mi kvůli tomu nadržuje, ale to není pravda.
Taky se mě dneska kluci ptali, kdo je moje máma. Řekl jsem, že ji neznám, což je fakt, ale že mám ještě druhýho tátu. Divili se tomu, ale říkali, že mít dva táty musí být super. Já si myslím, že mít dva táty je skvělý. Rozhodně lepší než nemít žádnýho.

26. listopadu 20xx
Budíček o půl třetí! Děsné. Ale autobus jsem chytla.
Na kostýmy tentokrát nebyla fronta, zato v maskérně to trvalo.
Na place jsme čekali ve stanu skoro do poledne. Aspoň že byly párky.
Zase jsme chodili po tržišti. Tu scénu točili snad stokrát. Trochu mrzlo. Aspoň už necouráme bahnem, jenže ten hábit moc nehřeje. (Jo, doporučovali termoprádlo...)
Konečně oběd. Pak další nekonečná scéna. To už jsem hodně mrzla a dřevěněly mi nohy. Asi hodinu nás nechali postávat venku, naštěstí rozdávali deky.
Štěstí, že je brzo tma a šlus.
V šatnách nekonečná fronta.
Zítra až od osmi. No sláva.

Neděle 12. 5.

Hodina po poledni: s velmi dobrou časovou rezervou se blížíme k Vircpurku. Provoz začíná houstnout kvůli opravám dálnice.
Půl druhé: celá dálnice stojí, jen občas se auta pohnou rychlostí nadměrnou pět kilometrů v hodině.
Čtvrt na šest: konečně na letišti. Nemůžeme najít správný terminál.
„Běž vnitřkem, najdi, kde se máš odbavit, zaparkuju auto a zavazadla ti přinesu,“ řekl Petr.
„Musím vás odbavit, jinak letadlo odletí bez vás,“ sdělila slečna za příslušnou přepážkou.
Neodletím-li teď, neodletím vůbec a do Číny se nikdy nepodívám.
Tři čtvrtě na sedm: letadlo se odlepuje od země. Se mnou ale bez mých kufrů.

15.4.2022

6:30 Je ráno, ale oba rodiče ještě spí. Šťouchla jsem do mámy: „Maminko, vstávat.“ Jen něco zamručela a dala mi prso.

7:00 Pořád spí a já si chci hrát: „Maminko, vstávat, tam, hrát.“ Zas mi chtěla cpát prso, ale já už nechci. Tak zamručela ať zkusím tatínka: „Tatínku, tam, hrát.“ Zamumlal ať si vezmu tablet.

7:05 Našla jsem tablet. Máma mi pustila hru a taky ťuká. Táta pořád spí.

7:25 Chci něco papat. Máma vstává. Táta mručí.

7:40 Jsem po snídani. Táta si čistí zuby. "Chci ven!" Máma se zavřela v pokoji.

Výlet za babičkou, den desátý, rok 149
Zapsal: Elrohir

Ráno: Stojíme kvůli dešti. Máme oheň pod převisem. Elladan má mokrý kalhoty. Pořád mluví. Erestor ho poslouchá a opravuje. Budu si psát, co kdo dělá.

Poledne: Pořád prší. Elladanovi ještě neuschly kalhoty. Urazil se a mlčí. Glorfindel vaří čaj. Glorfindel nabídl čaj Celeamin. C. slušně poděkovala. G. se pořád směje. Elladan si asi myslí, že se směje tomu, že on (Elladan) sedí pod dekou nahej.

Večer: Leje. G. vypráví C. o prastarých gondolinských mečích. C. se tváří, že neví, o co jde. Slyší to od něho prvně? Ať už přestane lejt!

14.4 - Obchodní centrum
9:20 - Vidím pěkné kalhoty, ale nejsou v mé velikosti.
9:25 - Našel jsem kalhoty v mé velikosti, ale nejsou pohodlné.
9:47 - Zkouším si už asi dvacáté kalhoty, ale žádný mi nejsou dobře.
9:55 - Přešli jsme do slim oddělení, ale kalhoty jsou mi úzké.
10:05 - Vzdali jsme hledání kalhot, vzali jedny, co mi jsou jen trochu volné, a jdeme do oddělení opasky.
10:19 - Zkouším pásky, ale všechny jsou špatně dlouhé nebo mají hrozné zapínání.
10:36 - Vzdali jsme to a nechali si zkrátit pásek, co má dobré zapínání
10:45 - Opouštíme obchod.

14. 4. 2022
8:00 Vstávám. Mám volno, proto mohu tak pozdě.
9:00 Usedám k počítači, ale nápad zatím nemám. Pročítám tvorbu z předchozích dní.
11:00 Začínám vařit oběd pro sebe a syny na prázdninách. Vařím česnečku a buchtičky se šodó. Tedy jen česnečku a šodó, buchtičky máme od tchyně.
13:00 Znovu sedám k počítači. Nápad mám, ale zavrhuji jej.
16:00 Jdu nakupovat. Další nápad nechám ještě uležet.
17:00 Servíruji večeři, vrací se i manželka.
18:00 Vyrážím do pivovaru na zelené pivo, abych naplnil Zelený čtvrtek.
20:00 Vařím sobě a manželce kávu a konečně začínám psát drabble.
23:30 Ještě jedno drabble.

5.4.2022 23:32

Uuuuuf. Dnes to byla paráda, nádhera, úžasný zážitek. Náročný, ale úžasný. Měla jsem možnost pozorovat své nové přátele, jak se chopili dubnové výzvy. Vrhli se do ní s obdivuhodným zápalem a já jsem pouze sledovala s otevřenou pusou jejich nadšení, odhodlání prozkoumávat záludnosti drabble, horečnaté hledání inspirace i zvládání časového stresu. Jak já jim rozumím! Mé možnosti jak je podpořit jsou limitované, ale vlídné slovo, něco k zakousnutí a komentář pod drabble dělají mnoho.
Pro dnešek mají všichni hotovo a to do půlnoci zbývá ještě dvacet minut…
Ale ne! Sakra!

Já zapomněla napsat svoje drabble!!!

26. červenec 20XX
Přemýšlím o tom už dlouho, ale moc možností není. Jak se stylově a bez bolestně farmakologicky spravit ze světa? Těžko. Kalium je ohrané, ale asi docela jisté, jenže uložené mezi nebezpečnými léčivy. Ne, že bych se k němu nedostal, ale klíče mají sestry a přiláká to pozornost. Stejně tak morfium. Další problém opiátů je příliš rychle fungující a snadno dostupné antidotum, kdy pacienta proberete z komatu během sekund. Další možnost je inzulin, jistě. Nedává se do nebezpečných léčiv... ovšem hypoglykemie je velmi nepříjemný stav. Slyšel jsem ale o doktorovi, co si nechal jet morfin a inzulin najednou...

13. dubna, rok 1970, 22:00
Noční šichta. Mám za úkol čumět do monitoru. Jako vždycky.

13. dubna, rok 1970, 23:00
Šel jsem si pro kafe. U automatu jsem udělal kompliment kolegyni. Řekla mi, že jsem prase.

13. dubna, rok 1970, 24:00
Proč se sakra urazila? Neřekl jsem přece nic o kozách, ne?

14. dubna, rok 1970, 2:00
Doktorát z jaderné fyziky se přeceňuje. Ženskou to už dneska nepřitáhne, když ho má taky.

14. dubna, rok 1970, 3:08.
Prohraná partie Lodí s Johnsonem mě dost rozladila. Rozlodila. Hehe.
Hmm, co to?

Houstone, máme problém.

DO PRDELE.

10.1.20..

ráno: Dneska v noci byl u mě v pokoji. Cítil jsem každým vláknem nervů jeho přítomnost, ale neodvážil jsem se rozsvítit. Mám strach.

poledne: U oběda stál za mou židlí, přísahal bych, že slyším, jak dýchá. Prudce jsem se otočil, ale nikdo tam nebyl.

večer: Přítel, který mě odpoledne navštívil, tvrdí, že se mi jen něco zdá a nikdo další tu není. Co ten může vědět.

noc: Bojím se usnout, proto pokračuji v psaní. Musím něco udělat, abych se ho zbavil. Teď! Zaslechl jsem něco jako neslyšný smích a tiché kroky. Blíží se ke mně! Panebože, ne................................................................

28. dubna, Skřivánek, na moři

Vítr západní až jihozápadní, rychlost 7 uzlů, během dopolední hlídky zataženo
Přistáli jsme na ██° ██´ severní šířky a ██° ██´ západní délky. Navázali jsme kontakt s obyvateli misie. Proběhla výměna zboží.

(Následuje výpis směněných položek)

Margarita spatřena předevčírem. Zakotvila v zálivu tři míle jižně od misie. Žádala zásoby potravin a pitné vody. Čtyři muži odvlečeni. Odplula v odpoledních hodinách podél pobřeží k severu. Cíl plavby neznámý.

Vypluli jsme s odlivem o prvním zvonu první psí hlídky. Pronásledujeme Margaritu na sever.

O třetím zvonu první psí hlídky mrholí, vítr západní až severozápadní, rychlost 6 uzlů.

1. 6.
Jana mi ukázala bezva nápad. Tak skvělý deník, i obrázky tam má (toho kosmonauta se taky naučím kreslit).
14. 6.
Konečně jsem se dostala do Praktiku. Jeden deník, s kombinovanýma stránkama - čtverečky, řádky, volné (to na to kreslení).
17. 6.
Volala Jana, co deník. No, teď jsou zkoušky, nevím kam dřív skočit. A sekat trávu a vůbec.
28. 6.
Dnes jsem vypoklonkovala třeťáky (konečně, definitivně).
Zítra si to přepíšu. Ještě posekám trávu na zahradě.

29. 6.
Milý deníčku. Vůbec nemám chuť nic psát. Děsně mě bolí koleno. Mám ho 4x větší.
Včera mne srazil pes, u sekání...
Snad...

15. března 2019

Dneska jdu se Siriusem do kina. Slíbil, že pojedeme na motorce. Táta o tom neví, protože by ho nejspíš klepla pepka. Cestou zpátky musíme koupit víno. Babička říkala, ať k němu přidáme Lexaurin.
Dopoledne se tu zastavil Harry. Měl s sebou Artura. Docela fajn kluk. Taky tak trochu smutnej. Jako já. Prý můžeme někdy do kina spolu, jestli nás tátové pustí.
Jsem ráda, že se táta zase směje. Večeře připomínají ty na Útesu. Když se dívá na Siriuse, když se s ním baví, jako by s námi zase byla máma.
Myslím, že přesně takhle si to přála.

14. den mého velkolepého dobrodružství

Geralt mě ráno nevybíravým způsobem probudil. Měl jsem ošklivou kocovinu a příliš jsem si toho z předchozího večera a noci nepamatoval, ale myslím, že jsem si to užil.
Yennefer ještě nevybíravěji trvala na tom, abychom pokračovali dál v cestě, protože je v sázce Cirin život, na což je ona, jak mi neopomněla několikrát zdůraznit, dost citlivá.
Elfové se nakonec ukázali být jako velmi pohostinní. Tenhle oddíl veverek zjevně není tak krvelačný jako ostatní. Možná za to může chladný severní vzduch.
Musím končit. Geralt mě popohání. Nutno zaznamenat, že takhle jsem si svoje dobrodružství vůbec nepředstavoval.