Krutá realita

Kyjev. Gymnázium. A rok. 1918. Chybí. Jedna třída. A dlažba před budovou. Je rudá. Proč. Nikdo neví. To jenom přišla. Rudá. Armáda. A celou třídu vyvedli ven. Bolševici. A všechny ty chlapce. Bylo jim sedmnáct. Snad osmnáct. Postříleli. Jeden. Gleb Sergejevič Žekulin. Druzí. Dnes už. Bezejmenní. Co na tom. Záleží. Byla přece. Válka. A vedlejší oběti. Její součást. Tak proč se. Ptát. Křičet. Po jménech. Po srdcích. Není. Ani jedno. Na co srdce. Stačí játra. Na dobré zažití. Vodky. Před spaním. Umlčet. Rozsekané. Myšlenky. Duše. Mrtvoly.
A přitom.
Mít tak.
Srdce.
Dvě.
To jedno.
Pro krev.
To druhé.
Pro cit.

Ve ztemnělém divadle se na jevišti odehrávala milostná scéna.
“Ach princi, čekám tu na vás!” zvolala princezna.
“Nechoď blíž!” odpověděl jí princ a nakročil si dopředu k divákům.
To značně zmátlo nejen princeznu ale i diváky - právě měl následovat slavný dialog vrcholící polibkem.
“Můj milý, to přece nemůžeš myslet vážně,” snažila se princezna zachránit situaci.
“Myslím to vážně, udělej aspoň pět kroků zpět,” odmítl ji princ a opět pokročil.
“Bože, to je kretén!” ozvalo se z budky nápovědy tak, že to slyšeli i diváci v první řadě.
“Bože, to…,” princ nedopověděl. Udělal krok kupředu a po hlavě sletěl do orchestřiště.

“Dobrý den. Víte, že silnice vedoucí kolem vašeho domu je jednou s největším podílem nehod?”
Stařenka sedící před chaloupkou se bezzubě usmála na reportérku.
“No víte, občas něco zaslechnu.”
“Co myslíte, že by mohlo stát za tak vysokou nehodovostí?”
“Ta zem je prokletá,” odplivla si stařenka. “Dřív to bylo moje pole, ale potom přišel chlap z úřadu a pole mi sebral. Tak jsem tu zem proklela.”
Reportérka nervózně přešlápla.
Vtom se do zatáčky vřítilo auto, kola se smekla na kaluži rozlitého oleje a auto se obtočilo kolem nedalekého stromu.
Babka se zakřenila a nohou kopla plechovku oleje dál pod lavici.

“Dobrý den, tady Ostříž, teda vlastně Jaroslav Ostřízek, ze skautské základny. Mluvím s panem Janouškem?”
“U telefonu. Co se děje?”
“Rád bych si promluvil o vašem synovi. Poslední dobou má trošku problémy s chováním.”
“To není možné. Já jsem vystudovaný psycholog a při výchově používám nejmodernější metody.”
“To vám nikdo neupírá. Ale faktem je, že jeho chování se vymyká všem normám. Je hrubý k ostatním a dneska na schůzce vzal kamaráda po hlavě sekyrkou.”
“Poslyšte pane Ostříž, pro správný vývin se musí respektovat svoboda dítěte…”
Skaut položil telefon. Několikrát zaťal prsty v pěst a potlačil nutkání vzít pana Janouška sekyrkou.

Nenápadně si vás vyhlídnou. Nechutně tupou pilkou, kterou držej jak svině buráky, upižlaj. Hoděj vás do kufru starýho favorita, dovezou kdoví kam. Pak jedete výtahem. Nasaděj vám španělskou botičku, ale i to by pořád ještě šlo snýst.

Pár dní máte klid, jenže najednou donesou krabice plastovejch, dřevěnejch a skleněnejch kýčovitejch kravin a začnou to na vás všecko věšet. Rozplívaj se u toho a blbě tleměj.

Tyhleti, co choděj po dvou, ještě jdou. Občas totiž přijdou takoví, co choděj po čtyřech. To jsou votravové a vůbec nebezpečný živly.

Užíváte si chvíle slávy.

Než vás čapnou a bez milosti hoděj z okna.

"Au, moje kostrč! Co vy, páni? Jste živí?"

"Ano. Ale co teď počít? Zpátky nahoru bych rozhodně nechodil."

"Musíme za paní Polyxenou!"

***

"Tohle Jeidové nedělají. Musí před soud!"

"Anakine, on ovládá Senát i soud. Skončí se to tady a teď."

"Ach, jsem tak slabý..."

***

"Šťastnou cestu, Hansi."

---

"Doufám, že to není rukojmí..."

***

"Už toho mám po krk! Zatracený, blbý, pitomý Windowsy, já ten počítač vážně..."

***

Z perly, kterou čaroděj drží, začal vycházet hustý dým, který se náhle změní v šedavou kouli vířícího vzduchu a kvílícího větru, letící přímo na tvou hlavu.

"Máš to za 3K6 a hoď si na sílu."

Hromadu to spouštívá emocí,
na nápad k drabblu čekat do půlnoci.

Pro umělce je to čirá hrůza,
na druhém verši opouští jej múza,
pro sportovce zase řádný pech,
na eskalátoru už ztrácet dech.

Za vlakem co ujíždí mu přesně,
jede jinej, zpožděnej však děsně.
Místo vlaku tedy jede lodí,
v trupu díra všem(u) kolem škodí;
ani ve člunu nenalezne kliku,
vytažen na palubu Titaniku.

Automobil vyrazil, však ouvej,
hned na štrůdl aut narazil dlouhej.
Když se dočkal a rozjel se volně,
vyfocen byl dost nedobrovolně.

O slevě na plyn v květnu šla zvěst,
řekl si: "už je to na pěst".

Fotoromán

Pod okované boty zahučel další z plastových kelímků a předražené pivo se rozstříklo všude kolem. Barevné glády ho sešmelcovaly na pár proužků plastu, napěněnou břečku zašlapaly do bahna. Zatímco se Voráč pokoušel vymotat z poga, zvukař zkusil basačce trošku pomoct a do davu narazilo hromové burácení. Nějaké holce se zvedl kufr a Voráč ji cestou popadl pod ramenem, aby nezeblila kotel. Celej večer skákal jako blázen, ale nudil se. Zpěvačka pištěla, neumětelství kytar doháněl zvukař hlasitostí. Celej koncert stál za hovno. Zalovil ve vestě a vytáhl aršík potištěný Disneyho Sněhurkou. Papírek do pusy, odložit zblitou holku a zpátky do kotle.

Kytky u nás v práci mají svérázný smysl pro humor. Myslím, že jim budu muset pustit Dobrá znamení.