Krutá realita

Poznámka: Tak tentokrát opravdu BJB jak stehno. Ale jaké téma, takový výtvor.
Fandom: realita nejrealitovatější
Proč já to, sakra, pořád dělám?
Je víkend a venku je tak nádherně. Den jako stvořený k výletům. A já dřepím u počítače a namáhám se s vymýšlením něčeho inteligentního. Kdyby aspoň na nějaký téma, co za to stojí, ale tohle! Inspirace samozřejmě nikde. Jen tak nasucho mě to zas nebaví, navíc potřebuju stimulaci, a tak k tomu v jednom kuse požírám čokoládu. A taky do sebe pořád něco leju. Čaj piju neslazený, ale káva mi bez cukru nechutná.
A tak místo abych si užívala krásného dne a shazovala nějaké ty kalorie, je naopak nabírám.
Co naplat, bodík je bodík.

Fandom: syrová realita
„Je tu bez nich trochu smutno,“ přiznala manželka a láskyplně se zadívala na fotografii.
„Je, ale oni si to tam určitě užívají,“ usmál se na ni manžel, přešel k ní a také se podíval.
„To doufám. Vypadají velice spokojeně.“ Povzdechla si, ale přitom se usmívala. Člověk nemůže mít své nejdražší pořád u sebe. Jen ať se také podívají do světa a přitom poznají i trochu luxusu. Dokonce i wellness areál a masáže mají v ceně!
Pohlédla na stojací kalendář na skříňce. Sobota byla červeně zatržená. Ještě tři dny a pak už budou její medvídek i manželův ušáček zase zpátky doma.

„Paryby neboli Chondrichthyes jsou mořští živočichové. Mají různý tvar těla – torpédovitý (žraloci), zploštělý (rejnoci), nebo asymetrický (chiméry)…“
„Zlato, nerada ti bořím iluze, ale…“
„Neříkej mi to!“
„… po přestávce jsme v jiné třídě.“
Pohlédla na lavici popsanou sotva viditelným písmem a zaúpěla. Šum ve třídě přehlušil nepříjemný zvuk zvonku, což její zoufalství ještě umocnilo. „Néé! Kolik minut je teď přestávka?“
„Pět.“
„To nestihnu přepsat! Proč jsi mi to neřekla dřív?“ zeptala se vyčítavě.
„Protože jsem byla na obědě?“
„Nesnáším tě!“
„Nápodobně,“ řekla sladce.
„Naval pravítko, tužku, papír a izolepu. Musím dostat aspoň za tři, jinak budu doma sbírat zuby z koberce.“

Fandom: Krutá realita
Poznámka: Bylo to silnější než já. A ano, čeká tam na mě.
Odhodlávala se k tomu celé odpoledne, ale večer se jí do toho nechtělo o nic víc. Nebylo ale zbytí. Každý další den situaci jen zhoršoval. Někde v žaludku jí neustále narůstal nepříjemný pocit, že tam je a čeká na ni. Nejlepší bude skoncovat to s ním hned teď.
Opatrně otevřela dveře, světlo se rozsvítilo. Zaváhala. Pak sáhla po plastovém kontejneru a chvíli ho napjatě pozorovala. Nevypadal nijak nebezpečně. Sejmula víčko; z krabice v mžiku vystřelila dvě poloplesnivá chapadla a omotala se jí kolem krku. Zaječela.
Z obýváku se ozvalo: "Já ti říkal, žes měla ten bramborový salát vyhodit už dávno."

Námět se mi nezamlouval, ale tak jsem se s tím nakonec porvala.
Šla domů a spokojeně se usmívala. Táta říkal, že přijde dneska z práce hodně pozdě. A máma jde na večírek s bývalými kolegyněmi, to se vždycky protáhne do noci. Sestra se vrátí až pozítří. Dneska večer bude mít celý byt jen pro sebe.
Už se těšila, jak si to užije. Tak do desíti bude sama doma!
Došla k domovním dveřím a sáhla do vnitřní kapsy bundy. Klíč tam nebyl. Začala prohledávat tašku, ale přitom si už byla zcela jistá, že ho nemá. Zůstal v kapse kabátu, který měla včera na sobě.
Nastával mrazivý zimní večer.
Má u sebe alespoň telefon?

Fandom: v podstatě realita, lehce inspirováno fejetonem Ivana Klímy
Předseda si otřel zpocené čelo. Vystrnadit svého předchůdce ve funkci dokázal snadno, ale převzít po něm úřad se vším všudy se ukázalo jako úkol mnohem náročnější.
Zazvonil telefon. Volala vedoucí oddělení - jakmile zjistil, kterého, už tušil, že budou zase nepříjemnosti. Prosila, jestli by nemohl přijít.
Zavedla ho do jedné kanceláře a rozpačitě ukázala na mohutnou starodávnou skříň.
"Neříkejte mi, že jste našli dalšího!" zalapal předseda po dechu.
Vedoucí beze slova otevřela dveře skříně. Předseda sotva stačil uskočit. Ven se vyvalil zaprášený kostlivec a rozbil se o podlahu.
Předseda rezignovaně přikývl. "Dobrá. Zavolejte uklízečku, ať to zase zamete pod koberec."

Čaj se podával spolu s bábovkou a punčovými řezy v růžové zahradě. Společnost se výborně bavila až do večera. Podařilo se vyřešit mnoho důležitých otázek a vyměnit všechny ožehavé novinky. Dámy se musely rozloučit před večeří.
Hostitelka vyprovodila poslední, dosedla unaveně na kanape a dala si nohy nahoru.
V tu chvíli už si pilní mravenci tvořili cestičky a nedojedenou hostinu stěhovali do svých komnat.
S trhnutím se vzbudila. Byla skoro půlnoc. Obava o míšeňský porcelán ji vyštvala do noci.
Spoušť venku v ní probudila zuřivost. Začala se bránit první zbraní, co našla, a tak se nocí plížil tíživý odér repelentu.
----------------------------------------
Poznámka: Uvědomuju si, že o půlnoci už mravenci většinou spí, a kdybych si sama sobě tohle betila, tak to na světlo nepustím. Hodina ale už pokročila a nemám čas vymýšlet alternativu. Tak se aspoň omlouvám za tu botu.