DMD č. 19. pro 19. 4. 2022. Téma: Hlasy z hlubin

„Ruce pryč od podsvětí,“ zkomisní Vratislav Novák-Starý, jako by spolkl razítko, „tvůj dotaz jsem neslyšel a už ho nikdy nepoložíš. Ostatně soudím, že seš v průseru, takže mi podepiš účast na konzultaci k hygienicko-sociálním standardům v hromadné dopravě, ať jsem krytý.“
Vilém zkoprní jako opařený a politý studenou vodou; rozhorlené mlčení přítele z dětství zasazuje brouka do hlavy a v játrech zahlodá jako červ, že v odpovědi z hlubin skryto jádro pudla. Chladně vypoklonkován, trhá podstrčený lísteček: ZOO 62/11–12.
Na příslušné straně a řádcích jejich staré šifrovací knihy čte jediné nové přikázání a ustrne; znamená snad RMR rovnější mezi rovnými?!

Choulil se do sebe a zacpával si uši, ale nemělo to žádný smysl.
Jsi mnohem horší než ten zrádce, protože tys měl jít příkladem!
„Nech mě…“
A on měl aspoň tu kuráž se sebou skoncovat, zato ty…!
„To by si mistr nepřál.“
Ach, ano, tvůj mistr… Ale ten už tu teď není, že ne? Protože jsi mu nepomohl… Tvůj život nemá žádnou cenu, když on je pryč!
„Táhni, ďáble!“
To ti také řekl, viď? Už tehdy věděl, že ho zklameš…
„Mlč, mlč!!!“ prsty se zarýval do své hlavy.
„Petře.“
Ticho. Tíha z ramenou zmizela a vystřídala ji ruka. Jeho ruka.

"...a z hlubiny se ozýval zpěv tak lahodný a vábivý, že námořníci se nakláněli přes boky lodě ve snaze zahlédnout tu krásu. Netušili, že je to lest, naklonili se příliš a utopili se. Konec." Anne přečetla svůj nejnovější počin Čtenárskému klubu.
Diana taktně mlčela.
Ruby zbledla a měla slzy na krajíčku.
"Nelíbí se vám to?"
"Anne, jak můžeš," kvíkla Ruby.
"Ruby naznačuje, že má z tvého vyprávění strach o Gilberta," zkusila to Diana diplomaticky.
"Gilbert je přeci na moři. Co když se utopí kvůli nějaké... ochechuli!" Ruby štkala a Anne si pozdě uvědomila, že moře možná nebylo nelepší téma týdne.

Již roky zpěv Prastarých stoupal k hladině, do snů umělců, citlivých jedinců a těch, kterým dosud v žilách kolovala krev mořských národů. Poslední dobou však hrůzní bohové zmizelého světa změnili strategii a zacílili na publikum v tom nejvnímavějším období krátkého savčího života.
I vsadili na chytlavé rýmy, prosté melodie, interaktivitu a pěli:

Cthulhíci se tulí rádi.
Okřídlení kamarádi,
turisté na mořské pláži,
beztvaré zlo v plné ráži,
kraken nebo námořníci,
divné spory v tvojí plíci.
Ať jsi malý, nebo velký,
obejmou tě chapadélky.

Interkativní prvek: Zkuste nakreslit, zhudebnit nebo identifikovat čichem beztvaré zlo. Zkoumat ho hmatem a chutí se nedoporučuje.

"Dneska ti to sekne! Kam se chystáš?"
"Na pohovor v rádiu. Říkali, že můj hlas prostě vzbuzuje závislost," usmála se siréna na svou sestru.
"Kdyby tě slyšela máti. Myslí si, že bychom se pořád měli schovávat mezi útesy a lákat námořníky."
"Tady chytí možná tak nějakého turistu... to by musela do Somálska."
"Říká, že jsem ostuda rodiny za práci v reklamní agentuře! Ví vůbec kolik lidí už jsem tak svedla?"
"Druhá ségra říkala, že teď dělá podcasty. Možná dokonce OnlyFans*!"
"Maminka prostě musí pochopit, že je třeba se přizpůsobit moderním dobám. Múzy šly do pop music."
"To víš, stará škola."

Vakcíny: utajená úmrtí. SVĚTOVÉ SPIKNUTÍ FARMALOBBY!
(tisíce sdílení, přes sedm set komentářů)

Světové elity potřebují krev dětí na výrobu adenochromu.
(po rozkliknutí následuje galerie s fotkami; tisíce shlédnutí)

Nový světový řád a Velký reset.
(top komentátoři: Jarka Veselá, Dubí - s profilovkou ošklivého uslintaného vnoučete - a Miluše Dvořáková, Všetaty - profilovka pejska)

Uprchlíci berou práci našim
(statisíce sdílení, komentáře naskakují po vteřinách.)

Uprchlíci berou dávky našim
(top komentátor: PaedDr. Luboš Dvořák, CSc., Všetaty - profilovka pejska)

Tak, a pro dnešek bylo internetu dost, pomyslím si. Končíme!
Kníkne zpráva.

"CHCÍPNI DEVIANTE SMAŽSE V PEKLE"

Kouknu, kdo mi tu lásenku posílá.
No ovšem.
Profilovka pejska.

„Loki, teď!“ zakřičí Thor, čímž mi dává signál, abych mu jeho naoko useknutou ruku vrátil zpět. Malekith nám to sežral i s navijákem. Jane a Thor leží v prachu na zemi a jejich životy jsou v mých rukách.
A to je ten moment, kdy to přijde. Myšlenky na mě začnou křičet. Hlasy z hlubin mé hlavy. Našeptávají, rozkazují, co bych měl dělat. Že bych měl Thora zase zradit. A doopravdy se jít podívat na to, jak Asgard shoří. Nemusel bych mu pomáhat. Prostě ho tu nechám umřít.
Zatřesu hlavou.
Na podrazy bude ještě času dost.
A Thorovi ruku přičaruji zpátky.

Vnitřní démoni jsou důležití. Musíte se o ně starat. Když máte chvilku, zamkněte se v hlubinách své mysli a hrajte si se svými démony. Když je budete dlouho přehlížet, hlasy z hlubin k vám dolehnou nejprve nenápadně a pak hlasitě. Změní vás na zlého člověka. Udělejte si čas, popijte s démony kávu, povídejte si a časem, v případě náročných situací, vám poskytnou útočiště a můžete se za ně schovat. Koneckonců nás démoni následují na každém kroku po cestě životem. Statejte se o ně a oni se budou starat o vás. Když o ně nebudete náležitě pečovat, přeberou nad vámi vládu.

Aleš zkusmo pootevře. Ledový vichr ho zažene zpět.
„Jsme v pasti.“
Evžen odhodlaně vstane: „Zbůhdarma sedět tu nehodlám.“
Opustí dům a bouře okamžitě znovu zaútočí.
Přikrčí se pod krupobitím, přivírá oči před oslepujícími blesky, krok za krůčkem se plíží zpátky k ohnisku.
Tentokrát nepřichází jako nepřítel. Snaží se pochopit, nabízí vstřícnost.
Pavučina úporně vzdoruje. Žhavé kolo propaluje dlaň.
Pod zuřivým odporem narazí na výsměch a opovržení.
Ještě hlouběji najde uraženou pýchu.
Hořkou vrstvu starých křivd.
Zaťatou lakotu tvrdou jako kámen.
Zmatenou úzkost.
Drtivé zklamání.
Trpkost samoty.
Pod tím vším neutěšitelný žal.
Pak už nevnímá nic, ani Xéniinu ruku na čele.

Stál u jezera, pohled upřený na temnou hladinu, která ho k sobě něčím vábila.

„Severusi,“ ozvalo se tiše. Zvuk jako by přicházel k velké dálky.

„Severusi,“ ozval se jiný hlas. Tlumený.

„Severusi,“ začaly se ozývat další hlasy. Zoufalé, zklamané, vzteklé i plné nenávisti.

Voda v jezeře začala vířit. V jejích hlubinách spatřil obličeje lidí, kteří ho volali. Matka, Lily, James, Albus… Jejich hlasy ho přitahovaly, nakláněl se stále blíž, když najednou zaslechl jiný hlas. Hlas plný života.

„Severusi,“ zavolal ten hlas znovu, naléhavěji, až přehlušil hlasy vycházející z hlubin jezera.

Probudil se a hleděl přímo do ustaraných očí Harryho Pottera.