DMD č. 19. pro 19. 4. 2022. Téma: Hlasy z hlubin

Viktor jakožto noční řidič nebyl na 15téčko zvyklý. Ne že by mu dělalo potíže ruční ovládání, citlivější pískování nebo celková náladovost škodovácké tramvaje. To, co mu nelahodilo, byla délka 33 metrů a fakt, že dění ve voze sledujete jen skrze kamery. Které jsou stejně náladové jako zbytek softwaru.
Když stál 6. července ve dvě ráno na Lehovci, sepisoval báseň a vtom zaslechl z útrob toho kolosu podivné funění, málem se pomočil. Ve výstupní zastávce tramvaj poctivě prošel, byl by přísahal, že do obratiště nikoho nepřivezl.
Zšeřelé obrazovky kamer zrněly.
Rozsvítil salón.
Prsty objal tágo.
Rozrazil dveře.
Ježek za kabinou ztuhnul.

Důstojník mlčky kouří a pozoruje ji zpod štítku čepice se smrtihlavem. Pak se zeptá: „Co je zač ten untermensch? Jste přátelé?“

„Ovšemže ne!“

„Potom mě překvapuje, že ho chcete chránit. Když ho nezastavíme - vy a já - ublíží další dívce. Tentokrát doopravdy. Vezmete si to na svědomí?"

„Nechci mít na svědomí jeho smrt," odpoví okamžitě, ale hluboko v její mysli se potichoučku rozezpívají pochybnosti jeho hlasem.

"Samozřejmě," usměje se skoro laskavě a štíhlými prsty oklepe popel z cigarety, "skutečnou štěnici ale přece také zašlápnete. Bez váhání. Bez lítosti.“

Pustí nedopalek cigarety na zem a důkladně ho zadusí špičkou holínky. Velmi důkladně.

Roztřesenou ruku natáhl po lahvičce se směsí. Čekala ho poslední část z jeho zkoušky Trav. Eskel s Lambertem ji měli úspěšně za sebou, zbýval jen on, poslední.
Opravdu to chceš udělat? Víš, že můžeš zemřít, pokud tvoje tělo odmítne poslední mutace. Větší hbitost, rychlost, síla… ovládání znamení… stojí tohle všechno za lidský život, náš život?
Ruka na lahvičce se zastavila.
Na co čekáš? K tomuhle tě Vesemir vychovával. Bojovat s nestvůrami, chránit lidi… cestovat po světě… stačí to jen vypít.
Hlasy z hlubin mysli se překřikovaly.
Zaklínač, vědmák.
Člověk.
Zprudka odtrhl zátku, zhluboka se napil.
Hlasy svědomí utichly.
„Výborně, Geralte!“

„Zase tam šel?“
„Jo. Zase. Blázen.“
„Zkusil jsem se ho zeptat. Víš, co odpověděl? Prý volání hlubiny.“
„To určitě. Huláká do studny a slyší ozvěnu.“

„Pojď se mnou. Stalo se něco hrozného.“
„O co jde? Vypadáš, jako kdyby na tebe sáhla smrt.“
„Skoro ano. On…“
„Neříkej mi, že spadl do té studny! To se dalo tušit. Moc si zahrával.“
„Však uvidíš sám.“

„Co to… co to je?“
„Kosti. Jeho kosti.“
„Jak je to možné? A ta krev kolem okraje…“
„To není žádná studna. Je to ústní otvor.“
„Ale…“
„Žije tady pod zemí. Nějaký tvor. A tím voláním láká svou kořist.“

Nejdřív neslyšel vůbec nic. Ohlušen výbuchem sledoval scénu bez zvuku a umíral bolestí.
Během transportu ho uvedli do umělého spánku. Slyšel jen hlasy uvnitř hlavy. Zmatené ketaminové halucinace.
Před operací ho krátce probrali. Pach dezinfekce a vůně limety. Bolest hryzala.
„Budeš v pořádku,“ řekl Edward a znovu ho uspal.
Na JIPce už se probudil sám. Všude kolem pípaly přístroje. Bolest ho rozrývala. Dotek dlaně.
„Dobré ráno, hvězdičko.“
Chtěl odpovědět. Pak mu došlo, že je zaintubovaný.
„Vím, že mi chceš říct, jak moc mě miluješ, ale zatím to nepůjde. Popálené dýchací cesty.“
Slza, která stekla po ožehlé tváři, promluvila za něj.

Choulil se do sebe a zacpával si uši, ale nemělo to žádný smysl.
Jsi mnohem horší než ten zrádce, protože tys měl jít příkladem!
„Nech mě…“
A on měl aspoň tu kuráž se sebou skoncovat, zato ty…!
„To by si mistr nepřál.“
Ach, ano, tvůj mistr… Ale ten už tu teď není, že ne? Protože jsi mu nepomohl… Tvůj život nemá žádnou cenu, když on je pryč!
„Táhni, ďáble!“
To ti také řekl, viď? Už tehdy věděl, že ho zklameš…
„Mlč, mlč!!!“ prsty se zarýval do své hlavy.
„Petře.“
Ticho. Tíha z ramenou zmizela a vystřídala ji ruka. Jeho ruka.

Již roky zpěv Prastarých stoupal k hladině, do snů umělců, citlivých jedinců a těch, kterým dosud v žilách kolovala krev mořských národů. Poslední dobou však hrůzní bohové zmizelého světa změnili strategii a zacílili na publikum v tom nejvnímavějším období krátkého savčího života.
I vsadili na chytlavé rýmy, prosté melodie, interaktivitu a pěli:

Cthulhíci se tulí rádi.
Okřídlení kamarádi,
turisté na mořské pláži,
beztvaré zlo v plné ráži,
kraken nebo námořníci,
divné spory v tvojí plíci.
Ať jsi malý, nebo velký,
obejmou tě chapadélky.

Interkativní prvek: Zkuste nakreslit, zhudebnit nebo identifikovat čichem beztvaré zlo. Zkoumat ho hmatem a chutí se nedoporučuje.

Vakcíny: utajená úmrtí. SVĚTOVÉ SPIKNUTÍ FARMALOBBY!
(tisíce sdílení, přes sedm set komentářů)

Světové elity potřebují krev dětí na výrobu adenochromu.
(po rozkliknutí následuje galerie s fotkami; tisíce shlédnutí)

Nový světový řád a Velký reset.
(top komentátoři: Jarka Veselá, Dubí - s profilovkou ošklivého uslintaného vnoučete - a Miluše Dvořáková, Všetaty - profilovka pejska)

Uprchlíci berou práci našim
(statisíce sdílení, komentáře naskakují po vteřinách.)

Uprchlíci berou dávky našim
(top komentátor: PaedDr. Luboš Dvořák, CSc., Všetaty - profilovka pejska)

Tak, a pro dnešek bylo internetu dost, pomyslím si. Končíme!
Kníkne zpráva.

"CHCÍPNI DEVIANTE SMAŽSE V PEKLE"

Kouknu, kdo mi tu lásenku posílá.
No ovšem.
Profilovka pejska.

Vnitřní démoni jsou důležití. Musíte se o ně starat. Když máte chvilku, zamkněte se v hlubinách své mysli a hrajte si se svými démony. Když je budete dlouho přehlížet, hlasy z hlubin k vám dolehnou nejprve nenápadně a pak hlasitě. Změní vás na zlého člověka. Udělejte si čas, popijte s démony kávu, povídejte si a časem, v případě náročných situací, vám poskytnou útočiště a můžete se za ně schovat. Koneckonců nás démoni následují na každém kroku po cestě životem. Statejte se o ně a oni se budou starat o vás. Když o ně nebudete náležitě pečovat, přeberou nad vámi vládu.

Stál u jezera, pohled upřený na temnou hladinu, která ho k sobě něčím vábila.

„Severusi,“ ozvalo se tiše. Zvuk jako by přicházel k velké dálky.

„Severusi,“ ozval se jiný hlas. Tlumený.

„Severusi,“ začaly se ozývat další hlasy. Zoufalé, zklamané, vzteklé i plné nenávisti.

Voda v jezeře začala vířit. V jejích hlubinách spatřil obličeje lidí, kteří ho volali. Matka, Lily, James, Albus… Jejich hlasy ho přitahovaly, nakláněl se stále blíž, když najednou zaslechl jiný hlas. Hlas plný života.

„Severusi,“ zavolal ten hlas znovu, naléhavěji, až přehlušil hlasy vycházející z hlubin jezera.

Probudil se a hleděl přímo do ustaraných očí Harryho Pottera.

S jasnou oblohou a dobrou viditelností se stáhli zpět k pobřeží. Po Margaritě jakoby se slehla zem. Jen hejna racků a alek vítala Skřivánka svým křikem. Jako bájné sirény vábili do hloubi spletitých zálivů. Lákali k průzkumu pustého labyrintu.

Frances dala spustit čluny. Potřebovala oči i tam, kam se s fregatou neodvážila. Pro mladého Miltona to bylo první samostatné velení.
Rozloučili se bez zbytečných slov krátce po poledni. Zatímco Skřivánek plul dál podél břehů k severu, čluny zamířili do nitra dlouhého úzkého zálivu.
Netrvalo dlouho a dvojice člunů jim zmizela z očí.
Sejdou se za tři dny. Tak zněla dohoda.

Po bitvě každý generál: soudní tribunál, zasednuvší nad přeživšími, přímo frčkofilní, přehlížeje snížený rozhled uprostřed hor i specifika domorodců.
Když se na srdce Evropy vylilo z mraků moře chmelového moku, Moravu klepla pepka: nebyli jsme ti, Bože, vždycky věrnější?! Neznabozi ze západu tonuli jak koťata, jsouce bez pevné ruky: vedení bezvládné, neb intelektuálně dát, že se i fyzikální zákony zbláznily, nad síly ratia.
A tak zbyli jen my: vodáci a jachtaři; jak se z hlubin ohlásil hlad, sežrali jsme je, tlusté a bohaté.
Vyjdu jen s podmínkou, maso je maso, ale jak to na mě přišlo, zapil jsem kručení potopou.

Profesorka Magdura Soniever upřela unaveně vypadající oči na měšťanku: "Ne, není posedlý, pod vlivem žádného kouzla, v kontaktu s Mocnostmi pekel - co mé skromné znalosti sahají, a ani nebyl v poslední době cílem telepatie."
"Ale co jsou tedy ty hlasy? Syn je slyší i několikrát denně!" plačtivě lamentuje nešťastná matka.
"Za předpokladu, že si to nevymýšlí?"
"Je to jen dítě!"
"Děcka dokážou lhát kolikrát lépe než zatvrzelý zloděj! Pokud nelže, tak ty hlasy nejspíš přecházejí z hlubin duše. Pak je buď ESPer, a to mu buď vydělá jmění, nebo dožene k šílenství, anebo blázen, a skončí jako umělec, nebo žebrák..."

Probudila ho fanfára, jasná a triumfální.
Heroický bas zapěl:
"Slyšte, fyziky rytíři,
vakuem se zvuk nešíří."
Brýlatý muž vystoupil na pódium a pokračoval:
"Neměl jsem nejdřív tušení,
jakého původu je rušení,
co snižuje kvalitu hovorů zámořských.
Na prahu objevů stál jsem obrovských."
Dramaticky se odmlčel a pokračoval:
"Radioteleskop pak jiní postavili,
do centra galaxie namířili.
A tak, kde nedalo se nic vykoukat,
radiové vlny začli vědci poslouchat."
Rozsvítil se velký transparent a přečetl sám sebe:
"Zpívám tu potichu,
zpívám tu tence,
radiové vlny i zvuk
mají stejné frekvence,
proto jde kosmu naslouchat-"
"Vstávat!"
Zatracené uklízečky! Vzbudit ho před koncem představení!

Uhněte! S dovolením!
Dobrý den!
Vy jste ale krásně červený, hmm...
Všichni vpravo! Všichni vpravo!
Pozor!
Slečno, poplavete se mnou ke břehu?
bubly bubly, šplouch
Můžete uhnout?
Hejno, hejno, následujte hejno!
cák cák
Už se barvíte? Já se barvím už dávno, proč se vy ještě nebarvíte??
Plavem dál!
Pozor! Vlevoooo! Vlevo!
Měl bys plavat, měl bys plavat, měl bys pla-vat, pla-vat, pla-vat, když nevíš co, tak plav, plav...
Jděte do háje a nezdržujte!
bubly bubly
Že se nestydíte, takhle před všema!
Vpravo, vpravo, všichni vpravo!
Copak vy tu nejste kvůli tření, jako všichni slušní lososi?!
Skáču!
Já skáču! Bacha! BACHA!