Svět bez dotyku

Zatímco jeho kapsle putovala vakuem vesmíru, přemítal, jestli ještě někdy spatří nějakou planetu. Ideálně obyvatelnou. Lidmi.
Vzato kolem a kolem, přežil to. Sice jako Schrödingerova kočka, protože jeho zásoby čehokoliv nejsou nekonečné, ale šance tu je.
Vysílal signály o pomoc a doufal, že zachytí odpověď. Napínal uši do ohlušujícího ticha.
Jenže všechny ty ozvěny byly jen chiméra. Jen to, co slyšet chtěl. Už už cítil vzrušené šimrání adrenalinu v břiše, když si uvědomil, že prostě jen obyčejně blouzní.
Strach, beznaděj, prázdno a temnota ho zase zahalily.
A tak dál putoval vesmírem jako Zlatá deska, která se jednoho dne nadobro opotřebí.

„Otázka je, jak s těmi informacemi naložíme,“ přemítala Edith nahlas. „Je sice pěkné, co jsme se dozvěděli, ale jak můžeme zabránit katastrofě?“
Viktor pokýval hlavou. „Je vidět, že ti to pálí, i když tohle děláš poprvé. Máš pravdu, další kroky si musíme pečlivě promyslet.“
„Podle mě by měl být naším příštím cílem Lockwell. Máme proti němu hromadu důkazů, takže na něj můžeme zatlačit, aby to nějak napravil,“ řekla odhodlaně Edith.
„Ta tvoje bojovnost se mi začíná líbit,“ usmál se Viktor a myslel to upřímně.
Edith se na něj zachmuřeně podívala. „Pro mě to není hon na senzaci, ale na zadostiučinění.“

Všechny cesty směřovaly k severu. Edith s Viktorem věděli, že musí najít Grace a nabídnout jí pomoc.
Grace se navzdory všem protivenstvím sama chystala na cestu do enklávy. Nevěděla, co má před sebou, ale hnala ji potřeba ochránit své dítě. Andrému nemohla věřit, ještě ne.
Lockwell se toho snažil využít ke svému vlastnímu prospěchu, naprosto bezostyšně a bez ohledu na to, jak to s lidstvem dopadne. Peter mu podával zprávy a z toho se rodil plán.
Všichni byli hybateli osudu lidí, přesto v kontextu všeho působili jen jako pozadí něčemu mnohem většímu.
Protože hlavním aktérem nikdy nebyly mrzké životy jednotlivců.

Většina dětí se začne rodit v noci. V čase ticha a bezpečí.
Freyja viděla porodů stovky, desítkám dětí doslova pomohla na svět. Byla svědkem zrození tolika rodin, kdy se každá zapsala do jejího srdce.
Okamžik narození miminka je takový malý zázrak. Ženino tělo je branou mezi tam a tady. Freyja sleduje, jak se objevují vlásky, první svědectví o podobě miminka. Lebeční švy se stlačují, aby hlava mohla projít, a pak se najednou vyloupne a dítě je už skoro na světě.
Vítá ho noc plná vzrušeného očekávání v malé místnosti a hřejivá náruč matky, zatímco venku je ticho a vesnice spí.

Pátrání je sblížilo, že spolu některé večery trávili nad skleničkou vína. Edith toho měla hodně na srdci, co ji tížilo, a Viktor byl skvělý naslouchač.
„Nikdo, kdo to neviděl, si nedokáže představit, jaká šílená muka to pro ty děti byla. Když se vypnul přívod krve z mimotělního oběhu, nezemřely hned. Viděla jsem, jak červeně svítí tisíce kontrolek v řadách nad sebou, jak všechny trpí, a nemohla jsem udělat nic ani pro jednoho jediného. Pořád to mám před očima.“
Viktor ji chytil za ruku. Neříkal nic, nebylo jak utěšit.
Nikdo nemohl napravit nemoc doby, která si vybrala daň na těch nejnevinnějších.

Lockwell byl nejdříve nepříčetný, že jeho asistent zapustil kořeny mezi lidmi, kteří žili za hranicemi společnosti, ale nakonec to rozdýchal a uvědomil si, že to může být výhoda. Nechtěl dělat zlou krev.
Koneckonců, nového asistenta najde vždycky, vpašovat tam nového infiltrátora by mohlo být náročnější. Navíc by mu tímhle tempem mohli brzo dojít lidi.
V hlavě se mu rýsoval plán. Byl dost vachrlatý, ale když do toho dá všechno a ty lidi na severu ochrání, dá to naději celému lidstvu.
Jen pak vyřešit, co udělají s Andrageny, až vyprší limit.
Nějak se mu nechtělo věřit, že by to nechali být.

Iniciační rituál v muže a manžela se odehrával v úzkém kruhu rodinném. Peter se musel spokojit s budoucím tchánem, švagrem a jejich mužskými příbuznými.
V takovém kolektivu mu chyběla přátelská tvář, nebyl proto nadšený, když zjistil, kde se rituál odehraje.
“Škrábej se!” popoháněl ho Bjørn, když stoupali po strmém svahu skalnaté hory až k jejímu vrcholu. Peter něco neslyšně zabručel a snažil se co nejrychleji postupovat vzhůru.
Očekával další tanec kolem ohně, ale když vylezli nahoru, muži vytáhli vaky s vínem a začali bujaře popíjet.
Když zklamaný Peter pohlédl na fjordy ozářené západem slunce, najednou pochopil, v čem iniciace spočívala.

Lidstvo pokročilo v asistované reprodukci dál, než si v minulosti kdo dokázal byť jen představit.
Základem bylo získat kvalitní vajíčko, samozřejmě v kombinaci s tou nejvhodnější spermií. Týdny stimulace, vyšetření, testů, kontrol, ultrazvuků, jejichž výsledkem bylo v lepším případě pár vhodných embryí.
Jakmile vajíčko opustilo ženino tělo, už se do něj nikdy nevrátilo. Bylo pod neustálým dohledem.
A přesto úspěšnost nebyla ani zdaleka 100%. Některá embrya se nezačala dál vyvíjet, u některých se vývoj zastavil po pár týdnech. Ani ty nejlepší testy to nedokázaly vysvětlit.
Nikdo tomu nedokázal zabránit.
Bolest ze ztráty zůstávala stejná, na to nikdo nové postupy nevymyslel.

“Pane, chci podat výpověď,” oznámil Petr do logpadu. Na druhé straně se ozvalo ticho.
“Cože?” vypadlo z Lockwella. “Proč? Nejste spokojený? Někdo vás šikanuje? Chcete přidat?”
“Ne, ani jedno,” usmál se Peter. “Zjistil jsem, že se nechci vrátit zpátky do naší společnosti.”
“Ale vždyť máte děsnou tchyni a je to díra sto let za opicemi!” vykřikl Lockwell. Jeho zděšení bylo upřímné.
“A taky si tu nikdo na nic nehraje a lidé spolu mají hezké vztahy. Mám dost individualismu. A navíc už nechci řešit vaše problémy.”
“Petere, to jsme si asi nerozuměli, protože tohle je i váš problém. Oni vyhladí všechny.”

Operaci Vysvěcení Andrageni připravovali staletí. Měli trpělivost, když šlo o oběť jejich bohu.
Musela být dokonalá, jinak by ji Skapanar nepřijal a Andrageni by sami čelili vyhlazení.
Kromě humanizovaných androidů, které už před 300 lety infiltrovali na Zemi, si vyhlídli i několik Pozemšťanů, kteří ochotně kolaborovali.
Věděli, že problém s vyhubením lidstva se jich už dávno týkat nebude.
Nakonec to ale nebyl člověk, kdo stál za přelomovým krokem vedoucím k absolutní oběti, ale právě jeden z prvních andragenských androidů.
Dostal příkaz a pomyslně strčil botu do dveří, když byla nejlepší příležitost.
Žádný člověk by neobešel všechny ochrany.
Pouze umělá inteligence.