Knižní fantasy série od autorky jménem Victoria Goddard.
První knihou v sérii je The Hands of Emperor. Tato kniha vypráví příběh sekretáře Cliophera Mdanga, který slouží Poslednímu císaři. Císař je nejenom absolutní vládce ale i živoucí bůh, kterého obklopují mnohá tabu. Cliopher se je jednoho dne rozhodne porušit, a pozve svého císaře na dovolenou do své rodné země. Jeho rozhodnutí změní osud všech...
https://www.goodreads.com/book/show/43525897-the-hands-of-the-emperor
Tak můj současný oblíbený obskurní fandom na závěr. :)
"A zbytek je známá historie, i když většina současných učenců příběh považuje za mýtus. Císaře Aurelia údajně 'uneslo Slunce do Nebeského paláce' a jeho velký přítel, námořnický král Elonoa'a, se ho na své lodi vydal hledat. Jejich další osud je nejasný. Spekuluje se-. Ano, kolego?"
"Elonoa'a nebyl král. Ostrované nemají krále. Byl první z náčelníků, demokraticky zvolený."
"Obávám se, že to není zcela relevantní. Tedy, spekuluje se, že císař odešel do ústraní a-"
"Naše ústní tradice potvrzuje, že se to opravdu stalo."
"Kolego Mdangu, uvěřím tomu leda, pokud sám císař Aurelius přijde a všechno mi hezky potvrdí. Přestaňte mně přerušovat."
Co myslíte, přijde sám císař Aurelius a řekne, jak to vlastně bylo? Kdo ví, přečtete si knihu! (pokud umíte AJ :D )
Děkuji za hezký duben, zase za rok!
Energie už dochází, tak aspoň malá atmosférická.
V paláci měl obrovský bazén s pečlivě regulovanou teplotou a ovoněný růžemi. Jeho ranním rituálem bylo plavat tam a zpátky, tam a zpátky...
Tenhle opuštěný soutok dvou potůčku neměl nic z toho. Voda sahala maximálně po stehna. Byla ledová, nesoucí s sebou zimu z hor. Ve vzduchu voněla tráva a létali komáři.
Ponořil nohy dovnitř a usoudil, že ten pocit předčil všechny luxusní bazény.
Vytáhl ze svojí brašny čerstvé jablko a začal snídat.
Jeho klid vyrušila mladá dívka, která vedla stádo koz kolem.
"A vy jste kdo? Nějaký pobuda?" zeptala se, když vedla zvířata napít se.
"Vůbec nikdo," usmál se.
Já a obskurní fandomy, etc.
Po provedení vhodného pokleknutí (viz strana 83, varianty úklony) žadatel čeká na pokyn císaře. Teprve po signálu od jeho svátosti je povoleno vstát a zaujmout místo 10 sáhu od císaře.
Veškeré předměty určené pro jeho zářivost musí být po použití rituálně očištěny nebo spáleny.
Je povoleno na císaře reagovat pouze po přímém oslovení, veškeré otázky musí být okamžitě zodpovězeny.
Není dovoleno se císaře dotýkat ani mu hledět do očí. Toto pravidlo je nutné dodržet nejen vzhledem k úctě k jeho svátosti, Slunci na Zemi, našemu císaři, ale také pro bezpečnost žadatele. Přímý pohled do očí císařových znamená oslepnutí, dotek smrt.
Lapáš po dechu a natahuješ ruce. Tvoje srdce puká. Cítíš, jak se rozpadá na tisíc kousků.
Kolem tebe stojí kruh stráží a sluhů s vyděšenými tvářemi. Cítíš jejich obavy, ale nikdo se neodváží přiblížit.
"Ruku..." šeptáš. Chceš toho říct víc, ale tvůj jazyk odmítá spolupracovat.
Je tohle tvůj poslední okamžik? Zemřeš na zemi svého pokoje, bez pomoci, bez útěchy? Nejmocnější muž celého Impéria, říkáš si hořce.
Najednou se jeden z nich pohne. Ludvic, věrný Ludvic, stálý, přímý.
"Můj pane," zašeptá a chytne tě za ruku. Pomůže ti posadit se.
Cítíš, jak magie zuří. Jeho ruce se barví zlatem.
Nejsi sám.
Císař dostal infarkt. Bohužel magická a tradiční tabu zabraňují, aby se ho kdokoliv dotkl, proto lidé kolem něj váhají.
Ludvic Omo je kapitán císařovi stráže a poruší tabu, za které mu hrozí smrt, aby Císaři pomohl/utěšil ho.
A možná to není tak úplně poslední chvíle, ale to si musíte přečíst knihu. ;)
Conju za svojí kariéru komorníka sloužil mnoha vysoce postaveným. Většinou platilo, že čím vyšší byl jejich titul, tím více si zakládaly na kvalitě a vzhledu oblečení.
Proto ho překvapilo, že oblékat Císaře bylo jak oblékat panenku. Císař si na sebe vzal cokoliv mu Conju navrhl. Neměl názory na barvu, materiál ani střih. Když se mu Conju pokoušel dát na výběr ze dvou odstínů modré či mezi třemi pokrývkami hlavy, odpověď nedostal. Císař měl vždy tvář vytesanou z kamene. Ale oči... oči měl jako lovená zvěř, kterou pronásledují lovci v lesích.
Když poprvé požádal o konkrétní barvu, byl to obrovský úspěch.
V této knižní sérii být císařem opravdu není něco, co byste chtěli... z vícero důvodů. K čemu je moci si vybrat ze všech drahých látek, když se nesmíte nikoho dotknout, nikomu pohlédnout do očí a nemůžete mít žádné přátele ani blízké? A vaše politická moc je navzdory titulu mnohem omezenější, než se zdá.
I just have lot of feelings about this topic.
Odehrává se před první knihou a s tímto tématem nemohu jinak. :)
Cliopher Mdang seděl v čekárně několik hodin, než se ho Lord Meriloe uráčil přijmout.
"Další vyhazov, hm? Jak tragické, Madone." Neobtěžoval se ani správně vyslovit jeho jméno. "Kde se vidíte za pět let, s tímhle přístupem? Žádný titul, ze všech oddělení už vás vyhodili... Tsss. Asi se budete muset vrátit do toho zapadákova, odkud pocházíte."
Cliopher mlčel.
"Ale protože jsem tak štědrý, mám pro vás ještě poslední šanci. Po tom jste vždy toužil, nemám pravdu? Změnit svět, vylepšit vládu? Můžete si to vyzkoušet na pozici sekretáře našeho Císaře. Posledního sekretáře vyhodil během úklony, ten předchozí skončil na špalku... Hodně štěstí."
Ha, s tímhle fandomem se divných témat nebojím!
(a dodám, že to není můj vlastní fandom, je to existující knižní série a moc všem doporučuji si jí přečíst, pokud umíte AJ. Snad někdy přijde i český překlad.)
Plánovala se stavba dalšího úseku podmořského vlaku a součástí Cliopherovi práce bylo sepsat zprávu pro císaře. Oslovil ohledně vhodnosti trasy místního prince. Zde by většina jeho předchůdců skončila. On pokračoval s univerzitou, církví, cechy a místními.
"Když půjde vlak tudy, úplně nám to zničí výrobu!" lámal rukama jeden z pivovarníků. "Místní obilí potřebuje specifickou nadmořskou výšku, aby si ve formě sladu bylo schopné zadržet vodu, jak potřebujeme!"
"Přitom v původních nákresech tudy trasa nevedla. Proč ta změna?"
"První návrh vedl skrz princovu loveckou oboru. Prý by mu to zničilo výhled."
"Pokud si to bude Císař přát, výhled mu to zničí."
Cliopher Mdang aka sekretář císaře je workoholik s dost konkrétními představami o tom, jak by měla fungovat vláda. Tedy - vláda by měla sloužit lidem a zajistit lepší svět pro všechny, lidé by neměli sloužit vládě a vláda by neměla být nástroj mocných. Jeho myšlení a pozice je poněkud protichůdná (přecejenom absolutní císař-bůh není moc demokratické politické zřízení), na druhou stranu tím získává příležitost uvést změny vlády do pohybu a zajistit, že pozdější generace na tom budou lépe. Včetně sladu.
Cliopherova rodina byla obyčejná. Klasická střední třída, možná příliš mnoho sestřenic a bratranců, ale jinak běžné ambice, zaměstnání i rodinné vztahy. Cliopher byl vždy výjímka, černá skrvna na maloměstské reputaci. Ten, který odešel.
"A co ten váš Kip v hlavním městě dělá?" ptali se.
"Ale, sekretáře nějakému šlechticovi."
Artorinova rodina byla neobyčejná. Císaři, legendy, mocnáři, všichni zanechali stopu v historii světa. On si ale nepřál, aby na něj vzpomínali jako na vládce. Císařem se stal kvůli své krvi a ne svým schopnostem. Raději ať myslí na jeho poezii. A to, že se dokáže změnit ve vránu. To je hodně cool.
Opět můj obskurní fandom. Císař a jeho sekretář.
Císař musí umět rozumět své zemi, svým poddaným. Co na tom, že mnoho míst nikdy neviděl a slyšel o nich jen ze suchých zpráv. Co na tom, že nikdy nepotkal jejich obyvatele, neochutnal jejich jídlo, nezažil jejich tradice a zvyky.
Každý den proudily do věže nové a nové dopisy, nové zoufalé požadavky. Ztrácel se v chaosu jmen a míst, jazyků, proseb. Pod písmeny nebylo nic, jen papír.
Pak přišel jeho nový sekretář. Slova ožila. Z dopisů se staly příběhy. Z příběhů lidé. Lidé s problémy, které mohl řešit a změnit.
Svět byl namalován novými barvami. Svět ožil, stejně jako on.
Takový kvalitní sekretář může změnit osud celé země! Administrativa for the win!
Pro vysvětlení názvu drabblete, Císař v příběhu není jen vládcem říše, ale také uctívaný jako bůh.
