Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
V záři lampy zahlédnou povědomou postavu.
Gonny sevře Stopařovo rameno. Mají ji.
Teď jsou na tahu oni.
„Opatrně,“ sykne Gonny. „Nevíme, jak moc s ní zacloumal. Ať jí neublížíme!“
Stopař přikývne. Oba muži se ztratí v pokroucených stínech stromů. Netrvá dlouho a mají Šejlu na dosah. Gesty se dorozumí - Gonny jí zastoupí cestu, zatímco Stopař se k ní přiblíží zezadu.
Než se však stihnou vynořit ze stínů, Šejla prudce změní směr. Prosmykne se mezi nimi. Než po ní stačí Gonny hrábnout, zmizí zpátky v hloubi parku.
Černá dáma jedním tahem sejmula oba bílé jezdce.
Jsou tam, kde byli na začátku.
Tak jsem měla různé nápady, a pak jsem na webu narazila na fotku Richarda Armitage...
Bilbo/Thorin
Prvních padesát let svého života Bilbo žádného krále nepotkal, přesto ho poznal okamžitě, jakmile stanul na prahu jeho dveří.
Byl to postoj, hrdý a nezlomený, byl to pohled, který propaloval srdce. To byl král zvenčí. Krále zevnitř poznával, když spolu putovali divočinou. Přirozenou autoritu, cílevědomost, rozhodnost v nejtěžších chvílích, odpovědnost za ty, kdo mu byli svěřeni. A rozpaky, s kterými odvracel zrak, kdykoli mu Bilbo pohlédl do tváře za denního světla, protože král nesmí dát najevo slabost.
Bilbo natáhne ruku nocí Temného hvozdu; drsné prsty mu sevřou dlaň, na kloubech ucítí jeho rty. Král smí být bezmocný jen za tmy.
Podle Barnhart Etymological Dictionary má šach mat původ v perském "shāh māt" (شاه مات), "král je bezmocný". Známější překlad fráze, vycházející z arabské varianty, je "král je mrtvý". https://en.wikipedia.org/wiki/Checkmate#Etymology
Může se stát, že tomuto drabble neporozumíte. Netrapte se tím, není napsán úplně přístupně, spíše je to můj hold lidem, kterých si nikdy nepřestanu vážit.
Diferenciální geometrie.
Pravděpodobně nepravděpodobný závěr šachové partie (jsem mizerný šachista a netajím se tím).
"Co si o tom myslíte, paní Havránková?"
Ta nepřítomně čistila útočnou pušku AK-47 a přitom si prohlížela synopsi přednášky. "Raději to přepište do souřadnicového vyjádření, dámy ve Vesně se v operátorové algebře moc nevyznají. A střelec bere koně na C4."
Paní Vonásková se urazila. "Osvětová přednáška by měla být moderní. Tenzor k Levi-Civitově konexi se píše operátorově. Věž na G8 šach."
Paní Havránková se nadechla, aby se vyjádřila k formalismu zápisu přirozených operátorů na Cartanových konexích.
"Henri Cartan by ve Vesně nepřednášel. Střelec na D8."
"Pletete si ho s Élie Cartanem. A já přednášet budu. Kůň na C6 šach mat."
Élie Cartan byl otcem Henri Cartana a po pravdě řečeno, o diferenciální geometrii vím jen málo, zatímco algebraické topologii jsem zasvětil deset velmi zajímavých let svého života.
Měl jsem pocit, že dámy hrající šachy by se měly bavit o něčem, co naznačuje jejich schopnosti hrát dobře. Mezi mými spolužáky matematiky byla spousta skvělých šachistů, takže se to nabízelo samo. Osvětový spolek Vesna působil a znovupůsobí v Brně. Nejsem si jistý, zda by dámy v něm osvětově vzdělávané ocenily moderní geometrii. Protože jsem situoval městečko, kde žijí mé hrdinky, někam na pomezí středních a východních Čech (ostatně sám jsem se hodně napřemýšlel, které městečko to ve skutečnosti je, a mám svůj tip -- mezi Nymburkem a Hradcem je poměrně málo míst spojených železnicí tak, aby mělo smysl jezdit na obě strany, takže lze s úspěchem hádat), ale nemám sebemenší tušení, jaké ženské spolky působily v této oblasti. Proto jsem záměrně nesprávně použil Vesnu.
A nakonec bych měl vysvětlit název drabble. Odkazuje na dnes již kanonickou monografii moderní geometrie Natural Operations in Differential Geometry vynikajících profesorů Ivana Koláře, Petera Michora a Jana Slováka, z nichž dva mě vzdělávali, byť, jak řečeno výše, před geometrií jsem dal přednost algebraické topologii.
A nakonec, většinou se snažím psát tak, že paní Havránková je ta drsnější a tvrdší, nicméně v dnešním drabble ji paní Vonásková naprosto utřela. To nesedí k jejich charakterům. Řekněme tedy, že paní Vonásková je chytřejší a vzdělanější (vždyť pracovala jako jeřábnice v Gran Chacu!), ale v praktickém životě je pořád drsnější paní Havránková. A proto je tam ten samopal, pardon, útočná puška. Nezbytný atribut ženské drsnosti.
Hlad hněte útroby. Únava po celodenním honu ovládla lovce. Pohled na jídlo útočí na smysly. V žaludku mu kručí, sliny se sbíhají. Toužebně nasává lákavou vůni čočky, cítí ji na jazyku. Chuť na večeři je nezvladatelná.
„Dej mi trošku.“
Bráška se zdráhá.
„Nedělej cavyky, nevidíš, že umdlévám?“ hartusí.
„Dobrá, prodám ti plnou misku.
„Prodáš?“ nechápe.
„Jo, za tvé prvorozenectví.“
„Právo prvorozeného mne nezasytí. K šípku s ním! Ať je tvoje, hlavně když zmírním svoje utrpení.“
Tma zpečetí jejich neobvyklou obchodní dohodu.
Matka mlčí. Téměř slepý otec, shrbený stářím netuší, že jeho starší syn svým neuváženým rozhodnutím právě dostal šach mat.
Legenda o vzniku šachů je notoricky známá, ale zopakujme začátek. Hra v šachy tak nadchne indického knížete, že ten chce jejímu vynálezci splnit libovolné přání. A můžete rovnou hádat, jaké bude. Správně, bude souviset se šachovnicí.
Nuže, vládče, slyš:
Polož prosím, světa kníže,
na políčko zrnko rýže,
na druhé pak zrnka dvě,
vejdou se tam v pohodě.
Na třetím pak čtyři leží,
to je to, o co tu běží,
ušetřím si spoustu slov,
prostě počet zdvojnásob.
Šachovnice už se plní,
sypou na ni pytle zrní,
vladař kouká jako hloupý,
z hory rýže trčí sloupy
velké síně paláce,
tady končí legrace.
"Vynálezče hrabivý,
tvůj úmysl marnivý.
Jestli trváš na svém přání
spočti nejdřív mé zadání:
řekni rovnou počet ten
zrn, jenž má být položen."
Zamračí se vládce host,
černě vidí budoucnost:
netuší, jak sečíst tuto
zatracenou posloupnost!
Posloupnost není zatracená, ale geometrická, protože každý další člen je dvakrát větší než předchozí. Na druhé straně, roste zatraceně rychle: 1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128 (první řádek šachovnice, máme 255 zrnek), 256, 512, 1024, 2048, 4096, 8192, 16384, 32768 (druhý řádek šachovnice, jestli počítám správně, máme celkem 255 + 65280 = 65535 zrnek a vcelku rozumný nápad přestat počítat dál). Pokud někoho opravdu zajímá výsledek, dá se - v souladu s pravidly pro součet geometrické posloupnosti s prvním členem a_1=1 a kvocientem q=2 - zapsat jako s_n=a_1*(q^n -1)/(q-1). Dosadíme a necháme toho: s_64=1*(2^64-1)(2-1)=2^64-1. Velikost tohoto čísla si nejde moc dobře představit, protože prý přesahuje celosvětovou produkci rýže (proč ne, věřila bych tomu: https://vtm.zive.cz/clanky/pohadka-o-vzniku-sachu-kolik-bylo-vlastne-te…).
Nepřímo navazuje na úplný počátek, kdy Charlie zjistil, že mu Lucius tajně sponzoruje výzkum
Slash, Charlie/ Lucius
„Proč jsi mi to neřekl?“ zeptal se Charlie tiše.
Lucius se ušklíbl. „A kdy jsem ti to měl říct? Když jsi zjistil, že jsem Smrtijed? Nebo když mě chytil Řád a strčil mě do Azkabanu? Nebo když jsem musel proti své vůli hostit Pána zla ve svém domě? Nebo snad během procesu?“ sypal ze sebe hořce. „Nedal bys mi šanci ani promluvit. Rovnou bys mě zaklel a předal Řádu. A já bych ztratil i tu nepatrnou šanci s tebou vůbec promluvit.“
Charlie si zachmuřeně povzdechl. Lucius měl pravdu. Odstřihl by ho okamžitě tak, jako kdyby mezi nimi nic nikdy neexistovalo.
Červen 1968, Československo. Komisař vypravuje o událostech z února 1929.
„Bylo zjištěno, že oba doktoři byli otráveni práškovým sklem. První podezření padlo na jeptišky, které v nemocnici pracovaly a s otrávenými se dostávaly do sporů. Bylo to totiž na začátku velké krize a nemocnice neměla dost peněz na platy. Jenže jak Král, tak Cymbalov požadovali vysoce profesionální přístup k pacientům, tedy studované doktory a sestry. A teď se podržte: skelnou drť jsme našli u dvou nemocničních zřízenců a o něco později na oděvech tří sester pracujících v nemocniční kuchyni. Přitom oba otrávení se stravovali jen tam, rozumíte?“
„Takže to byly jeptišky?“ protáhnu zklamaně.
„Ne tak rychle, slečinko, ne tak rychle...“
Figurky byly po Šachovnici rozmístěny už nějaký čas, málokdo ale čekal, že finiš bude takhle rychlý.
Separatistický král střílel a couval k zadnímu východu, republikový mu střely vracel, královna tak dlouho váhala, jak zvrátit pat, že promarnila kolo. A partii zas jednou rozhodli pěšáci, kteří sice neměli svá epesní brnění ani jiné hračky, ale měli iniciativu a motivaci. Než se kterákoliv z vyšších figur zmohla na něco epičtějšího, prostě generála obklíčili a RC-7473 mu dal na výběr mezi kapitulací a půllitrem v lebce.
Vybral si to první a patrně by celkem správně namítal, že komanda nejsou pěšáci ale přinejmenším střelci.
