DMD č. 19. pro 19. 4. 2023. Téma: Šach mat

"Ach jo."

"Co se zase děje, Constantine?"

"Nudím se."

"Vždycky se nudíš."

"To není pravda. Když jsme měli sex, tak jsem se nenudil."

"Pamatuji si to jinak. Řekl jsi mi, že jsem jako zvadlá kytka."

"Ne. Řekl jsem, že se tváříš jako umučená mučenka. Což byla pravda."

"Prostě hraj dál."

"Nesnáším šachy. A nesnáším tebe."

"Buď potichu."

O pět minut později

"Šach mat."

"Konečně! Můžeme teď dělat něco zábavného?"

"Tys mě... nechal vyhrát?"

"A co když ano?"

Jeho šaty znenadání zmizely. John vyjekl. "To je podvádění!"

Přestal protestovat, když ho Morfeus povalil na postel. "Tuhle hru vyhraji doopravdy."

Políbili se.

Měl ji už dva roky a teprve teď zjistil, že umí hrát šachy.
„Aby ne,“ ozval se mu v hlavě nový protivný vnitřní hlas: „Choval jsi ji v kleci jako kanára!“
Kristina ho vyzvala k sázce.
Pokud vyhraje, nebude na ni používat magii. Bude s ní mluvit.
Váhal. Ale… muž výzvy neodmítá, ne?
Byla to dlouhá a urputná partie. Nakonec ji porazil.
Prohru nesla statečně.
Zatím znělo v jeho hlavě: „Hrálo se o víc, a ty to víš. Kdo tedy dnes vyhrál?“
Když se zvedla od stolu, zadržel ji.
„Hrála jsi dobře. Souhlasím.“
Překvapení v jejích očích ho podivně… hřálo?

„Tak co chcete?“ vyštěkl poslanec.
„Váš hlas.“
Gabriel před něj položil obálku, která sklouzla po hladké desce a zastavila se o řadu bílých pěšců. Oceňoval jemnou ironii, že tohle jednání se odehrává právě v šachovém klubu. Poslanec vytáhl z obálky několik fotografií, načež zrudnul, pak zblednul a nakonec zezelenal.
„Musím vám vysvětlovat, co udělám, pokud nebudete hlasovat pro?“
„To vám neprojde!“
„Nepřekročili jsme zákon, zatímco vy… Jestlipak ta rusalka při vašich schůzkách dodržovala všechna nařízení a zákazy? A co by na vaši přítelkyni řekli voliči?“ Zvedl černého krále a protočil ho v prstech. „Jakpak se tahle situace jmenuje v šachu?“

„Už jste to slyšeli?“ Vtrhl Martin do hospody. „Král umřel!“
„No to snad– Víš to určitě?“
„Určitě. Stavoval se v pekárně hlásatel. Docela mě překvapuje, že ještě nebyl tady.“
„Do hospod chodí vždycky až večer, musejí zapíjet. Jestli žal, nebo radost, už bývá vedlejší,“ zašklíbil se hostinský. „Co se mu stalo?“
„Večer šel zdravý spát, ráno už se nevzbudil. A nekoukej tak překvapeně, vždyť ten seděl na trůně, už když jsme se s Josefínkou brali.“
„Vyhlašují smutek?“
„Samozřejmě. A pohřeb bude za tři týdny.“
„Na korunovaci si ještě počkáme, ale stejně by mě zajímalo, kdo...“
„Princezna Alexandra, samozřejmě. Kdo jiný?“

Léčitelka si dělala starosti.
„Nereaguje na nic, Matyáši. Jako by se její tělo vzpíralo.“
Matyáš Pasr věřil v léčebnou sílu času.
Dokud věřit nepřestal.

Pírko naučil hrát Leu šachy v únoru.
O měsíc později ho dokázala porazit ve dvou hrách ze tří. Filipa v každé.
Také byla o pět kilo lehčí.
Za týden o další dvě.
Její šach mat znělo čím dál slaběji.
V tu doby pochopili i kluci.
Lea se neuzdravuje.

Jedla jen z donucení, bránila se spánku, upírala oči do tmy.
Kdykoliv je zavřela, viděla černého krále, hořícího, kácejícího se.
Ale byla to ona, kdo prohrával.
Šach.
Mat.

Pippa se v křesle pohodlně opřela a upila z hrnku s horkým čajem. Venku se ženili všichni čerti, ale Hecatiny pokoje byly vyhřáté přívětivým ohněm z krbu. Dokonalý čas na návštěvu staré přítelkyně a jejich pravidelnou partii šachu.
Hecate se ve svém křesle předkláněla k šachovnici, obočí stažené v soustředění. Pippa jí dávala třicet vteřin. Nastražila past. Dvacet. Strategický krok. Prohraje bitvu, ale… Hecate k ní zvedla oči. Patnáct. Poslední okamžiky před triumfem ducha.
„Dnes nejsi ve formě. Šach mat.“
Pippa v hraném zklamání pokrčila rameny. „Příští týden ti to vrátím.“
Hecate se usmála. Malý zázrak jen pro její oči.

Přede mnou je zatím ještě nezapočatá partie. Cíle: 3K. Káčko, Komunita Karlov.
Chystám se na první tah.
Připravuji se. Přemýšlím, co vše budu potřebovat. Moc toho není.
Zvažuji strategii.
Protože jdu téměř z nemocnice, nemusím na detox. Tam bych nešla.
Odvážně vyjíždím piónem.
Vydávám se na metro. V Káčku už na mě čeká mamka.
Pěšce střídá jezdec.
Nasedám na metro. Přesedám na tramvaj.
Střelcem mířím na K.
Káčko už je na dohled. Loučím se s Mikim. Karolos zuří.
Dáma bere piko
Tohle nedám. Překračuji Rubikon. To bude jízda.
Věž komunity zavírá svou bránu.
Šach mat na jeden tah.
K padá.

The Queen was the most powerful piece on the board.

It was true in real life, as well. The King was the focus of attention, the key to the game, limited and vulnerable. He had to stay behind the front lines, protected by his knights and foot soldiers and mages.

When he insisted on running out in front of all of them, what hope was there? A king sacrifice was not a winning move.

Yet all metaphors must fall apart at some point. The game continued, the pieces continued to move.

When the Queen was freed to act, Ferelden won.

"Občas to prostě nevyjde. Já vím, že jste si tak rozuměli, ale každý vztah má trhliny."
Nešťastné přikývnutí.
"Už je to nějaký čas, měl by ses přes to přenést. Co se zkusit potkat s někým novým? Vy jste si byli takoví podobní, tak třeba spíš někoho úplně jinakého? Já mám pěkného souseda, jmenuje se Šachounek, on je taky gay. Je to intelektuál, rád čte knížky, poslouchá hudbu... No nechceš ho pozvat na rande? Třeba byste si rozuměli. Mohl bys mu postavit knihovničku, to by určitě ocenil."
Opatrné přikývnutí.
"A místo Pata a Mata bude Šach a Mat! A je to!"

S vypitým alkoholem začala být hra zábavnější. Na začátku Johnovi připadala otřesná. Nedospělá. Neprofesionální. Pitomá. A nedospělá. To už říkal?

Sherlock byl na řadě, pohledem analyzoval jeho stav. „Otázku nebo úkol?“
„Otázku,“ zamumlal podnapilý doktor, trochu si vědom, že by úkol už nezvládl.
„Máš raději sex nebo Vánoce?“ vypálil zvědavě detektiv. Znal historky o tří kontinentálním Watsonovi, ale taky moc dobře věděl, jak John miloval Vánoce a všechna pozlátka kolem.
„Určitě sex, ale Vánoce jsou častěji.“
Oba překvapeně zamrkali.
Načež mu Sherlock položil ruku na stehno. „To můžeme rychle změnit.“

Šach mat. Bylo překvapivě snadné dostat svého blogera do postele.