DMD č. 19. pro 19. 4. 2023. Téma: Šach mat

Tenhle úhybný manévr se zprvu zdál geniální, nyní se ale ukazovalo, že to nebylo nejšťastnější řešení. Začal se cítit nepohodlně. Stísněně. Velmi, opravdu velmi nepříjemně. Ale rozhodl se bojovat až do konce. Stále ještě zde byla naděje na vítězství.

Únikový manévr vyšel, unikl z nepříjemného sevření. Cesta se zdála být volná.

Nepřítel nevynikal nejlepší taktikou, měl ale stále více možností jak postupovat. Nepřítel si mohl lépe vybírat strategii. On se dostával stále více do defenzívy. Nemínil se však vzdát.

Další úhybný manévr přinesl naději, avšak jen nakrátko.

Kruh kolem něj se pomalu uzavíral.

Vojín Šlapetka vztekle mrštil čepicí o zem.

-"Nechtěla... nechtěla by sis mě vzít?" (pěšec na D4)
+"Proč?" (kůň na C6)
-"No, ve světle současné politické situace nebo spíš v současném světle nastávající katastrofy je třeba jistá stabilita..." (několik tahů)
+"Chápu, ale to není třeba řešit tak drasticky." (zastavení postupu soupeře)
-"Ale pochop, že i pro tebe by to znamenalo klid a bezpečí." (malá rošáda)
+"Klid a bezpečí si zařídím i sama." (velká rošáda)
-"Ale vždyť seš těhotná..." (věž dává garde)
+"No a to je nějaký problém?" (střelec blokuje věž)
-"Máme o tebe strach." (šach)
+"Hmmm..." (přesun krále)
-"Mám tě rád." (šach mat)
+"To je jiná." (král padá)

„Se vší úctou, generále, takhle politika nefunguje,“ potřásl vysoký muž usazený na kraji vyjednávacího stolu hlavou. „Není to pěstní souboj, ale partie šachu, delikátní záležitost inteligence, strategie, psychologie, nenápadného budování těch správných vztahů a přesvědčovacích metod… Nemám pravdu, paní generální tajemnice?“ otočil se na Chrisjen Avasaralu, která právě vstoupila do místnosti. „Co navrhujete vy?“

„Okamžitě tomu mamrdovi zavolejte a řekněte mu, že jestli se jen opováží něco zkusit, tak mu vlastnoručně urvu koule a nacpu mu jednu do řiti a druhou do krku tak hluboko, až se potkají!“ odvětila suše Avasarala.

Následně se na šokovaného muže sladce usmála: „Šach mat.“

Lenka stála před šéfovou kanceláří a byla hodně nervózní. Dlouho sbírala odvahu a pak konečně zaklepala.
"Dále", ozvalo se zpoza dveří.
Lenka vešla, pozdravila a zůstala stát.
"Ahoj, Lenko. Rád tě vidím", řekl šéf a pokynul jí rukou, aby se posadila. "Teď to přijde", pomyslela si. Jejich firma se zúčastnila výběrového řízení na velkou zakázku a Lenka si nebyla jistá svojí odvedenou prací. Jejím úkolem bylo uvést firmu tak, aby zakázku vyhráli oni. Přemýšlela, jak to zvládla. Její šéf neskrýval nadšení. "Tvůj projekt byl vyhodnocen jako nejlepší, zakázka je naše. Všem ostatním jsi dala šach mat. Slíbená odměna tě nemine."

"Duchové se objevují v noci, co budeme dělat během dne???" napadlo Eduarda.
"Pleteš se!" ozvalo se.
Eduard se zmateně rozhlížel: "Kde jsi???"
"To, že duchy nevidíte, neznamená, že tady nejsou," poučil ho Boulemírův hlas. "Přes den je silné světlo, které duchy přesvítí. A když nás lidé nevidí, neberou nás vážně."
"Dobře, budeš tomuhle rytířovi připomínat, kdo jsme," vysvětlila plán Eliška.
"Nuda!!! Nemohli byste ho radši naučit šachy? Prý to pomáhá na paměť."
"Po mně to nechtějte," odmítl Adam. "Já jsem zkusil skočit koněm přes celou desku."
"Já bych ho učila," přihlásila se Eliška. "Jinak nám jeho skleróza dá šach mat."

Na dlouhé cestě do Tróje se králové Meneláos a Agamemnón nudili. Tak jim Odysseus řekl: "Tak si zahrajte šachy."

"To nezní špatně," odpověděli Meneláos a Agamemnón.

Vojáci se nenudili, protože si házeli kostkami. To přišlo oběma králům jako moc obyčejné.

***

"Táhni!" vyzval Meneláos Agamemnóna.

"Švindluješ!" rozčílil se Agamemnón.

"To říkáš proto, že prohráváš," řekl na to Meneláos.

"Nehádejte se!" řekl jim Odysseus.

"Zahraješ si pak se mnou?" zeptal se Odyssea Meneláos, otočený zády k Agamemnónovi.
Ten využil situace a začal přehazovat figurky na šachovnici.

"Ne, šachy jsem nikdy moc nemusel," odpověděl Odysseus.

"Táhni!" vyzval Agamemnón Meneláa.

"Šach mat!" řekl Meneláos.

"Pepíku, dala jsem šach."
"Ne, nedala jsi, Kiki," odpověděl Pepík.
"Ahoj babi, tam je sranda, co?"
"To je, včera sem přišla sousedka na partii a andulky, ti chytří ptáci, to pochopili a nechtějí přestat.
"Šach mat!" pípl Pepík.
"My jsme byli na koncertě Rammstein, a jinak nic zajímavého," odpověděla maminka.
"To jsou ti metálisti?" zeptala se babička.
"Ano," odpověděl jsem.
"Andulky, konec šach matů, jděte létat!"
"Babi, co jsme si domluvili? My létáme, ty maluješ!" pípla Coco.
"No jo, tak já vám namaluju třeba Ramštajny," odpověděla babička.
"My už musíme končit," rozloučili jsme se a šli na dobrý vídeňský řízek.

Vlahoš von Rosret stál na tribuně s oprátkou kolem krku a pozoroval kata, jak tahá za páku.

Čas se zastavil. Na tribuně se objevila postava v černém hábitu.

"Je po všem?"

BRZO BUDE.

"Máte rád šachy*? Co takhle jednu partii? Když vyhraju, necháte mě žít, když prohraju..."

JÁ NEROZHODUJI O TOM, KDO PŘEŽIJE. SMRT JE... ALE NE, UŽ ZASE? TAKHLE MI FUŠOVAT DO ŘEMESLA...

Než se Vlahoš stihl zeptat, co se děje, svět zčernal. Když se probral na židli, jeho první myšlenka byla "šach mat", i když už si nevzpomínal proč.

Někde na vrcholu Cori Celesti hodila Dáma šťastnou sedmičku.

Kde jsi?
Nechal jsi mě o samotě
V hrozném světě jak kůl v plotě
Volám k Tobě nastokrát
Odmítám už s Tebou hrát
Ty Tvoje nebeské hry a partie
Co když mě právě to nakonec zabije?
Netuším, kam mám jít dál
Stejně pokaždé můj král
Končí v rohu šachovnice
A kde jsi Ty?
Nevím, jestli to zvládnu
Když necítím Tvou oporu
Mám malou víru i pokoru
Mám málo lásky a soucitu
Vím to
Je to těžké, ale chci v Tebe věřit
Jak oko v hlavě nechat se střežit
Nenech tu hru zakončit matem
A nebuď, prosím, mým krutým katem
Prosím

"Válka skončila! Proč se přes to někteří nemůžou přenést?"
Ani nezvedl hlavu od šachovnice: "Protože prohráli."
"A já snad válčil za Yenkeee?"
"Tys válčil sám za sebe. To se nepočítá."
"Proč bych taky válčil za právo vlastnit otroky? Ani neznám nikoho, kdo by si je mohl dovolit."
"Ale tady přece nešlo o otroctví, šlo o čest."
"Odkdy?"
"O něco jít muselo, ne? A proč by měli válčit kvůli otrokům, které si nikdo, koho znají, ani nemohl dovolit... Šach mat?"
"Lepší důvod zabíjet se navzájem už jsme si najít nemohli."
Tvářil se, že přeslechl ironický tón: "On někdy je - jiný důvod?"