DMD č. 19. pro 19. 4. 2023. Téma: Šach mat

"Šach mat," ozvalo se od počítače ten den již po dvacáté osmé.
"To byla tvoje tří tisící osmistá devadesátá devátá prohra," sdělil mi s úšklebkem Ten druhý.
"Díky za připomenutí," zavrčel jsem. Nemusel mi to přeci připomínat po každé prohře. Problém byl, že počítači tentokrát netrvalo ani deset tahů, než mi dal mat.
"Cvičení dělá mistra, ale to v tvém případě asi neplatí," poškleboval se mi Ten druhý dál.
Jeho rýpanec jsem nechal bez komentáře a raději obrazovku přepnul na venkovní pohled.
"Dnes se zase nic zvláštního nestalo," povzdechl jsem si znuděně.
"Detekován nepřítel na dvanácti hodinách," ozvalo se vzápětí.

"Checkmate," he smiled as he moved his queen closer to the black king.
Impossible! The demon was scanning the board for any kind of escape. He still had a few black pieces left. But they were of no use. This had to be a nightmare. Except, he never slept. He didn't have dreams.
"I win! Finally!" squeaked Grell and fluttered his eyelashes. "What about a reward, Sebby?" he asked softly, pursing his lips.
Sebastian scoffed. How could a shinigami defeat him? He would never admit it but he was impressed. Nobody ever beat him in chess. He sighed. "Alright then."

Poslední dobou mě frustruje počet lidí, kteří začali z ničeho nic znenadání začít hrát šachy, jen protože je to populární. Šachy jsou všude, prostupují světem, civilizací i mnou a zobrazují tak absurdní smysl války, ztráty a donekonečna se opakujícího koloběhu obětování a smrti. V trochu jiném kontextu je smrt politováníhodná a vyvolává nad sebou lítost či zármutek. V kontextu šachů lze však říct, že hráči jsou hrou udivení tak moc, že kvůli ní opouští svůj morální kompas a vyrážejí vstříc krásám smrti beze smyslu. Šachy ukazují to nejlepší z nás, naši inteligenci, logiku, ale zároveň i naši bezohlednost a krutost.

Montag se cítil mezi všemi profesory nesvůj. Byly to studnice moudrosti, vypravěči knih, vzdělaní lidé. On byl jen bývalý požárník, co měl jen deset stupňů školy. Ale zvykl si a stal se jedním z nich. Přijal jejich život. Tak klidný a pomalý, přesný opak všeho, co doposud zažil a znal. Místo světel a digitální zábavy bavili se hrou jménem šachy. Černobílou desku viděl i u Clarissy, ale netušil, k čemu je dobrá. Brzy se naučil pohyby kamenů a dokonce i pochopil, jak budovat určitou strategii. Přišel na chuť té podivné hře.
Prohrál úplně všechny partie, ale vůbec mu to nevadilo.

V temnotě ložnice se ozývalo tikání hodin a dvojí dech, jinak nic.
Aneta seděla opřená o polštář a v šedu kolem sebe viděla všechny hrozné konce. Stíny předtuch.
„Spíš?“
Neodpověděl, ale ona věděla, že ji poslouchá. Ji nebo kroky na noční ulici.
„Napadlo tě vůbec, jak to bolí mě? Opustila mě matka i dcera. Je to krásná symetrie.“
Tikot hodin. Z ulice vzdálené halekání, projíždějící vůz.
„Jestli mi teď odejdeš,“ zašeptala ještě tišeji než před chvílí, „to bude pro pána Boha vážně trumf. Šach mat, Aneto Sternbachová.“
Tikot hodin. Šustění. Přesun váhy. Vrznutí podlahy. Jen jeden dech v nočním pokoji.

V rukách držíš krásne zabalený balíček.
Po rozbalení očarená prezerám tmavé figúrky z turmalínu, biele z aduláru:„Tak ma učte, mladý pane!“
-----
Sledujem tvoje sústredenie šoféra. Prepadajú ma výčitky.
„Mohla som ísť vlakom...“
Skočíš mi do reči:„Dámu strážte, ak ju máte rád. Nepúšťajte ju samu na výlety...“
„...nevieme nikdy, čo sa môže stať,“ dokončím verše. „Musíš si trochu pospať!“ Všimnem si tvoj úsmev. Nebýva zvykom, že ti rozkazujem.
„Dobre, Dáma v tmavomodrom, vaše prianie mojím rozkazom.“
„Biela vrana by si mohla vyskúšať čierny šat.“
„Jedine, ak sa Dáma zladí so svojimi figúrkami...“
Nestíhame. Dostaneme šach mat od protiidúceho kamióna.

"You know," Garrus said, sliding a sleek glass cylinder across the board, "Turians are famous for their poetry."

"I do know that." Shepard raised her eyebrows. Another thing Turians were famous for was their clarity of communication, but here they were.

"I'm just saying." Garrus let go of the cylinder. "We know our way around words."

"Is there a point here?"

Garrus inclined his head toward the board, and looked up at her, expectantly. "Mate," he said, with some desperation, when Shepard did not respond.

"You don't know how to play chess, do you?"

"Please have sex with me again."

Liduprázdný Střelečák, chlad od Vltavy, mlčím, mlčíš, strach, očekávání.
Člověk, kterému věřím snad nejvíc na světě, nemělo by to být vůbec těžké, ale přesto…
Na jedné straně zoufalá touha konečně vyslovit pravdu, na druhé paralyzující strach. Potřebuji, abys to slyšela, potřebuji někoho, kdo ví… ale pochopíš?
Mám mluvit, nebo radši mlčet? Skrývat se? Riskovat? Děsí mě obojí, není úniku, šach mat.

Nakonec se odhodlám. Brečím ti v objetí, já...!
Usmíváš se a nasloucháš, laskavá jako vždy, to je přece úplně v pořádku.
Všechno je stejné, ale přesto se něco změnilo. První vlaštovka, první krůček, na obzoru záblesk naděje. Snad jednou…

Na černobílé desce tančí šachové figurky. Malým vojáčkům velí dva kmeti, jeden holohlavý, druhý prořídlejší. Rozhovor starých mužů se nese v lehce depresivním tónu, mají toho už vcelku dost za sebou.

„Stále sem chodíš, Charlesi. To tě to nikdy neomrzí?“

„Kdepak, Eriku. Stejně jako víra v lidstvo.“

Druhý muž se pohrdavě ušklíbne. Táhne střelcem, vyřadí soupeřova pěšce. „Zatím tě potřebují, ale až nadejde čas, vyhladí tě. Takoví oni jsou.“

„Ne všichni.“ Důstojný pán na vozíku posouvá figurku, nechává nechráněného krále. Přímo to svádí udeřit, a on ví moc dobře, jaký Magneto je.

Plastový král padl s Erikovým vítězným: „Šach mat!“

Když se v holešovickém obchodě U Krále železnic objevila na dveřích cedule s nápisem ZAVŘENO, obličeje zklamaných chlapců a dívek se lepily na sklo, mžouraly do ztemnělé výlohy a snažily se zahlédnout, zda přece jen nepřijde hodný pan Blahoš a nepustí je dál nebo jim strašidelný pan prodavač Zababa nevyčaruje další krásnou a novou mašinku.
Ale kdepak, bělovlasý železničář na penzi a temný černokněžník ve výslužbě měli ten týden docela jinou práci. Řekněme jen, že jeli na dovolenou, hezky vlakem a hezky daleko, a dělali to, co jim přinášelo nezvykle veliké potěšení.
A určitě při tom někdy hráli i šachy.