Přikrčil se a seknul. Čepel hladce prošla konstruktem, ale bzukot v dálce oznamoval, že je vytvářen další. Unaveně vykročil. Šlapal po rozsekaném kovu, krvácel z mnoha drobných ran a meč, který pozvedl do střehu, byl stále těžší.
Nekonečné chodby, nekončící vlny mechanických nepřátel. Boj bez konce.
Začínal si uvědomovat, že tohle je jeho poslední střet.
„Takže já si jí hodím zpátky na ruku. A znovu vykládám toptéru za nula, takže tohle untapnu a tohle tě střelí do hlavy za jedna. Takže jí můžu vrátit zpátky na ruku. Klasický infinitní kombo, pokud na to nereaguješ, tak šach mat.“
„Ouč. Dží dží!“
