DMD č. 22. pro 22. 4. 2023. Téma: Paralýza výběrem

"Je tady," sykne Hanina, když vycházejí po šichtě z dílen.
Tonka si dovolí jediný rychlý pohled. Stojí tam, co včera, co každý den v poslední době. Když se jejich oči střetnou, kývne hlavou, od stříbrného odznaku na čepici se odrazí odpolední slunce.

"Pozdravil mě!" stiskne jí Hanina předloktí, "vidělas to?!"
"Jak poznáš, že zdravil tebe?"
"Bože, Toni, tys ještě takový dítě!"

Tonka myslí na jeho chladné rty, na chlapecký úsměv, na hřejivou dlaň mezi svými lopatkami. Myslí na jeho znepokojivé oči, tmavé oči beze dna. Myslí na pověst bezcitného zabijáka a cítí se úplně ochromená.

Kéž by ještě byla dítě!

Chladla. Praskala jako glazura čajové misky v jejích dlaních. Vítr, který nad hladinou jezera nabral pach mokřadu a popela, zastudil na tváři, kde zasychala kapka cizí krve.
Tábor bděl v mrákotách, výkřik, smích, zaržání opuštěného koně.
Každý tep srdce bolel jako zásah šípem.
Nemohla tu krev setřít. Nemohla se pohnout. Byla náhrobním kamenem, kostmi pod hradbami Věže.
Až v horách vstane šedivé ráno, kam půjde? Zkusí znovu utéct? Zastaví ji ostřím meče, zadupou do bahna?
Její přítel se z glazované misky už nenapije. Pohltily ho plameny.
Ji plameny neděsí. Necítí v sobě nic, co by mohlo vzplát.
Nezbývá než zůstat.

"Bratře?"

"Hmm?" Sen neodtrhl pohled od řady rozpracovaných nočních můr.

Smrt k němu přistoupila blíž. "Co to děláš?"

"Přemýšlím."

"Nad čím?"

"Nedokážu se rozhodnout, na které noční můře mám začít pracovat dřív," zamračil se Sen. "Jsem... zcela paralyzovaný výběrem."

Zalapal po dechu, když ho Smrt popadla za ruku a začala táhnout pryč. "Co to děláš, sestro?" ohradil se Sen.

"Mám dost tvého fňukání. Jdeme do hostince."

***

Později nad korbelem piva si Smrt zahrála na dohazovačku a seznámila bratra s Hobem Gadlingem.

"To byl tvůj plán celou tu dobu, že?" obvinil ji Sen o šest století později.

Smrt se jen usmála.

Skluzavka byla bohužel jedna z těch vzácných multitemporálních skluzavek, které školenému strážci nabízí průchod do více časových rovin. Poltergeist Poplašňák však zůstal zcela věren své nátuře a prostě se sklouznul. Žádná paralýza výběrem.
První zastávkou byl starověký Řím. Ti nebozí křesťané, kterým spadl rovnou do Večeře Páně si nejdřív mysleli, že je to Panna Maria. Svůj omyl si uvědomili velmi rychle.
Císař Nero byl stejně šílený, takže ho modrý chlápek v paláci nikterak nepřekvapil. Dobře si popovídali. Na oslavu seznámení se rozhodli pro pořádný táborák...
Co k tomu dodat. Velký požár Říma je historicky doloženým faktem, ačkoli původně vznikl jinak.

Veliké hejno žlutozelených papoušků andulek táhne australskou pustinou.
Je nutné pít, to však znamená nebezpečí. Právě u vody mohou číhat dravci.
Hejno postupuje spořádaně. Přilétá k místu, kde se ojedinělá říčka rozlévá doširoka, a pomalu klesá ve vlnách. Nejnižší skupina andulek se napojí, ostatní poletují kolem.
Pozoruje je raroh, elegantní lovec v tmavém fraku. Tolik potravy naráz!
Takže, kterou?
Andulky se třepetají ve vzduchu, míhají se před očima. Jednu rychle střídá druhá. Raroh neví, kam se vrhnout.
Jedny dopily, další nastupují. Raroh krouží kolem proměnlivého pestrého mračna, stále zmatenější.
Hejno už se zvedá a odlétá. Neuvěřitelné, ani jedna nedošla úhony.

„Kuba!“
„Lomeril!“
„Vašek!“
„Iantouch!“
„František!“
„Voldemort!“
„Copak to je jméno pro dítě, Sovátko?! Hrozný! Tímhle se prostě neinspiruj! Radek!“
„Marek!“
„Řekl jsem… a vlastně jo, to by šlo. Pavel!“
„Aries!“
„Zuzana!“
„To je holčičí!“
„A Aries je snad chlap?“
„Náhodou vím, že Aries ve skutečnosti znamená…“
„Mamut!“
„Ne, mamut to neznamená.“
„Myslím jméno.“
„Už vidím sováka, jak lítá po lese se jménem Mamut!“
„Menhir!“
„Paralýza!“
Sovátko ztuhlo. „Cože?“
„Můžeme to rozdělit. Para nebo…“
„Para je ořech a Lýza pravopisná chyba, ne jméno pro ptáče!“
„Ptáče?“
„Ptáče!“
„Nakonec, proč ne. Nám taky stačí Sovátko a Myšák.“
Ptáče zakřičelo.
„Souhlasí!“
„Má hlad.“

"Je tu snad nějaký problém?" řekne důstojník. Nezní to jako otázka. Zní to jako varování.
Je to složitý cíl - bývalý elitní voják, který už nemá co ztratit. A Imperium ho chce řešit neoficiálně, to samo o sobě znamená riziko.
Je to vod. Dots ho nezná osobně, ale už o něm slyšel. CT-7567.
Dots odloží datapad. Doufá, že se mu netřesou ruce. Zavrtí hlavou.
"Nemám zájem."
Důstojník tázavě zvedne obočí.
"Nenechám se zabít za almužnu."
"Nemyslím, že máte na výběr, CT-3571."
Na vteřinu ztuhne. Jen na vteřinu.

Zvuk blasteru se v tom hluku ztratí. A stejně už dávno chtěl změnit brnění

„Mají svíčkovou. Dám si svíčkovou!“ jásá Janča, když se usadíme do příjemné restaurace s krásným výhledem na Český ráj a najde na stole papír s doporučením šéfkuchaře.
V ten okamžik servírka přináší klasické jídelní lístky. A nastávají problémy.
„Mají i řízek se šťouchaným bramborem. A zelňačku. Sním polívku a hlavní jídlo?“ nakrčí starostlivě čelo a při přemýšlení otočí na další stránku.
„Palačinky s borůvkami! Ty já miluju,“ informuje nás, kdybychom to snad ze zářivého úsměvu nepochopili. „Mohla bych si dát polívku a palačinky, což je tak akorát. Pochutnám si a nebudu přecpaná.“
„A co ta svíčková?“ zeptá se ošklivý kamarád.

Mají-li více možností,
pak úlohy se nezhostí
obvykle nijak skvěle.
Pravdou je milí zlatí,
v možnostech že se ztratí
ve chvíli snadno a cele.

Na rozcestí vždy váhají,
A nikdy jasno nemají,
kam raději se dát.
Která je volba vhodná,
jak mají nejlíp poznat,
to toužili by znát.

Jsou mistři ve váhání,
co pod nohy si sami
své klacky nahází.
Kdo váhá všechno zmešká,
však výběr věc je tak těžká,
jak z těhle nesnází?

Tak vždycky zas a znova,
váží své činy, svoje slova
a vzdávají se snů.
Ve strachu z volby špatné,
ztratí se nenávratně
v pekle všedních dnů.

„Ještě jsme nebyli na Lysé hořře.“
„A já bysem chtěl do města, tadyhle do tý mudlovský ZOO.“
„Podívej, na tu botanickou zahrradu, je nádherrná…“
„Tuhleten hrad je skoro jako Bradavice. Tam si zajedem! Šak je to enom dvě hodinky autem. A sou tam i jeskyně. Já eště v žádný nebyl.“
„Rrybí dům. Akvárria přřes dvě patrra a rrestaurrace s rrybími specialitami.“
„No todle! Voni tady mají i prales!“
Pohlédli smutně na hromádku propagačních letáčků a na kalendář.
„Šecko to teda nestihnem.“
„Mudlovský svět je tak neuvěřřitelně pestrrý! Nedokážu si vybrrat.“
„Ani já. Tak víš co? Hodíme si každej den korunou!“