DMD č. 22. pro 22. 4. 2023. Téma: Paralýza výběrem

Hudba hlasitě hrála, číšník přinesl další rundu a vůbec, zábava byla v plném proudu.
„A jak se má tvůj velkej šéf?“ zeptal se Listera Chen.
„Když sem odcházel, tak si zrovna žehlil puky na trenýrkách.“
Osazenstvo stolu se rozeřvalo hurónským řehotem. „Vsadím se, že ten cvok má i speciální ramínka na ponožky…“ vytíral si Petersen z očí slzy smíchu. „Ale teď vážně: Měli bysme mu najít nějakou ženskou.“
„To nebude lehký,“ namítl Lister, „on má totiž paralýzu výběrem.“
„To jako že si nemůže vybrat?“ ptal se Selmy.
„Ne, spíš že když si nějakou vybere, tak to vždycky skončí elektrickým paralyzérem.“

Před Caesarem se doširoka rozléhala prosluněná italská krajina. Potůček zurčel. Byl by to krásný den, kdyby za jeho zády nečekaly legie.
Legie naštěstí čekaly na jeho rozkaz.
Naneštěstí nevěděl, jaký rozkaz vydat.
Jeho kůň netrpělivě zafrkal.
"No jo, no jo," odsekl mu bezmyšlenkovitě Caesar a poplácal hřebce po šíji.
Jeho hlavy se toulaly u Kroisa, kterému orákulum povědělo, že jestli překročí řeku, zničí velkou říši. A byla to ta jeho.
"Chce ale Caesar, zničit velkou říši?" zeptal se sám sebe. Nahlas.
"Jestli nevíš, tak si hoď mincí," poradil mu šeptem pobočník.
"Nebo kostkou," zamumlal Caesar a pobídl koně přes Rubikon.

Větve bříz šustily ve větru, stěží slyšitelně přes šumění příboje. Na mořském břehu není nikdy ticho, může tu zavládnout jen mlčení.
„Ještě se naše cesty nerozcházejí," prolomil jeden z bratrů těžkou chvíli.
„Právě teď se rozcházejí," odvětil druhý, jen o půl hodiny starší.
„Tvoje vede do lesů."
„A tvoje na moře."
„Neloučíme se navždy."
„Ne. Zatím ještě ne."
„Ta chvíle nastane až za mnoho let."
„A přesto, až přijde, bude to příliš brzy."

Podle tváře si je často pletli, ale povahou se Elros podobal otci, Elrond matce.
A tak stáli v objetí na travnaté pláži, v srdci ozvěnu budoucího žalu.

Fey se snažila uchytit v síti. Její mozek evidentně nebyl připravený a měl co dělat, aby se dal nějak dohromady a mohl začít fungovat.
Rozběhla se nejkratší cestou ke skladišti, stejným backdoorem jako minule. Před očima se jí mihla postava.
"On si nedá pokoj ..." pomyslela si v duchu. V mžiku se jí však před očina cizích netrunnerů vyrojilo víc.
Zastavila. Tohle trochu nečekala. "Nádech, výdech, ..." řekla si pro sebe.
Měla připravených ještě několik náhradních cest dovnitř. Její mozek však nefungoval tak rychle, jak byla zvyklá. Stála na místě sotva pár vteřin, než ji cizí netrunneři obklíčili.
"Kohopak to tu máme ..."

Rodina pro něj byla vším. Jeho sestry, jeho děti, Alexandr a Aneta. Po rodině, jakou měl teď, toužil celý život a někdy stále nevěřil svému štěstí.
Když odešla Lina, sesypal se. Nedokázal pochopit, jak se to mohlo stát, jak špatný otec musel být, když jeho jediná dcera… Mísily se v něm smutek, vztek, strach, odhodlání přivést ji zpátky, ať už odkudkoli. Najednou toho bylo příliš. Kdyby si mohl vybrat! Jen jeden pocit! Jen jedno utrpení!
Všechno se zastavilo. Jako by přes svět spadla těžká přikrývka. Slyšel své milované, jak se k němu snaží dostat. A konečně byl připraven je přijmout.

"Takže, vzhledem k tomu, že pořád ještě příšerně prší, tak jsme pro vás na dnešní večer připravili hned několik aktivit," pronesl dramaticky Marek. "První možností je diskotéka! Všichni milujeme diskotéku. Další variantou je herní večer. Klasika, tím se nedá nic zkazit. Pak tady máme karaoke, módní přehlídku a pak jsme ještě nachystali táborovou soutěž, která je ale zatím tajná," Marek se odmlčel. "Takže, co byste chtěli nejvíc?"
Jídelna ztichla. Někteří se na sebe podívali s otazníkem v očích. Jiní jen seděli a koukali.
"Tý jo, tak to jsem netušil, že vám těma možnostma úplně vyrazím dech," zasmál se nervózně Marek.

Pocítil bolest. Na několik sekund byl z ní paralyzován. Neucukl, pouze tak sevřel ruku v pěst.
Bolest stále přetrvávala, pálilo jej ono místo, avšak nakonec to vše skončilo. Pán Zla odtáhl hůlku z jeho levé ruky a uvolnil mu tak sevření předloktí.

Podíval se na ono znamení proplétajícího se hada. I to jej na nějakou dobu ovládlo. Stál, koukal na to a nedokázal uvěřit. Dokázal to. Je nyní jedním z nich. Plnohodnotným jedním z nich.

„Děkuji, pane.” Řekl k němu s významným pohledem, než se šel usadit na své místo. I tak pod stolem se na ono tetování díval. Hrdě.

(Jeviště je prázdné, jen je rozdělené jakousi síťovinou na dvě poloviny)
(Vystoupí herci)
Herec 1 (pateticky deklamuje): vítejte v restauraci Zlatý drak, kterou provozuje starý Číňan a jeho dva synové z Thajska a Vietnamu
Herečka 1 (drží se za tvář) (mumlavě naříká)
Herec 1: jak vidíte, starého Číňana bolí zuby
Herec 2 (tancuje u imaginární tyče gogo)
Herec 1: a tady tancuje kobylka
Herečka 2 se svalí na zem a křičí, že je polámaný mravenec.
Herec 3 spolkne mobilní telefon.

Diváci sedí jako přimražení. Nikdo nic nechápe. A všichni do jednoho přemýšlí, kdo tuhle hru vybral a uvedl na jeviště.

Alarm řve z plných baterek. Lister drží jednu ponožku, balíček strun a baseballový míček.
„Kocoure, popadni svoje švestičky a koukej mazat, než nám to tu vybuchne pod zadkem!“ zakřičí.
Hromada oblečení před ním se pohne a vynoří se z ní vystresovaný Kocour.
„Dva obleky, deset tašek s botami, jeden kufr kravat... Tadá... můžeme, hoši!“
„Pane... Můžete mít věci maximálně do váhy dvaceti kilogramů. Budete si muset vybrat, co si vezmete,“ upozorní ho Kryton.
Kocour zkoprní.

„Pane Listere... Proč je...“
„V bezvědomí? Jo... Jinak to nešlo. Zaseknul se. Musel jsem mu pomoct. Dej mu pod nos flitrovýho motýlka, to ho probere.“

Ketterdam je stůl prostřený pro všechny chutě a všechna přání – pro toho, kdo má peníze.
Herna, hospoda, bar, restaurace.
Ruleta, kostky, karty.
Jesper stojí na nábřeží, točí bubínkem revolveru a rozhoduje se. Teď, když došli na konec cesty, teď když si může vybírat, kde a jak stráví večer, je podivně paralyzován vlastní nerozhodností. Brní ho až do konečků prstů.
Smaragdový palác, Vraní klub, zapadlé hráčské doupě.
Touha všechno vsadit.
Strach všechno prohrát.
Vytáhne minci a vyhodí ji do vzduchu. Než dopadne na zem, prostřelí ji jeho kulka.
Konec rozhodování. Je čas dát do banku úplně všechno. Odejít domů. K Wylanovi.