Tři mušketýři

Obrázek uživatele Keneu

Jak mi v kině chyběla cedulka Ééé

Úvodní poznámka: 

Byly jsme včera s Ness v kině na nových Třech mušketýrech. Byla to chyba :D Obsahuje menší množství spoilerů k této adaptaci, ale nejspíš to vůbec nevadí.

Věnováno Tess se vzpomínkou na přednášku Alexandre Dumas rotuje.

Drabble: 

D'Artagnanovi je
a) skoro 20, je to ještě dítě
b) 20
c) 34

Athosovo pravé jméno je
a) nikdo neví
b) Athos
c) Athos de la Fére, každému se tak představuje

Máte-li diskrétní informaci o královně
a) neřeknete to nikomu
b) svěříte se příteli
c) řeknete to své domácí na dvoře, kde to může každý slyšet

Pokud netajíte před světem, že jste hrabě, oblékáte se
a) podle svého stavu
b) jako ostatní mušketýři s důrazem na kvalitní materiál
c) jako bezdomovec

Pokud musíte co nejrychleji donést přívěsky královně
a) prostě je donesete
b) povídáte si s přítelem
c) líbáte se

Závěrečná poznámka: 

Odpovědi:
C, nosí vousy, ale stejně všichni říkají, že je to ještě dítě
C, to jméno je ještě delší, ale nezapamatovala jsem si ho
C, kardinál to ví asi za pět minut, d'Artagnane, vole!
C, jako pardon, vy máte Vincenta Cassela a necháte ho vypadat takhle?
B+C, on na vás celý dvůr počká, až si vyznáte lásku, Constance, vole!

Bonusová otázka: Kdo jsi a co jsi udělal s kardinálem?! Eva Green má naštěstí charisma za vás oba, ale stejně se cítím ošizena.

Obrázek uživatele Keneu

Tohle všechno je pravda

Drabble: 

1759 a’ Ghàidhealtachd
James Macpherson pozorně naslouchá přednesu vetchého stařečka.

1816 Praha
Kniha, kterou Josef Linda používá jako tepelnou izolační pomůcku, nevydrží takové zacházení, rozpadne se a vydá Píseň vyšehradskou.

1843 Paris
Alexandre Dumas starší otírá prach z fóliového rukopisu číslo 4772.

1966 Liptákov
Pyrotechnik Šťáhlavský vyhazuje do povětří důmyslně okovanou truhlu.

1968 Praga
Umberto Eco si krátí čekání na dámu listováním v knize abbé Vallota.

1990 Praha
Pavel Janoušek a Vladimír Macura čtou román Sametová Anna

2023 Castle Rock
Stephen King dokončuje převyprávění Beruščina dítěte od S. Morgensterna.

Tohle všechno je pravda. Ať se propadnu do Florinu, jestli kecám.

Obrázek uživatele Lady Peahen

Ten čtvrtý

Drabble: 

"Neopeřené ptáče, sotva z venkova přilétlé, potřebovalo by vychování."
"Vy snad mě chcete vychovávat, pane?"
"Kdy si smluvíme lekci? V poledne?"
D'Artagnan pohlédl na soka zpříma, aby dal znát, že nehledá výmluv: "Bohužel, tou dobou nemohu vám posloužit."
"Ve dvě?"
"Pro jistou nepříjemnost budu též zaneprázdněn."
"O čtvrté?"
"Čtvrtou beru," zvolal D'Artagnan. "Nedostavím-li se, vězte, že jsem mrtev."
Cizinec se podivil, ale záhy vyslechl celou historii, jak se našemu hrdinovi přihodilo mít čtvrtý souboj v jednom dni.
"Nebudeme se bít, mladíku. Pokud přežijete odpoledne, dáme si souboj v popíjení portského. Musím slyšet, jak se vám z té šlamastiky podaří dostat."

Závěrečná poznámka: 

Jí vím, že D'Artagnan jsou přísně vzato dvě slova, ale prosím o smilování, zkracovala jsem to už asi o polovinu. To je trest za to, že se pokouším o styl autora placeného od slova...

Poslední dobrodružství

Úvodní poznámka: 

Francouzská diplomacie byla v pozadí mnoha konfliktů, kterým dnes souhrnně říkáme Třicetiletá válka.

Armand, Seigneur de Sillègue, d'Athos, et d'Autevielle padnul v souboji 21. prosince 1643. Je pohřben v Pré aux Clercs u Paříže. Charles de Batz de Castelmore, kapitán Mousquetaires Noirs de la Maison du Roi na něj vzpomínal až do chvíle, kdy mu u Maastrichtu proletěla hrdlem prostestantská kule.

Příběh plný patosu. :) Ale u hrdinů tohoto formátu je snad na místě. ;) No řekněte, jak byste se cítili, kdybyste se dočetli, jak umřel váš nesmrtelný dětský hrdina, který nikdy nebyl hrabětem de la Fére?

Drabble: 

“Utíkej, Charlesi! Pro lásku Boží! Máš úkol!”
Důstojník se stínem na duši a dopisem v záňadří zmizel v uličkách.
Armand zůstal stát a poslouchal zvuk mnoha přibíhajících nohou.
Vystřelil z pistolí, zahodil je a tasil.
Stopy vykrajují v závějích geometrické obrazce.
Černý mušketýr na bílé pláni.
Povinnost. Přátelství. Precizní pohyby. Postup přesily.
Krev na sněhu přináší osvícení. Tak umírají hrdinové.
Slunovrat!
Adventní zvony.
Krvavá vrána, hostina věčných, neporažené slunce...

Páter dostal list od Jeho Eminence.
Tajemství budou prozrazena. Aliance nebudou uzavřeny.
Válka bude heretiky i Evropu ničit dál.
A ten, kdo neválčí, získá nejvíc.
Přesně tak, jak si přeje kardinál.

Závěrečná poznámka: 

Pěkný pathos, pomalu parodie... Práce piva? Příště piš před pitím! :D

Obrázek uživatele L.P.Hans

Redshirt

Drabble: 

„Vítej k mušketýrům, chlapče!“ postarší mušketýr přivítal mladíčka s jemným chmýřím na bradě.
„Je to velká čest, stanout po boku takových legend, jako jste vy,“ rekrut se uklonil trojici kolegů.
„Tady máš uniformu.“
„Červená? Já myslel, že mušketýři nosí modrou.“
„Speciální, pro tebe.“
***
„Je jich tam snad dvacet, co budeme dělat?“ ptal se nováček a klepala se mu kolena.
„Teď přijde řada na tebe a tvoji červenou uniformu,“ odpověděl první
„Jeden na všechny a všichni na jednoho!“ přidal se druhý.
„Směle do nich. My mezitím provedeme takový taktický manévr,“ dokončil třetí.
Sotva trojice zašla za roh, dala se do běhu.

Aspoň někdo

Drabble: 

„Ne, tohle po mně po tom všem nikdo žádat nemůže. Nemám dost sil k takovému aktu,“ pravil hlasem tichým, avšak pevným, mladý mušketýr.
„Na mne nehleďte. Víte, že bych za každého z vás ochotně život položil, ale tohle po mně nechtějte,“ zavrtěl hlavou odmítavě Athos.
„Uhmmm…“ málem se udávil svou porcí kuřete dobře živený Porthos. Když si notně zavdal ze džbánku s vínem a byl zase schopen vypravit kloudného slova, zasmušile se podíval na své druhy, řka: „Ode mě by to nemělo cenu.“
„Tolikerých výmluv máte! Tedy půjdu a pomodlím se za nás všechny já sám,“ pravil roztrpčeně pohledný Aramis.

Obrázek uživatele Hippopotamie

Nejlepší přátelé před zrcadlem

Úvodní poznámka: 

Varování: odhalený Athos (ale musela jsem bohužel krátit ...)

Drabble: 

Sundal košili. Rána dost krvácela. S pomocí zrcadla ji omotal novým obvazem. Bledý, unavený, zjizvený …. Tomu jankovi dnes uštědří také pár jizev, ale dá-li Bůh, víc nic.

Zálibně na sebe naposled pohlédl do zrcadla, pak odepjal zdobný pás. Běda, už ho nosit nemůže. Ten trouba za to zaplatí několika pěknými šrámy.

Podobné situace nikdy nebral zlehka. Vždy před soubojem alespoň na chvilku vzpomněl některý vhodný žalm, a když měl čas, četl i svatého Augustina. Zastavil se před zrcadlem. Bože, dnes přece jde k … (vrozená diskrétnost mu nedovolila jméno pomyslit)! Musí si nakroutit kníry teď, po souboji to už určitě nestihne.

Obrázek uživatele Keneu

Dostaveníčko

Úvodní poznámka: 

Souvisí s ostatními drabbly z fandomu a taky s fanfic povídkou Za co stojí bojovat.

Drabble: 

"Mušketýr Athos?" osmělil se gardista. Hospoda byla sice poloprázdná, ale ta druhá polovina obsahovala hlavně mušketýry.
"Co mu chceš?"
"Já nic. Ale mám tu na něj zatykač. Jste to vy? Máte si to přečíst," podal Athosovi zapečetěný dokument.
Stýská se mi. A.
Athos sehrál rozhořčení, uklidnil kamarády a odešel s gardistou, kterému se dost ulevilo.
*
"Příště mi prosím pošli obyčejný vzkaz, Armande."
"Vzkaz jsem přece poslal."
"Ano, ale balil ho kardinál. Ten gardista tě musel pořádně rozčílit. Poslat ho samotného zatknout mušketýra..."
"Jenže tys mi ho nechtěl poškodit, a proto jsi přišel."
Přitáhl si Athose.
"A já tě potřeboval vidět."

Těžké ráno

Fandom: 
Drabble: 

Hlava ho bolela, rty rozpraskanými sotva si mohl říci o pohár vína. Zkusil se pro pohár natáhnout a ramenem mu projela tupá bolest. Ztěžka se posadil. Konečně dokázal vzít pohár do ruky, ale žaludek se mu zkroutil v křeči. Znechuceně si odfrkl.
Ze zrcadla na něj hleděla cizí tvář. Odulá, vrásčitá, orámovaná šedinami. Pokusil se o výpad kordem s úmyslem zrcadlo ztrestat, ale zradilo ho koleno.
Kdeže jsou ty časy, kdy mu krásné dámy padaly samy do náručí, kdy po prohýřené noci snadno kardinálovy muže pobil a s přáteli tvořili dějiny?
Ani na toho koně dnes nevylezu, povzdychl si Porthos.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Ampér

23. srpna 1628

Drabble: 

Po zběsilé jízdě z Londýna konečně spatřím budovu admirality v Portsmouthu.

„Nesu zprávy od lorda Wintera,“ zakřičím na stráže a beru schody po dvou. „Musím to stihnout včas,“ řvu sama na sebe. Zbývá jen se zorientovat a proběhnout velkou síní. Nakonec vrazím bez ohlášení do pracovny.

Ale nestíhám tasit kord. Jediné, co teď mohu udělat, je vrhnout se mezi vévodu a Feltona. Vražedný nůž, původně určený pro lorda Buckinghama, trčí v mých prsou. Ještě zaslechnu, jak se vévoda ptá na moje jméno.

„Mary-Jane Sue-Worthingtonová,“ odpovím potichu a umírám s úsměvem na rtech v jeho náruči. Vím, že La Rochelle nepadne.

Obrázek uživatele Keneu

Už zase plundruje sklep

Úvodní poznámka: 

Svůj první preslash vůbec jsem napsala 1. v DMD, 2. na Tři mušketýry a 3. po požití většího množství vína... To je ale náhoda!
Navazuje na drabble Kardinálovi špehové, stále vykrádá vztahy z povídky Za co stojí bojovat a tím pádem je dost anachronické, nejen kvůli tomu ginu, který patří až za třicetiletou válku. A fakt si nepamatuju, jestli v celých mušketýrech vůbec někdy zmínili Athovo křestní jméno. Ve výše zmíněné fanfikci je to Gerard.

Drabble: 

Nejen Rochefort měl svá malá tajemství. A když kočky vymňoukly kardinálovi, že Gerard zase plundruje vinný sklep, nezbývalo kardinálovi než zjistit, co za tím je tentokrát.
„Neříkej mi, že je to milady. Tentokrát ji popravili důkladně.“
Hrabě de la Fére sebou trhl.
„Nečekal jsem vás. Měl jste celý den tolik práce...“
„Pokud ses rozhodl vyplenit mi sklepy, máš taky co dělat.“
„Proti sarkasmu jsem imunní. Proti vínu bohužel taky. Potřebuju na chvíli zapomenout, Armande.“
„V tom případě bych ti mohl splnit přání,“ zašátral kardinál v polici.
„Vin de Jine. Je to silné, tak opatrně. Večer tě budu potřebovat při smyslech.“

Závěrečná poznámka: 

De Jine by se francouzsky četlo džin a v té lahvi je opravdu spíš gin než víno.
Večer, při smyslech. Kdo si myslí, že budou řešit státní politiku, ten je na moje momentální rozpoložení příliš mladý, nebo si ze mě střílí. :)

Obrázek uživatele Martian

Slova tvých rukou

Úvodní poznámka: 

Dlouho jsem nad Výběrem váhala. A proč nakonec právě toto drabble? Snad proto, že vypráví o zdánlivě obyčejných věcech a také o pokoře. Jak často obojí míjíme bez povšimnutí…

Drabble: 

Z celého zámku Bragelonne si Grimaud nejvíce zamiloval jeho zahrady.
Se svolením pana de la Fère v nich dlouhé hodiny dokázal sázet, vyvazovat, zastřihávat, prořezávat, roubovat, nastýlat, hnojit, kypřit, zalévat a všelijak jinak přemlouvat to nesčetné rostlinstvo k překotnému růstu.

Prvním rokem zanedbaná zahrada připomínala prales.
Druhým rokem prořezané stromy vpustily do oken trochu slunce.
Třetím rokem stará třešeň vedle altánku znovu rozkvetla jako nevěsta.

Když se o dva měsíce později nesčetné košíky začaly plnit granátově červenými plody, Grimaud sklízel všeobecnou pochvalu.
Trochu rozpačitě se usmíval a mlčky krčil rameny.
Nikdy toho moc nenamluvil.
Nemusel.
Jeho činy hovořily za něj…

***
Obrázek uživatele Martian

Vzdejme mu čest a slávu…

Úvodní poznámka: 

Toto drabble mělo původně vypadat úplně jinak - do okamžiku, než se objevil pan
de Tréville s jistým velmi neobvyklým přáním…

Drabble: 

Na nádvoří paláce de Tréville panoval nezvyklý ruch.
Muži z nastoupené jednotky si vzrušeně šeptali:
„Nevíte oč jde?“
„Tohle je vážně dost divné…“
„Kapitán by nesvolával kompanii pro nic za nic.“

Stáli tam ve vzorně vyrovnaných trojstupech a spořádaně čekali.
Slavní Mousquetaires du Roy.

„Pánové,“ oslovil je kapitán de Tréville, „rád bych vás s někým seznámil. Chci, abyste mu vzdali hold, který si zaslouží. Přestože nenapsal o žádném z našich dobrodružství, zrodili jsme se právě v jeho mysli. Bez jeho nápadů a píle bychom nikdy nebyli tím, čím jsme!“

A potom jim, pořád ještě trochu překvapeným, slavnostně představil Augusta Maqueta…

***
Závěrečná poznámka: 

Auguste Maquet (1813-1868) byl profesor historie s literárními ambicemi, nejbližší spolupracovník Alexandra Dumase. V archivech a různých dobových pamětech mu vyhledával potřebné materiály a vypracovával první nástin děje. Maquetovo jméno se však neobjevilo na žádném románu, který spolu s Dumasem vytvořili…

Obrázek uživatele Martian

Stát jsem já!

Drabble: 

Ludvík XIV. pochmurně hleděl na zlaté příbory, talíře, poháry…
To vše mělo záhy putovat do královské mincovny.

„Státní pokladna je prázdná,“ krčil rameny pan Colbert. „Vaše Veličenstvo musí -“
Francouzský král zlostně svraštil obočí.
Jenže potom mu to došlo:
Že jeho nový ministr financí se mu snaží pomoct.
Že pro trochu nepohodlí nesmí vzít nohy na ramena a utéct od započatých reforem jako malý kluk.
Že zákony platí pro každého.
A že on musí jít příkladem.

Nepatrně se usmál.
„Vezměte si své zlato, pane Colberte. Věřím, že se dokážeme najíst i z porcelánového talíře. Hlavně, když do něj bude co dát…“

***
Závěrečná poznámka: 

Jean-Baptiste Colbert (1619-1683) vystřídal v ministerském úřadu zatčeného Nicolase Fouqueta. Pro ozdravení ekonomiky snížil přímé daně, podporoval zakládání manufaktur, exportní obchod a v souvislosti s tím i budování dopravní sítě a obchodního loďstva. Jedním z prvních opatření však bylo výrazné omezení výdajů královského dvora. Peníze do státní pokladny přibyly i zmiňovaným roztavením a opětovným zmincováním zlatého stolního náčiní. Tento krok byl bolestivý zejména proto, že šlo o vzácná umělecká díla, často z předcházejícího století.

Obrázek uživatele Martian

Nade vším vítězí Pravda

Drabble: 

Divadlo Palais Royal, Paříž, 1661.
Aramis s Porthosem z galerie sledují taneční rej alegorických postav. Na scéně kulisy malebně rozbořeného antického chrámu, v pozadí vysoká hora.

Porthos (pohled upřený na právě tančící postavy, zmatený výraz): Co je zase tohle za ženské?
Aramis (šeptem) : Pravda a Láska.
Porthos: Jak ty dvě souvisí s předchozím dějem?
Aramis: Nijak. Ovšem Pravda se díky svým půvabům těší značné přízni Jeho Veličenstva. Nějakou roli jí Moliére s Lullym prostě napsat museli.
Porthos: A ty další postavy, co se k sobě tak tisknou?
Aramis: Porthosi, sledujeme balet. Pravda s Láskou právě alegoricky vítězí nad Lží a Nenávistí.
Porthos: Vážně? Protože jinak to vypadá jako…

Vtom na jeviště vtančí další postava, sbor v pozadí zpívá:

Již dosti běd, co líce chmuří,
já ověnčím tvé skráně vavřínem;
jen ať si líté boje věčně zuří,
v stínu Parnasu my tiše spočinem.
Tam upadneme v sladké noci snění
dokud tento svět nezhyne neb se nepromění…

Porthos (ještě zmateněji) : A tohle je zase kdo?
Aramis: Glorie.
Porthos: Copak ona neumřela v předchozí scéně „ranní pastorela“?
Aramis: Nikoli, Porthosi. Ta, co umřela ráno, byla Naděje.

Alegorické postavy pod Parnasem s posledními ladnými tanečními gesty usínají, opona padá…

Potlesk. Děkovačka. Koše s květinami.

***
Závěrečná poznámka: 

Jean-Baptiste Lully (1632-1687) byl významný hudební skladatel italského původu, zakladatel francouzské národní opery. Při tvorbě některých děl spolupracoval s Moliérem a tanečním mistrem Beauchampem, výsledkem čehož bývala hudebně-tanečně-dramatická vystoupení, určená nejčastěji pro pobavení krále a jeho dvora.

Obrázek uživatele Martian

Sázka

Drabble: 

Aramis už zase něco sepisoval.
„Je to věc cti!“ odbýval své přátele podrážděně. „Sázka, že dokážu zbásnit jakékoli téma.“
„Jaké téma?“ chtěl vědět d’Artagnan.
„Třináctý život není…“
„Není to nějaká pitomost?“ zamračil se Porthos.
„O kolik jste se vsadil,“ zjišťoval Athos pragmaticky.
„O dvacet zlatých.“
Mladý Gaskoněc vykulil oči. „Vy máte dvacet zlatých?“
„Nikoli, příteli.“
„Měl byste se na to vyspat,“ navrhl Athos smířlivě.
Aramis však rychle popadl pero a…

„Třináctý život?
Není o co stát…
A proto raděj’
- moudře -
půjdu spát…“

deklamoval cituplně. „Tohle bude refrén. Zbytek nějak sesmolím ráno.
Hospodo! Víno! Ať těch vyhraných dvacet zlatých jaksepatří užijeme!“

***
Obrázek uživatele Martian

Slova tvých rukou

Drabble: 

Z celého zámku Bragelonne si Grimaud nejvíce zamiloval jeho zahrady.
Se svolením pana de la Fère v nich dlouhé hodiny dokázal sázet, vyvazovat, zastřihávat, prořezávat, roubovat, nastýlat, hnojit, kypřit, zalévat a všelijak jinak přemlouvat to nesčetné rostlinstvo k překotnému růstu.

Prvním rokem zanedbaná zahrada připomínala prales.
Druhým rokem prořezané stromy vpustily do oken trochu slunce.
Třetím rokem stará třešeň vedle altánku znovu rozkvetla jako nevěsta.

Když se o dva měsíce později nesčetné košíky začaly plnit granátově červenými plody, Grimaud sklízel všeobecnou pochvalu.
Trochu rozpačitě se usmíval a mlčky krčil rameny.
Nikdy toho moc nenamluvil.
Nemusel.
Jeho činy hovořily za něj…

***
Obrázek uživatele Martian

Kamkoli jdu…

Drabble: 

Veškerá naděje na odpočinek a trochu spánku po řádce namáhavých dní se jim rozplynula hned při ranním nástupu.
Za hodinu musí být celá kompanie připravena k odjezdu.

„Začínám chápat, proč ve starověku posly špatných zpráv shazovali z hradeb,“ poznamenal Aramis kousavě, zatímco Porthos se pokoušel o jakousi improvizaci snídaně.
„Nerušit. Spím,“ zamumlal Athos s obličejem zabořeným do hřívy svého koně.

Potom ale korouhevník rozvinul jejich zástavu.
Nad hlavami jim zavlál zlatem vyšitý nápis: Kamkoli půjdu, třeba i na smrt…

Svým způsobem bylo velmi úlevné, když si uvědomili, že tentokrát jejich cesta směřuje pouze na venkovské sídlo francouzských králů do Saint-Germaine…

***
Závěrečná poznámka: 

Pro latiníky: To heslo znělo Quo ruit et lethum. Použitý překlad je jeden z možných, uváděných v literatuře. Zřejmě je poněkud volnější, ale hodil se…

Obrázek uživatele Martian

Ponaučení z Meungu

Drabble: 

„Takže vy tvrdíte…“
„…pohádal kvůli koni…
…zaútočili podomci…
…a nakonec tenhle,“ ukázal horkokrevný mladík na posupně se tvářícího hospodského, „…sebral doporučující list pro pana de Tréville!“
„To ovšem budete muset dokázat, pane hmm… d’Artagnane…“
„Viděli to všichni!“
„Jistě. Takže to máme: notářsky ověřená písemná svědectví, poplatek za sepsání žaloby, ověření výpovědi vaší a vašeho koně… Ech, chci říct, abyste tento formulář odevzdal v pěti kopiích…“

Mladý Gaskoněc slyšel dost.
Vyčkal, dokud se dav čumilů nerozešel a potom…
Práásk!!!
Hospodský zaječel a chytil se za rozbitý nos.

Právo je zbytečně komplikované, usoudil mladík bystře.
A propříště už dával přednost výhradně spravedlnosti…

***
Obrázek uživatele Martian

Dokážeme předběhnout svou dobu?

Drabble: 

Nevím, nakolik je pravděpodobné, aby člověk zažil zmrtvýchvstání své noční můry. Neprožít to, neuvěřil bych.
Nenapínejme však čtenářovu trpělivost.

Ta první tvář patřila ženě. Druhá…
Říkal si Mordaunt. Syn Milady, hraběnky de Winter.

Zemřel proto, že se mne pokusil zabít ve chvíli, kdy mu má ruka nabízela záchranu
z rozbouřených vln. Nevěřil snad, že úmysl bude následován skutkem, jak se v našich časech nezřídka děje?

Smrt v moři považuji za ohavnou.
Smrt v moři, způsobenou ostřím dýky, shledávám značně cynickou.
Avšak teprve pokus o napsání fejetonu, který bude objeven až o jedno a půl století později, považuji za dokonale absurdní…

***
Obrázek uživatele Martian

Příslovečná pohostinnost

Drabble: 

„Pane!“

D’Artagnan se pokusil nacpat si polštář do uší…

„Pane!!!“

„Co řveš, Planchete?“

„Je tady hostinský od Vrabce v hrsti - jak jste včera oslavoval to přijetí k mušketýrům. Že prej to u něj vypadá jak u snědenýho krámu a abyste zaplatil. Ale, pane, ten chlap je nějaký divný, protože sotva přišel, hned spustil: ‚Každá legrace něco stojí‘ a ‚Bez peněz do hospody nelez‘…

„Šejdíř. Vyřiď mu, že první plat dostanu až příští týden.“

Planchet zrozpačitěl. „Když já nevím, pane. Aby tomu vůbec rozuměl. Neměl bych mu to raději přeložit jako: ‚Dočkej času‘ nebo ‚Kde nic není, tam ani smrt nebere‘?

***
Obrázek uživatele Martian

Shledání

Drabble: 

Dny Ludvíka XIII. spěly ke konci, když pan d’Artagnan obdržel jistý velmi neobvyklý příkaz: nespouštět z očí králova bratra…
Znamenalo to snad, že kardinálovi špehové jsou na stopě nějakému dalšímu spiknutí?
Pravda, vévoda se poslední dny choval… zvláštně…
Jako například teď, když uprostřed honu náhle změnil směr a zamířil k malému hájku…

*

Stála tam v kobercích jarních květů a čekala. Marguerita de Lorraine, vévodova manželka.
Spojeni sňatkem, jemuž král vytrvale odmítal požehnat.
Jejich odloučení díky tomu trvalo plných jedenáct let.

Pan d’Artagnan se shovívavě usmál a odvedl koně stranou.
Nemínil obtěžovat.
Protože ti dva si chvíli nerušeného soukromí rozhodně zasloužili…

***
Závěrečná poznámka: 

Mladší bratr Ludvíka XIII., Gaston Orleánský (1608–1660), se s dcerou lotrinského vévody Karla IV. Margueritou oženil roku 1632. Napjaté vztahy mezi francouzskou korunou a lotrinským vévodstvím však jejich vztahu nepřály. Politický kabinet
Ludvíka XIII. vyvinul značné úsilí, aby manželství bylo anulováno. Teprve osm dní před Ludvíkovou smrtí roku 1643 se jeho bratrovi podařilo získat králův souhlas.
Z manželství se narodilo pět dětí. Velkou část společného života manželé strávili na zámku v Blois.

Obrázek uživatele Martian

Constance

Drabble: 

Když Constance Bonacieuxová poprvé zaslechla vzdálené vábení Sirén, nepřikládala mu valný význam.
Pravda, ten mladý Gaskoněc dokázal být roztomilý…

Poté, co kvůli ní neváhal dát v sázku vlastní život, už nedokázala skrývat skutečnou povahu svého citu.
Ten ztřeštěný mladík jí nabízel vše, co v manželství se starým, hloupým a sebestředným mužem postrádala.

Potom se ale cosi zvrtlo.
Únos, úklady, skrývání v klášteře…
Zoufalý okamžik, kdy věnovala důvěru nesprávné osobě…

Tehdy ten kouzelný zpěv zaslechla naposledy.
Jak život zvolna vyprchával z jejího těla, schoulená v d’Artagnanově náruči bláhově děkovala za to, že loď, tříštící se o skaliska, je pouze její vlastní…

***
Závěrečná poznámka: 

Jako Sirény bývají označovány dcery řeckého boha Achelóa a múzy Terpsichoré. Provázela je pověst kouzelných pěvkyň, lákajících svým neodolatelným zpěvem neopatrné námořníky ke svému ostrovu, kde jejich loď ztroskotala na útesech.
V 17. století byly výjevy z antické mytologie nesmírně oblíbené, v hojné míře se objevují nejen v literatře, ale i jako náměty obrazů, tapisérií nebo tehdy velmi módních baletů. Ludvík XIV. býval často zpodobován jako Apollón nebo Jupiter:

Zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ballet_de_la_Nuit#/media/File:Ballet_de_la_...
Zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Louis_XIV_of_France#/media/File:Louis_XIV_a...

Obrázek uživatele Martian

Vizionář

Úvodní poznámka: 

S poťouchlým úsměvem věnováno Rye, která si o to ve svém komentáři (15.4.) vysloveně řekla. :D

Drabble: 

Toho rána byl Aramisův sluha nezvykle zamlklý.

„Co je, Bazine?“

„Nic, pane. Jenom… Vzpomínáte si na pana z Bergeracu? Toho, co píše ty veršovánky a v hospodě nám vždycky vypráví o cestě na Měsíc? Tak včera po třetí láhvi burgundského se najednou rozpovídal o budoucnosti… Bylo to děsivé. Lidé tam prý nosí jakési legendíny a zateplováky a místo krále jim vládne démonokracie…“ Zbožný sluha se pokřižoval.

A to mladému mušketýrovi pro jistotu zamlčel, že další štědrá dávka Armagnacu ponoukla pana Cyrana k vylíčení popravených pampelišek, olověných kruhů, rozplývajících se ve vzduchu, a k barvitým úvahám o dění za poslední stránkou…

***
Závěrečná poznámka: 

Cyrano z Bergeracu (vl. jménem Hector-Savinien de Cyrano, 1619–1655) byl francouzský voják, básník, bouřlivák a snílek. Mimo jiné také autor satirických utopických cestopisů Cesta do Měsíce a Cesta do Sluneční říše

Obrázek uživatele Martian

Boží mlýny

Drabble: 

Ambice pana Fouqueta nebyly malé.
Bohatství, moc, příjemný život uprostřed přepychu…
Jako ministr a vrchní intendant financí to všechno měl.
A mnohem víc: zámek Vaux-le-Vicomte, překrásnou perlu, rámovanou smaragdy pohádkově nádherných zahrad.

Až příliš často však zaměňoval státní pokladnu za svou vlastní.
Tichý hlásek svědomí, nabádající k opatrnosti, umlčoval dalšími nákladnými slavnostmi…

Jeho pád byl nečekaný a strmý.
„Monsieur Fouquet, jménem krále…“
Nechápavě pohlédl na poručíka královských mušketýrů.
Pan d’Artagnan nenápadně pokynul svým mužům.
Zdánlivě nedotknutelný ministr z jeho rukou převzal zatykač.
Pochopil, že tohle je konec.
Konec sladké idylky. Konec velkých očekávání…

Boží mlýny tentokrát mlely až překvapivě rychle…

***
Závěrečná poznámka: 

Nicolas Fouquet (1615-1680) byl za zpronevěru kolosálních rozměrů odsouzen na doživotí. V jeho případě - i s tři roky trvajícím soudním procesem - to znamenalo necelých 19 let. Fouquetův osobní majetek propadl koruně. Mnohé umělecké skvosty z Vaux-le-Vicomte se dnes nacházejí ve sbírkách zámku ve Versailles.

Obrázek uživatele Martian

Zneuznaný objevitel

Drabble: 

„Lotře!“ řval Porthos na svého sluhu, přikrčeného pod stolem. „Nesnaž se přede mnou schovat a ukaž se! Tomuhle ty říkáš šunkové závitky s křenovou pěnou?!“

„Já za to nemůžu,“ kňoural Mousqueton. „To kakao mi do smetany žbluňklo omylem…“

„Protože jsi trouba!“

„Jenže, pane, kdybyste ochutnal…“

Porthos neochotně zabořil prst do hnědé šlehačkové hmoty.
Zvláštní. Ale…
Znovu si nabral.

„Nazval jsem to Musquetonova kakaová pěna,“ prohlásil sluha, obezřetně vykukující zpod stolu.

„Hlupáku,“ zavrčel Porthos. „Jídlo musíš pojmenovat pořádně. Na Mousquetonovu pěnu každý kašle!“

A měl pravdu.
Zatímco zneuznaný sluha skřípal zuby, milovníci sladkostí tomu v tiché shodě začali říkat pařížský krém

***
Závěrečná poznámka: 

První kakao přivezl do Evropy Hernando Cortés již roku 1527. Po sňatku španělské infantky Anny Rakouské s Ludvíkem XIII. (roku 1615) se horká čokoláda stala oblíbenou pochoutkou francouzského královského dvora. Od těch dob obliba kakaa a čokolády neustále vzrůstala…

Obrázek uživatele Martian

Bez zachvění

Drabble: 

Poslední dobou míval takový zvláštní pocit. Jako by některé události z blízké budoucnosti už přednedávnem prožil. Také ho opakovaně pronásledoval jistý sen. Končíval vždy stejně, jen místo a čas byly pokaždé jiné.

Dnes však dohady nahradila jistota: Maastricht, 25. června 1673.
S hrdostí přihlížel, jak se mladí mušketýři, které sám vycvičil, i pod těžkou nepřátelskou palbou vrátili pro jeho bezvládné tělo.

Potom se ale pan d’Artagnan obrátil a bez zachvění, se stejnou odvahou, jakou dlouhá léta prokazoval na bojišti, udělal první krok…

Protože život na druhém břehu přece nemůže být špatný, když už tam na vás netrpělivě čekají vaši přátelé…

***
Obrázek uživatele Martian

O užitečnosti knih

Drabble: 

„Co to -“ mumlal Porthos, když o ty věci zakopl. Knihy. Výpisky. Zmuchlané papíry… Naprostá anarchie.

Aramis však ani nezvedl hlavu.

„Nezapomněl jste doufám, že máme sraz s ostatními -“

„Jistě.“ Několik posledních tahů perem než uchopil plášť a do kapsy si vsunul jednu z těch knih.

Porthos nenápadně obrátil oči v sloup.

*

Že okrádat mušketýry není dobrý nápad, poznali pouliční zlodějíčci hned, jakmile je zasáhly Porthosovy pěsti. Hned vzápětí zaskučeli další a s nechápavými výrazy se odplížili do tmy.

Aramis zálibně pohlédl na svého Svatého Augustina.
„Pořád říkám, že lidé užitečnost knih nedoceňují.
Zejména těch v kované vazbě…“ usmál se nevinně.

***
Obrázek uživatele Martian

Nejsi sám…

Drabble: 

Udržovat své věznitele v domnění, že je panem d’Artagnanem, bylo docela zábavné.
Až na tu zimu. Vlhko. A dlouhodobé nevyspání.

Jenže jeho přátelé potřebovali získat čas…

Naštěstí komisaři, vedoucí výslech, používali své mozky jen zřídka. V opačném případě by tu lest museli prohlédnout už dávno.

Po deseti dnech ho z For-l’Évêque přišel vysvobodit kapitán de Tréville.

„Doufám, že jste v pořádku, Athosi?“ zjišťoval starostlivě.

Jeho mušketýr přikývl.
Se zdvořilou rezervovaností jako vždy.
Ale kdesi hluboko uvnitř cítil, že toto je jeden z okamžiků, kdy slova o přátelství přestávají být pouhými frázemi. A kdy život - alespoň na chvíli - zase dává smysl…

***
Obrázek uživatele Martian

Záhada ztracené boty

Drabble: 

„Prý pět uncí!“ rozčiloval se Planchet nad kouskem šunky, dobrým tak pro jednoho na oblíznutí. „To za mýho mládí -“

„Planchete!“ Hlas jeho pána zněl podrážděně. „Kde mám druhou botu!“

„Vyleštěnou přede dveřmi jako vždycky -“

„Tupče! To bych se přece neptal!“

„No jo, pane, nejni tu. Ale já ji vypátrám. Vzpomínám si, jak komisař Desgrez povídal, že nejdůležitější je nepřehlédnout žádné stopy.“

S nosem u podlahy Planchet sledoval řádku blátivých ťapek.

„Jestli se nemejlím, odneslo ji to hospodského psisko.“ Planchet vrhl bleskový pohled zpátky na stůl. „Horší ovšem je, že stihlo zblajznout i tu šunku, co jsem vám chystal k večeři…“

***

Stránky

-A A +A