Punc pravého citu

Lina píše. Na papír vkládá ladné kudrnky, elegantní obloučky, křehké tečky.
Právě se vrátila ze zahrady, kde se nechala krmit nadšenými řečmi o Konstantinově nadcházející slávě v opeře. Na prknech, co znamenají svět. Ví už přesně, kde ten falešný bratranec tráví své volné večery.
Dopíše, ještě jednou si prohlédne své slohové cvičení a zvažuje mu dodat punc pravého citu slzou, co rozpouští inkoust. Nakonec si vystačí s přejetím posledních řádků ukazovákem, list vloží do obálky, zapečetí. Odloží obálku stranou a začne psát další. Ještě jeden do třetice a je hotovo.
S úsměvem pohlédne na počátek všeho. A konec jednoho podvodníka.