Equilibrium RPG

Vida, že člun s lidojedy mizí v hlubinách, rozhodli se naši antihrdinové, že to oslaví. Turbomedovinu bohužel někdo vypil a k soudku citrónů nechtěl Silverův papoušek nikoho pustit, protože ho ostatně poctivě vyhrál, ale Pirát Kapitán nakonec přece jen něco našel.
Solené maso.
„Výtečné,“ pochvaloval si vrchní kanonýr, „ale to není hovězí, že ne?“
„Kdepak, tučňák,“ odvětil Pirát Kapitán téměř hrdě, což piráta bez hodnosti i Edvina přimělo zvednout obočí.
„Hrome, vždyť to bývá hnusné jak krysí zadek, jak ho nakládáš?“
„To je, obávám se, tajemství Piráta Mamky,“ zazubil se, ale Silver brzy jednu z přísad odhalil.
Byl to rum.

„Jak hluboko jsem klesl,“ přemýšlel čert usazený v člunu s tuctem uřvaných divochů, které míjela jedna dělová koule za druhou, „vždyť já dřív posedával kněze, sakra!“
Hrdelní zpěvy pokračovaly, on schytal další spršku mořské vody do tváře, dostal od jednoho příliš horlivého veslaře loktem do žeber a náhle se to v něm zlomilo.
„A dost. Za tohle mi ty vaše smradlavý pohanský duše prostě nestojej!“ dupl si, zmizel a šel si u Satana vyřvat nějakou důstojnější práci.
Takže obratem byli na dně divoši, protože je Silver konečně trefil.
Jejich duše tam strašily ještě v době, kdy kolem náhodou proplouval Nautilus.

Další rána na sebe nenechala dlouho čekat a byla výrazně přesnější, ale s divošskou lodí v posledním okamžiku uhnula vlna. Silver se nenechal odradit, vystřelil znovu a tentokrát by se určitě trefil, kdyby kouli na poslední chvíli nevychýlil poryv větru.
Do třetí to v letu napral racek a nedoletěla ani do půlky.
„Ty mizery snad chrání všichni čerti!“ vztekal se pirát a nabíjel dál.
Domorodce ve skutečnosti chránil čert jediný; seděl s nimi ve člunu a doufal, že bude celá tahle věc co nejdřív za ním, protože byli neskutečně otravní a za ty jejich duše mu to snad ani nestálo.

Karty byly dohrány a čekat na pádlující domorodce nikoho nebavilo, a tak to šel Dlouhý John urychlit. Překročil Edvina, jenž se po dalších pár doušcích turbomedoviny rozhodl doopálit, a chopil se děla.
Nasliněným prstem změřil vítr, chvíli s kanónem vergloval tam a zpátky, naznačil Pirátu Kapitánovi, ať sakra uhne, a ozvala se rána jako… no, jako z děla.
„Prvotřídní rá...“ jásal Kapitán, sleduje dráhu letu a pomalu své nadšení přehodnocuje, jelikož tato dopadla úplně mimo, „...ovšem i první třídu musí někteří opakovat, žeano.“
Zasmušilý pohled dával tušit smutnou historku z dětství, ale Silver se naštěstí na nic neptal a přebíjel.

Než se divoši dostali na dostřel, což mohlo vzhledem k rychlosti jejich pádlování chvíli trvat, zabavila se posádka civilizovanější lodi… inu, civilizovaně. Bez bázně a hany vytáhli karty a už to jelo.
„Sedma, bereš dvě.“
„Prách a broky, zase?“
Karban možná začal nevinně, ale pak Pirát Kapitán vsadil soudek citrónů (ideální proti kurdějím nebo k tequile) a vzduchem začaly létat nejen karty, ale i kletby. Podváděli samozřejmě úplně všichni, ale nakonec zvítězil ten nejprohnanější hazardér.
Pravda, prohrát prší zrovna se Silverovým papouškem nebylo pro posádku nijak lichotivé, ale Edvin si vlastně ani moc nestěžoval a šel dotáhnout druhou půlku turbomedoviny.

Nebyla to ozvěna, bubny pokračovaly.
„A hrome!“ zaláteřil po chvíli zkoumání horizontu Silver a ukázal na vzdálený flíček, „domorodci. Připravte děla.“
Pirát Kapitán se ošil. Možná byl bukanýr, ale střílet jen tak po domorodcích se mu dvakrát nechtělo. Ostatně se tu narodili…
„Víte, pane Dlouhý,“ odkašlal si, „já bych skutečně upřednosťnoval, kdybychom je mohli nejprve osobně poznat a až pak je jaksi eventuelně potopili.“
„A víte vy,“ zakřenil se Silver zle, „z čeho vyrábějí ty bubny?“
Kapitán zkusil bezelstně vyjmenovat sedm druhů tuleňů a troje ovoce, než mu napověděl papoušek svým skřehotavým „mrtví nemluví!“
Edvin měl tou dobou dávno nabito.

Loď bezpečně proplula místem, kde měl být podle mapy možná ledovec, nicméně do cíle ještě zbývalo mnoho námořních mil a brzy se dostavil úhlavní nepřítel všech objevitelů, trudomyslnost.
Ač neměli míč, nepropadal Pirát Kapitán panice. Místo toho sáhl do obrovské truhly, vytáhl dvě epesní kubánská bonga a rozjel to. Edvin po chvíli snažení vylovil ze stejné truhly činely, nicméně jejich produkce neměla dlouhého trvání.
„Jestli toho hned nenecháte,“ zavrčel námořník třetí, viditelně beznadějně trudomyslný, „tak vás vykuchám tupou lžící, jako že se Dlouhý John Silver jmenuju.“
Kapitán nástroj obezřetně odložil, ovšem v tu chvíli začaly z dálky odpovídat bubny jiné.

Loď plula s příznivým větrem rychle dál, ale nová peripetie na sebe nenechala dlouho čekat.
„Šlaka!“ zvolal náhle Pirát Kapitán, studuje mapu k pokladu, „přímo v cestě nám leží obrovské neprobádané území, to je již v dnešní době veliká vzácnost!“
Edvin by vesměs proti průzkumu lvího teritoria nic neměl, ale Pirát ještě nebyl se čtením mapy tak docela hotov.
„Můžeme ho proplout a pojmenovat po našich papoušcích, leč mohlo by to taky být něco jiného. Například obří ledovec nebo velrybí hřbitov, to takhle jeden bez legendy vyloučit nemůže.“
Dilema vyřešil rychlou diagnózou druhý námořník.
„Plujeme dál, je to racčí trus.“

Vzít na palubu zkušenějšího námořníka bylo jistě dobré pro budoucnost výpravy, nikoliv však pro morálku. Jakmile totiž nový člen posádky zjistil, s kým má tu čest (a bylo to ještě před představením, když chtěl Pirát Kapitán urychlit plavbu foukáním do plachty), začal láteřit.
„U sta hromů!“ plácl se do čela, „vždyť ty jsi nejhorší pirát v dějinách pirátství.“
„Náhodou jsem vyhrál piráta roku, pane.“
„A to je co? Vždyť jsi jako děcko, které poprvé stojí na palubě lodi!“
„Přeháníte. Já už například vím, že támhlety věci jsou vesla a ne hesla.“
Edvin na něj byl v tu chvíli děsně hrdý.

Pirát Kapitán vysvětloval Edvinovi, že se mu posádka po úspěšném nájezdu na loď královny Viktorie rekreuje na Galapágách s Charlesem Darwinem, učil se od boha básnictví, pivovarnictví a antikoncepce fyzikální příčiny slapových jevů a cíl se jim prozatím nevzdaloval.
Krátce poté, co se na poslední chvíli vyhnuli obrovské mořské obludě, která na mapě vypadala menší, však narazili na něco ještě lepšího: na dalšího námořníka, který je už z dálky upoutal cedulí „hledám poklady za stravu.“
Měl sice dřevěnou nohu a plul neřízeně na jakémsi improvizovaném voru z pár prken, ale zato vlastnil mluvícího papouška.
A taková posila se prostě neodmítá.