DMD č. 26 pro 26. 4. 2024. Téma: Výběr z hroznů

Asi mě přepadá splín
Zírám tu tupě na výběr vín
Vína bílá
Vína červená
Vína suchá
Vína mokrá?
Jezdím pohledem sem a tam
Asi stokrát
Žádné mokré není
Kdy se asi výběr změní?
Výběr vín
I výběr prací
Výběr myšlenek
V realitě se trochu ztrácím
Přeskok v realitách také není možný
Výběr je to vskutku hrozný
Nerozumím vínům
Ani světu
Svoji narcistickou cestičku
Pečlivě si metu
Dovnitř a dokola
Kdo se mi sem tak dovolá?
Možná démon a možná duch
Postupně si otravuji vzduch
Kape mi na hlavu
Jak čumím na Pálavu
Jenže by to prostě chtělo
Moje milované Limoncello

„Tak poslouchej,“ řekl Sirius. Ruce na desce pracovního stolu měl položené nezvykle klidně. (Jindy ryl prsty v rýhách, nehtem škrábal lak, bříšky bubnoval do dřeva nebo ho prostě jen roztržitě hladil.) „Dám ti na výběr. Buď s tím přestaneš, nebo si najdeš práci, kde nevadí, že jseš občas v náladičce. Léčení ti nařizovat nebudu, nemá to smysl. Mluvím z vlastní zkušenosti. Dokud si na to nepřijdeš sama, budeš nasávat dál. Na tvýho osobního démona cizí rozkazy neplatí. Tak co si vybereš?“
„Nevím,“ zahučela Tonksová a tvářila se znuděně. „Mám v lednici chardonnay a ryzlink. Co se líp hodí ke špagetám?“

Když nám starý vinohrad zas začal říkat pane,
rozhodně to nebyl důvod ronit slzy slané.

Už jsme v duchu výběr hroznů popíjeli z číše,
chválíc buket, viskozitu a chuť, která píše.

Chtělo to však řádnou péči vinohradu dát,
na jaro ho hezky z gruntu celý ostříhat.

"Z toho rychle vystřízlivíš", prorokuje okolí,
když na rukou zaznamená od stříhání mozoly.

Chceš mít víno co je bio, jenže přijdou choroby,
proti padlí, rudě, škůdcům, častý postřik působí.

Vinobraní mělo přijít, chyběl týden ještě,
na vinohrad vytrvale působily deště.

Po té dřině plíseň hroznů málem rozbulí,
tak statečně pijem "Stoku" - "výběr z bobulí".

Německý velitel se podrbal na zátylku. Z nastalé situace nebyl nadšený. Francii dobyli napůl. A teď přišel příkaz shora… postarat se o národ Francie, aby Němce nemohli pomlouvat.

„Něco k jídlu?“ vykoktal ze sebe. Hleděl do očí vzdorovitého Francouze.

„Německé blafy nejím!“

„Ani pití si nedáš?“ Další odmítnutí. Pivo je moc hořké na jeho žaludek.

Němec už málem rezignoval, pak si vzpomněl na víno od přítele. Měl ho vypít během zvláštní příležitosti.

„Hm, pozdní sběr, výběr z hroznů. Přiznej se, že tys to víno otrávil?“

Ludwig zpanikařil a zhluboka si lokl.

„Je mi líto, teďka jsi tomu zkazil veškerou chuť.“

Pohled skrz zamlžené okno
Náhodné setkání pomíjivých
Řekni
Pamatuješ si?

Setkání nad lahví vína, život se točí v kruzích, tahy štětcem pokrývají plátno těla.

Zahánět samotu ducha
Samotou těla?
Tak pošetilé
A přeci skutečné

Dvě postavy, kožená křesla, uprostřed na stolku pár usychajících kuliček vína.

Stáří se propisuje do dlaní
Tváří
I duší
Pověz mi
Jak se kreslí vrásky?

Láska bez něhy, poznání bez důvěry, vášeň bez intimity.

Víš, tehdy před lety
Zlomilas mi srdce
Pamatuješ si to vůbec?

Zvedne se z křesla, nahá přistoupí k oknu, otočí se na něj. Dnes se dívají do očí.
Pamatuji.
Samozřejmě, že pamatuji.

Nejužší politbyro KSSS. Výběr tak přísný, že ani elitní členové Strany nejsou přizváni. Pouze špička špiček.
Jednací sál připomíná bunkr - žádná okna, zato pancéřové dveře. Několik telefonů. Víno - to nejlepší - a vodka. Vzduch je těžký cigaretovým kouřem, který se převaluje ve spirálách pod stropem jako karcinogenní duch. Některým z přítomných soudruhů cigarety zcela jistě jednou zkrátí život - ale ne tak rychle, jako rakovina lidem, kteří se právě nacházejí o tisíc kilometrů dál na jihozápad. V Černobylu.
Musíme něco udělat.
Nevyřčené otázky tráví duši.
"Volá Gorbačov."
Za chvíli je přání Strany vyjasněné, postup je dán.
Vyklidit. Vystěhovat. Za každou cenu utajit.

Žádná bezvýznamná noticka na šestý stránce, tohle bude v Hobuletu konečně titulka! Nejlepší z nejlepších, jsem vopravdickej letenskej investigativec.
Jsem konečně došel k těm keťasům, teda pardon, k Mistrům zastavárny, jako pro dobrou storku. Týpek s prckem valil bulvy na volezlou mašinku, jako kdyby viděl ducha vlastní babky. Přemoudřelej svišť vykládal něco jako že potřebuje další vagón, s plachtou, že jsou ty krystaly těžký, takže mu slova vypadávaj.
Čul jsem ňákou levárnu, tahám mobil, jako že reportáž, zmáčkl record. Ten šmelinář mě vzal za flígr a vykopl před krám.
Jenže v roletě je dírka. Odhalené spiknutí! Mrtví proti živým! Exkluzivně!

Dots se s rostoucím neklidem probíral nabídkou holopuků. Většina byla na uprchlé klony, zbytek směs marných honiček za dávno mrtvými generály, a směšných lovů za pár kreditů, které by mu nezaplatili ani palivo.
Lovení nikdy nebyla práce, kdy si člověk mohl být jistý zítřkem. V poslední době to už přerůstalo všechny hranice.
“Nic lepšího nemáš?”
Zavrtěl hlavou: “Ráno tu byl ten skrček v zelený helmě, vzal, co mohl.”
Sebral nejméně hrozný puk, a šel chvilku řvát za popelnice.
Když se s ostatními začínal učit střílet, tak s sebou ještě nosil plyšového mythosaura.
A teď mu ten Jangův spratek kradl práci.

Málokterá země rozumí vínu tak jako Francie. Dlouhou dobu měli Francouzi pozitivní vztah k alkoholu. Během padesátých let se musela dokonce propagovat kampaň, která tvrdila, že je to nezdravé, pít víc než litr vína u každého jídla. Navíc milovníci zdravého životního stylu, suchaři, zakázali alkohol ve školních jídelnách dětem mladším čtrnácti let. Do roku 1956 byl totiž půllitr vína, cidru nebo piva nedílnou součástí školních obědů. Starší žáci si to mohli ještě chvíli užívat. Alkohol na francouzských školách zakázali až v roce 1981. Na vesnicích však ještě dlouho děti snídaly „polévku“ ze směsi chleba, cukru a červeného vína. Francouzské cereálie.

"Oprášíme publikaci o vinařství, vinař a mikroskopik udělají společnou přednášku, připravíme výstavu mikrofotografií..."
"Myslíš, že víno je padouch nebo hrdina? Jo, po vypití je každý hrdina a na padání dojde potom."
"Ale ne. Fotili jsme vinný kámen, cirrhus, ale hlavně Botrytis cinerea, to je ten padouchohrdina. Preparuje a kontrastuje se snadno."
"Česky! Já jsem fyzik!"
"Úponek. A plíseň šedá. Napadá řadu odrůd vína, kde způsobuje pohromy. Ale na několika málo vybraných se pěstuje schválně. Tokajské. Pliseň proroste bobulemi, mumifikuje je, udělá z nich cibéby. Víno z nich lisované je tmavší a má jinou chuť..."
"...Nééé! Až doteď mi tokaj chutnal!"