DMD č. 26 pro 26. 4. 2024. Téma: Výběr z hroznů

Odcházel jsem opatrně, abych nesetřel rosu, ani ty druhé, rudé krůpěje.
Země si pamatuje.
Kdysi ta temná skvrna nebyla víc než rozbitá marmeláda. Sladká. Výjimečná. Z toho nejzralejšího rybízu... Pomáhal jsi ho sbírat, protože pro tebe nebyla žádná práce bezvýznamná. Nikdy jsi neměl ruce v klíně.
Jenom marmeláda...
Rozbitá jen proto, že byla naše.
Tebe taky zabili jen proto, že jsi náš.
Dnes je ta temná skvrna památka, že jsi byl.
Že bez tebe není nikdo, kdo by zadržel mou ruku, až sáhne po zbrani.

Nastává jedno prolévání krve za druhým. Truchlí země a chřadnou všichni, kdo v ní bydlí.

„To by mě zajímalo, co je to za chlapíka, co s ním chodíš,“ uculila se Helena, její sestřenice.
Lola tiše zavrčela. Tak proto ji Helena vytáhla na skleničku! „S nikým nechodím! Nechápu, jak jsi na to přišla.“
„Šorš říkal.“ Helena na ni významně mrkla a upila trochu svého červeného.
Lola si tentokrát vybrala bílé. „S nikým nechodím.“ Bratranci nakope zadek při nejbližší příležitosti, policista nepolicista.
„Tak já nevím, Lolo… Pokud si s někým pravidelně vyrážíš za kulturou, po kavárnách a jezdíš na výlety…“ odmlka byla významná.
Stiskla rty. „Já s Dominikem nechodím!“ Jméno jí uklouzlo, uvědomila si to příliš pozdě.

I'll show him, Lister thought. Saying you can't just make wine on a random fertile planetoid. Wine was grapes, wasn't it? Or apples, whatever; Petersen bough a bottle of something made of rice once, on shore leave on Miranda.

Using chillies might be pushing it though.

Grunting, his face a mask of determination, Lister secured the last vine to the wooden supports he'd set down, and took a step back.

"Take that, Rimmer!" He folded his arms, grinning. "You need a varrrriety of grraapes; you need brains and skill," he whined in Rimmer's voice.

The chilli ranks did not respond.

Dnes na ni smutek dolehl obzvlášť krutě a nedokázala tvrdnout mezi čtyřmi zdmi.
Bloumala ulicemi, uhýbala maškarám i sudům, které hnali uličkami. Vyhýbala se pokusům o seznamování.
Kolem proběhl průvod podroušených podivností. Zabočila za další roh. Udržovat směr. Takhle nějak se člověk dostane z labyrintu, když ztratí nit?
Na náměstí hrála hudba, víno proudilo, ale svět se pohupoval i bez pití.
Posadila se na schody.
„Občas je toho na jednoho moc,“ poznamenal hlas za ní.
Patřil kučeravému muži, který tam seděl oděný v révovém listí. Nabídl jí hrozen. „Trochu cukru?“
„Děkuji.“
„Jmenuju se Dionýsos,“ řekl a podal jí ruku.
„Ariadna.“

Mezi zeleninovou zahrádku a sad zasadil Jean několik rybízových keřů. Letos měly poprvé pořádnou úrodu. Záplava malých hroznů červených kuliček všech odstínů byla doslova pastva pro oči. I při ponechání části úrody na keřích pro ptactvo jsme natrhali několik škopků.
Pak nás přerušil příjezd pošťáka s trakařem dožadujícího se podpisů na doručenku. Skupina opeřenců na okolních stromech se nenamáhala tajit své úmysly, jen co se vzdálíme.
Abych jim zabránil přivlastnit si i naši část, přehodil jsem přes vrchovaté škopky deku. Zapomněl jsem, že se na ní celé dopoledne válel Mikeš.
Takže teď všichni sedíme kolem stolu a vybíráme kočičí chlupy.

Vprostřed silnice na okraji Dolního Tadfieldu stály dvě ženy nápadně noblesního vzhledu. Dle pouzdra na klarinet v rukou jedné z nich možná zabloudily cestou na vystoupení Londýnské filharmonie. Pátravé výrazy by tuto teorii potvrzovaly.
Nikdo z místních nemohl tušit, že se chystají rozehrát jiný velkolepý koncert biblických rozměrů.
Anatéma s Newtem v zádech vykoukla ze dveří Jasmínového loubí.
„Á, zdravíčko! Čekali jsme někoho od vás!“ zašveholila.
Anděl s démonem si vyměnili nechápavé pohledy.
„S ADAMEM,“ dodala vědoucně.
První se vzpamatovala Shax. Vyrazila k domu, Michael neměla šanci.
„Co to je?“ špitl Newt manželce do ucha. „Archivní výběr z pekelnejch hroznů?“

Aneta byla jako na trní. V domě se sešla celá rodina včetně jejího otce, v kuchyni vypomáhala služka od sousedů a ona celý včerejšek strávila výběrem výběru z hroznů. Maličko to přepískla. Jakou oslavu uspořádá, až se narodí jejich první vnouče? Nemůže za svého otce, musí se zapít!
„Jsou tady!“
Aneta se povzbudivě usmála na Linu, která se celé dopoledne ošívala. Co na ni řeknou?
Čas na úvahy je pryč, pánové Stern, Sternbach a Sternbach mladší vcházejí do dveří.
Aneta se zarazí hned v první chvíli, ve Wilhelmově tváři poznává, že se snaží skrývat hněv. Na Linu se ani nepodívá.

Svědci mědvědovi obcházeli jablůňku. Tu a tam někdo z nich cosi zavrčel, nebo se zastavil a přidržel si u oka dráp, kterým ověřil rozměry. Když roje obešli aspoň třikrát, sezval si je otec mávnutím tlapy k sobě.

„Jak se vám zdají, bratři?“

„Levý je moc dlouhý, otče. Nikdo z nás ho do tlamy nevezme celý.“

„Juž ten horní je, otče, moc vyděšený. Strašně bzučí.“

„Myslíte tedy, bratři moji, že by mohl být vhodný ten na nízké větvi?“

„Je to tak, otče!“ zvolali všichni.

Otec Mašeňski tedy šel, pokroužil se a s hlasitým klapnutím schramstl naráz všechny včely ze spodní větve.

Vlastně nevěděla, kde se poprvé vzal.
Stal se jejím pomocníkem, spojencem ve chvílích, kdy si nebyla jistá.
Snad proto, že jako vládkyně-cizinka si nemohla dovolit nejistotu.
Možná proto, že přinutit *ty ostatní* aby se báli, spolehlivě zamaskovalo její vlastní strach.
Muž chce vinici, ale neumí si ji vzít? Vražda.
Kult se na ni dívá křivě? Teror a perzekuce.
Sucho ničí zemi? Krvavé obětiny.
Prorok povraždí stovky jejích nejbližších přívrženců? Vynese ho v zubech výhrůžkou (i když by ho nejradši rozsápala).
Manžel zemře? Syn v jejím stínu zadupe království do země.
Nakonec bylo příznačné, že ji na kusy roztrhali vzteklí psi.

"Stejně jsem příliš vytížený. Upřímně řečeno, není o co stát. Tedy... mezi námi, ty jeho rádoby exotické manýry... říkám vám, že ještě neukázal svou pravou tvář."

*
"Samozřejmě po tom loňském fiasku je to práce za trest. Naštěstí mne s tím nikdo neobtěžoval. Ovšem... bylo by záhodno, aby to dělal někdo, kdo ovládá vůbec něco kromě nadměrného odbarvování vlasů."

*
"Osobně bych se nechtěl ujmout něčeho, co vedli samí diletanti. Jak potvrzuje i letošní výběr... Nabídka toho místa je v podstatě urážka sama o sobě!"

Minerva mu nalila sklenku vína.
"Dejte si. Je mimořádně kyselé, ale to vám bude jistě vyhovovat, Severusi!"