DMD č. 13. pro 13. 4. 2026. Téma: Vyžehli to

Skřivánek uháněl k východu jako o život. Frances přecházela s panem Laytonem po velitelské palubě, zatímco pan Whitrow s panem Daviesem se uctivě stáhli na levobok, když se na zádi objevil Jones s podnosem s topinkami a konvicí čaje.
„Váš oběd, madam.“
Po letech už věděl, že v očekávání boje kapitán palubu neopustí.
„Děkuji, Jonesi. - Dáte si se mnou, pane Laytone?“ obrátila se na prvního důstojníka a nabídla mu šálek čaje.
Jones přešlápl.
„Mám vám připravit slavnostní uniformu, madam?“
„K čertu se slavnostní uniformou, Jonesi.“
„Tak bych alespoň vykartáčoval a vyžehlil...“ odvážil se navrhnout.
„To můžete. Až bude po všem.“

Kráčeli chodbami Paláce a snažili se ho přesvědčit.

"Hele, Šichtusi, tohle k policejní práci taky patří," hučel vemlouvavě Noby. Fred mlčel.

"Takže mám jít za Patricijem a vysvětlit mu, že ten včerejší nepořádek v ulici Broskvové bublaniny byl normální policejní zásah."

"Přesně tak, je vidět, že už se do toho vpravuješ," pochválil ho Noby.

"Ale velitel z toho nadšený nebyl," namítl novopečený svobodník.

"Taky jsme si to slízli," pokrčil rameny Noby. "Prostě jen zaklepeš na dveře, a vysvětlíš mu to."

Šichtus náhle zjistil, že u dveří stojí sám. Fred i Noby se nějak ocitli deset kroků za ním.

Zaklepal.

"Ano?"

Nervózně chodím po bytě. Za okny tma, fičí vítr a leje. Noc se kloní k ránu a Jura nikde. Konečně zvonek.
„Zvládls to?“ zeptám se šeptem hned mezi dveřmi. Dělá věci, která já dělat nemůžu, ač bych ráda. 
„Jasně,“ hodí na stůl klíče. „Pasovaly dobře. Teda byt jsem nezkoušel, je doma, svítil. Ale pozdrav jsem doručil.“
„Viděl tě někdo?“
Zavrtí hlavou. „Proto jdu až teď. Pořád se tam někdo coural. Musel jsem se schovat do keřů.  Navíc jsem strašně zmokl.“ Otřese se zimou. 
„Dej si sprchu a hoď mi oblečení. Přejedu ho žehličkou, ať ho máš zas suchý.“
 

Je rozehráno. 
 

S touto znalostí si tedy rozebereme děj první scény. Ve feudálním systému je důležité vzájemné uznání a sociální etiketa. Od krále organizujícího hostinu se očekává, že pozve všechny, které uznává za rovné, a to včetně svých rivalů. Je to znamení dobré vůle ve jménu míru. Pokud pozvete všechny kromě jednoho, posíláte tím politické poselství. Zvláště pokud soupeřící frakce pozvánku dostala. Zloba však králi dá možnost si to vyžehlit. Ptá se, jestli to nebyl omyl. Pozvánka se mohla ztratit. Místo krále však odpoví její rivalka a řekne, že není vítána. Zloba její plán zmarní. V absenci dědiců víly ztratí důležitého spojence.

"Nic mě nenapadá," oznámil zoufale a urputně se zahleděl na roh místnosti. "Prostě mi došly nápady!"

"Ale, jděte, šéfe, přece se teď nevzdáte! U vás se přece nikdo jen tak nenudí." 

"To se o mě povídá?"

"Jasně, šéfe, mezi vězni máte jistou pověst. Přezdívá se vám Umělec trýznivé bolesti."

"Ale jděte, dělám jen svou práci. To by uměl každej!"

"Ne, tak jako vy," odpověděl vítězoslavně vězeň přivázaný ke stěně hlavou dolů. "A teď žehlete, šéfe! Jsem tu podruhé a mám něco na srdci!"

"No, to je nápad! Jak by se vám líbilo být žehlícím prknem? Líbilo říkáte? Kryštofe, přines žehličku!"

Když se ozvalo zaklepání na dveře Matthewovy kajuty, poskočilo mu srdce. Oscar ho jemně šťouchl čumákem, aby ho popohnal. 
Matthew otevřel a cítil, jak se mu rozproudila krev. 
Sylvain nervózně přešlapoval a tvářil se utrápeně. 
"Přišel jste mě znovu urazit, pane Verlacu?" pronesl Matthew.
"Monsieur Fairchild, samozřejmě že ne. Au contraire, přišel jsem se omluvit," řekl Sylvain, tmavé oči upřené na Matthewa.
"Nazval jste mě zbabělcem," hlesl Matt, "za to se neomlouvejte. Je to totiž pravda."
"Věřím, že není." Sylvainův dech se zrychlil. Udělal krok kupředu.
Matthew nic neříkal, hypnotizovaně zíral na Sylvainovy rty.
"A co kdybych..." špitl "vás políbil?"


 
 

„Zbláznil ses?“ zaječel Lister. „Ledničku ne!“

„Když já podle tebe, vopičáku, můžu mít zmrzlej zadek, ty můžeš mít teplý pivo,“ vysvětloval Kocour a spokojeně se šklebil.

„Teplej ležák je zločin proti lidskosti!“ bránil Lister své základní hodnoty.

„Lednice vypnutá, vytápění staženo na nejnižší hodnotu…“ začal hlásit Holly.

„Pokračovat nemusíš, Rimmera jsme si všimli,“ přerušil ho Lister a lhostejně mávul rukou. Pořád nezpracoval představu teplého piva.

„Jak chceš, Dave, další funkce si můžeš vypínat manuálně,“ prohlásil Holly uraženě a demonstrativně zmizel z obrazovky.

„Pane, jestli to u něj rychle nevyžehlíte, budeme všichni… víte kde,“ zhrozil se Kryton.

„V prdeli…“ přikývl Lister.