DMD č. 13. pro 13. 4. 2026. Téma: Vyžehli to

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či do dediny nezájdeme. Malý Dodo hovoril, že nám musí nový šport ukázať. V televízore ho videl.
- To sa mu chce na staré kolena so športovaním začínať? A aký šport vlastne?
- To ti práve neviem. Včera si totiž od Anče žehličku a dosku na žehlenie vypýtal. A od predsedu košeľu. Tak možno žehliť bude.
- A to ako žehliť bude? To má byť šport?
- Neviem, Pištík, ale sranda určite bude. On si totiž ešte od pána farára kľúče od kostolnej veže vypýtal.

„Kde si to zviera vzal?“

„V Zaunu. Na smetišti. Víťo, napadlo ti...Pokud jsme tady my...“

„Myslíš, že sa to tu hemží démonmi? Vídaval som doširoka doďaleka. Všade prázdnota, fyzika, hexcore...“

„Hexcore je fuč a my jsme stále tady.“

„Odtlačky vedomia rozťahané galaxiou.“

„A prorokující šklebokocour. Prý ví, kde je jejich vědomí.“

„Len jedno. Taktiež trochu tuším.“

„A to si chtěl říct kdy?“

„Jayci,“ vzdychol. „Pozri na nás. Mali by sme to skúšať ďalej žehliť my? Ťahať naspäť k ľuďom čo zostalo z moci runy? Z nás? Pridobre sa mi darí vyrábať príšery.“

„Tu kočku jsi nevytvořil ty.“

„Ako vieš?“

"Riki, ty seš prostě vůl," Ferda si povzdechne a poupraví si kravatu, "to jste museli s klukama k té mohyle lézt?"

"Museli," odpoví Riki lakonicky, "a kdybys byl co k čemu..."

"Nezačínej zase. Zkrátka - máš průser. Budeš to muset nějak vyžehlit. Uspořádejte nějakou akci, ať jste vidět, bude první Máj, tak třeba k tomu. Pochop, ať to nevypadá, že jste proti režimu."

"Vždyť jsme," ucedí Riki.

"Proboha, sou... Riki, neblbni. Vždyť víš, jak to teď je," polkne Ferda radši soudruha. Rikimu neujde, jak snadno Ferda přijal, jak to teď je.

"Nepřichází v úvahu."

"Riki... pitomče. Mysli na budoucnost těch kluků!"

Vstával pozdě. Anynka už stála v kuchyni u žehlícího prkna a zpívala si.

"Myslel jsem, že na tohle máme služku."

"Proč? Žehlím ráda. Maminka pracovala jako pradlena, co ovdověla."

"Řekl bych, že na to nebudeš mít čas. Víš... Všechna ta kafíčka, přednášky, spolky, plesy,..."

 "Ferdy, já přece... Já nemůžu," bránila se. "Všechny ty milostpaní mě znají jako... chůvu."

"Stejně to máš marné, křepeličko," smál se a vzal jí kolem pasu. "Já už paní Světlé slíbil návštěvu."

"Co tam budu dělat?"

"Já nevím. Baví tě ořezávat tužky?"

"Cože?"

"Protože jestli to umíš tak dobře jako žehlení, bude nás zvát každou neděli."

"Harry, vyžehlíš to? Díky!"

A kruci. Přesně tohohle jsem se bál. Zatím jsem zvládal své postižení nějak zamaskovat. Místo používání sporáku jsem pro mou novou přítelkyni připravoval maso na grilu. Griloval jsem, až se ze mě kouřilo.

Místo dívání se na filmy na počítači jsme chodili do kina, kde jsem si sedal co nejdál od projektoru. A po městě jsem ji vozil zásadně na kole. Elektrické přístroje čaroděje vážně nemusí.

Jenže teď...

"Můžeš to vyžehlit?"

Polkl jsem nasucho. 

"Ano, lásko."

Popadl jsem žehličku. Přece to zvládnu! Jsem Harry Dresden, jediný čaroděj a detektiv v Chicagu. Já...

Žehlička vybuchla.

"Už zase!"

“Větší.”

Lefty se pokusil, ale Lucky jen zavrtěl hlavou.

“Takhle vypadáš, že máš zácpu. Ještě jednou.”

“Osychají mi oční bulvy."

Lucky si povzdechl. “To si nikdy nezkoušel dostat sušenku navíc?”

“Ne,” Lefty si pohrdavě odfrknul: “To bylo pod moji úroveň.”

“Vážně?”

Lucky se otočil, ale to už ho Lefty chytil za rukáv.

“Prosím!” zakvílel: “Musíš to nějak vyžehlit.”

Lucky se usmál: “Já nemusím žehlit nic. Já jsem kávovar nerozbil. Ale budu tak hodný, že to s tebou ještě zkusím. Takže - vystrčit spodní ret, oči jako tooka. Musíš být ten nejroztomilejší vojáček na Coruscantu, jinak tě Fox přerazí na dva kadety.”

"Óóóó... anděli," zaznělo Nebem.
Petronel volání ignoroval a dál s vervou mandloval.
Uriáš se pohodně opřel ve futrech.
"Hi hi hi, anděli..."
"Co chceš? Nech mě bejt!"
"Dlužíš mi za ten roh."
"Za ten si můžeš sám. Kdybys mě neotravoval a dělal něco užitečnýho..."
"A co? Opírat se do dřevěnýho prkýnka a povalovat pod ním srolovaný prádlo? Pche!"
"A co kdybys to vyžehlil?" ozvalo se za ním.
"Pane Bože! Tohle mi nedělej, trefí mě šlak!"
"Tebe? Sotva. A teď žehli."
Bůh luskl prsty a na stole se objevila těžká krejčovská žehlička.
"No?"
Uriáš nakonec zjistil, že ho žehlení vlastně baví.

„Halenky, sukně, podprsenky! Samá nová, zbytečná slova,“ durdil se sanitární android. 

Přítomnost slečny Kochanské z jiné dimenze Krytona dopalovala. Musel se přizpůsobovat snad všemu. Měla problémy s jeho zavedenými uklízecími rituály. Nic nebylo dost dobré, dávala to najevo ohrnutým nosem, a ze všeho nejhorší bylo, že i když nebyla registrovaným členem posádky, očekávala, že se bez řečí a hbitě postará o údržbu její garderóby. 

Koš vysušeného prádla byl možná příliš velkým pokušením. Udělat či neudělat? 

„Krytone, já tě viděla! Vysypal jsi MOJE čisté prádlo na špinavou podlahu!“

„Ááále, slečno Kochanská, já nechtěl!“

„Víš co? Přeskočíme další nesmyslnou hádku. Vyžehli to!“

Nechci to poslouchat. Bublají jako potok, piští víc než myši. Ticho je nejspíš smrt. Schválně se táhnu pár set metrů za nimi, ale všechno se přeslechnout nedá.

„Jestli se brzo neprobudíš, dopadneš jako já.“ Marta to myslí dobře. Zkušenosti jsou nepřenosné.

„Jak asi, ty chytrá,“ Rita už se blíží k netopýří frekvenci. „Vzdalujeme se. A ne, nespím s nikým jiným.“ 

Zastavuju. Vrtím se na pařezu. Počkám, až se mi dohádají z doslechu. Tohle žehlit nebudu. O Ritiných snech i nočních můrách vím až moc. I o tom, čí stín viděla v jezeře. 

Skála přes údolí připomíná prince na bílém koni.

Co by podle Vás přispělo k významnému zvýšení spokojenosti zaměstnanců?
Kdyby nemuseli vyplňovat tento a podobné dotazníky.

Jaké máte kariérní a osobní cíle pro tento kalendářní rok?
Nezabít nikoho z kolegů, zejména autora tohoto dotazníku.

Jak se v tomto roce plánujte osobně improvovat? Kam se chcete posunout?
Neplánuji. Ale velmi ráda pomohu s posunutím zadavatelů dotazníků k lepšímu používání cizích výrazů a jejich českých protějšků (v newspeeku ekvivalentů).

„Ef! Proboha! Nemůžeš aspoň jednou vyplnit ten dotazník normálně? Kdo to má na HR furt vysvětlovat?“
„Já tam ráda dojdu.“ 
„Jenom to ne!“

„Tak si to žehli sama, když se bojíš.“