DMD č. 13. pro 13. 4. 2026. Téma: Vyžehli to

Plášť je náhodou úžasná věc, je teplý, stíní a ještě vypadáte nezměrně drsně když vlajete při přesunu z místa A do místa B.
Pláště, avšak, mají určité problémy, když je neumíte nosit.
Například když se v nich usadíte a předtím si je neurovnáte.
Pátá kolej seděla a teď je zmačkaná.
Bohužel se jim povedlo zprovoznit žehličku, neptejte se mě jak. Zmačkání je velké, času málo, nastavily vyšší teplotu...
No a teď smrdí jako spálená ovce a aby sháněly nové pláště.
To my s Gwen je večer hezky pověsíme a případně postříkáme vodou z rozprašovače a ráno jsou jak ze žurnálu.
 

Krásna ľadová plocha sa trblice v svetle zimného slnka. Po chvíli napätého ticha sa ozve vžžžum. A skandovanie striedané so zatajeným dychom. 

Prejde cieľovú čiaru? Alebo zastane príliš blízko? Možno je plocha poškrabaná a tak trenie.. Niektoré ženy nie sú práve známe tým, že by sa pri žehlení ktovie ako dôkladne vyhýbali gombíkom ... Páni nie sú známi vôbec.

Pretože predmet, o ktorom hovoríme, je žehlička. A šinie si to ľadom, jak jej to len jej aerodynamický tvar dovolí. Vyhráva totiž ten, kto toho "vyžehlí" čo najviac.

Žehling. Šport, v ktorom muži i žeby držia žehličku a ešte ich to baví.

"Já se těším do divadla," poskakovala Kamilka, "bude tam kocour v botách. Nebude jen pospávat jako Felínek, je hrdina... vysvobodí zakletou kočičí princeznu. A mám nové šaty," chlubila se.

Felínek mrskl fousky a odebral se odpočívat po celodenním nicnedělání. Nějaká zakletá princezna? Poležení na měkkém pelíšku je lepší.

Maminka otevřela dveře ložnice. Strnula.

"Kamilooo," protáhla při pohledu na nachystané divadelní šaty, Zmuchlaná černá sukně byla vyzdobena bílými chlupy a růžové Kamilčiny šaty černými. "Kdo sem pustil kočky?"

Nešťastně se posadila. Vtom jí na klín vyskočili Felínek s Lízinkou, Lísali se jeden přes druhého. "Vy si to umíte vyžehlit," zjihla maminka.

Stojí u žehlícího prkna a žehličkou přejíždí po bílé látce.

„Hotovo.“ Ozve se z jejích úst, zatímco mu jí podává. Jakmile si ji Andy oblékne, začne mu zapínat jeden knoflík za druhým.

„Víš že ji zase zmačkám.“ Řekne a ona se jen pousměje zatímco mu rovná límeček. Prsty sklouzne níž po jeho hrudi a pohled zvedne k jeho očím.

„Tak ti ji znovu vyžehlím.“ Špitne, zatímco se na něj dívá. Prsty si ho přitáhne blíž, zatímco jí položí ruce kolem pasu.

„Jsi krásná.“ Řekne a dlouze jí políbí.

Pousměje se. „Měli bychom jít... Nebo přijdeme pozdě.“ Zamumlá tiše k němu.

V ložnici byla tma. Závěsy byly pořád ještě zatažené, i když už bylo po poledni. Justin si povzdechl a s námahou se otočil na druhý bok. Mobil se rozezněl povědomou melodií. Ignoroval ho.

Casey se ale jen tak odbýt nedal. Věděl, co to znamená. Otevřel si náhradním klíčem a šel rovnou do ložnice. První byly na řadě závěsy, pak špinavé nádobí, prádlo, odpadky a potom Justin. Nachystal mu jídlo, pomohl mu o sprchy a usadil ho na gauč.

Když věšel vyprané prádlo, Justin se na něj jen smutně usmál.

"Vyžehlíš si to pak sám," řekl Casey. "Až ti bude líp."

O půlnoci přišla Pala za Raxinem. Jemně do něj šťouchla. Zašeptala: "Raxi... vzbuď se prosím. Mám naléhavý problém. Nechci, aby o tom ostatní věděli."

Šla k oknu. Na ulici pod oknem stála kráva. Nezvykle toporná a tichá. Nadšeně zamrkala, když spatřila Palu.

"Uřkla jsem ji. A pak jsem to vrátila, ale... ona pořád dělá divný věci. A chodí za mnou."

"Tys jí to přikázala, že? Aby se chovala normálně."

Pala zahanbeně přikývla. Raxin mlčel.

Pala sklesla. Šla ven, pohladila krávu a dovedla ji na statek sedláka Zalda.

"Odpusť mi, kravičko. Nechtěla jsem."

Se slzami v očích krávu pohladila. Uřknutí pominulo.

Ženu statečnou kdo nalezne...

Její muž měl to štěstí. Ne, že by si toho vážil, nebo si to snad alespoň uvědomoval.

Domácnost vedla, o obchod se starala, sloužící už dávno věděli, že chtějí-li rozumnou odpověď, mají raději jít za ní.

Všechny zásluhy a chvála ovšem samozřejmě přistály na hlavu pána domu.

O potížích pastevců, napadaných vojáky i sousedními podruhy, věděla jako první. A stejně tak se doslechla o jejich nepravděpodobném ochránci v čele bandy rebelů.

Její manžel samozřejmě netušil, která bije. Urazil přesně ty, které měl uctít.

Nezbývalo než doufat, že její pokorný vděk (a ženské zbraně) dokážou předejít katastrofě.

Ota zamumlal něco ve smyslu, že potřeba to nebude u nikoho. Lev však věděl, že realita je opravdu jiná.

V uších mu zazněla nedávná tchánova promluva do duše, že dítě umí udělat každý vůl, tedy ten ne, ale každý bejk. A že vychovat je už je těžší a být otcem není jen tak.

Lev si znovu otevřel informační systém za účelem analýzy, u kterých vyučujících to má Ota nejproblematičtější. Dá to dohromady s tím, jak to vidí Scholastika. A pak vyrazí na třídní schůzku žehlit Otovy průšvihy. A když ne přímo průšvihy, pak minimálně problematické situace ve víceru školních disciplín.

Patka se připlácla na čelo. Princ splihnul. Močál, neúspěch i nacucané kamaše ho táhly dolů. Zpanikařil. Růžové tváře se zbarvily do ropuchova. 

„Tohle je dno!”

Za staženými hýžďovými svaly mu zakvákalo. Bahno se zastavilo nad kotníky. Vydechnul a vytasil mapu. Porovnával tvar močálu, pečlivě přepočítával vrstevnice. 

„Tady! Přesně na tomhle romantickém balvanu měla sedět!” 

„Však taky jo, chytráku!” Zhrzený skokan se vydrápal na šutr. Zakvákal podruhé.

V močálu zabublalo. Vyvalily se vlny zdola a bahno naráz povolilo. Princ se propadl po bradu. 

Skokan se sklonil a udeřil ho jazykem mezi oči: „Jediná kouzelná žába široko daleko jsem já. Začni žehlit!“

Hospodyně Hillová sledovala Molly na oko přísným pohledem, ale v duchu se usmívala. Mladičká služebná věnovala mušelínovým šatům slečny Jane bezchybnou péči. Byly dobře vyvěšené a teď ležely rozprostřené na pracovním stole a mírně nahřátá žehlička se jich dotýkala jen tu a tam, aby delikátní látce neublížila.

V duchu se jí vybavilo mnohem náročnější šatstvo, které přinesla do Bennetova domu před čtvrt stoletím jiná mladičká nevěsta. Hospodyně byla tenkrát jen o málo starší než Molly a mnohokrát si popálila prsty, když žehlila nekonečné zástupy škrobených spodniček pod bohaté sukně. S melancholickým úsměvem se dotkla přichystaného závoje. Jak ten čas utekl.