DMD Bonus č. 05 pro 19. 4. 2026. Téma: Ponožka profesora Snapea aneb Cesta tam a zase zpátky

A pak, chtělo se jí začít panikařit. Ale vzpomněla si na starý trik, co ji naučila matka – mysli na svou ponožku a dýchej, klidně, tiše, nemůže se ti nic stát. Kdo má nohy v teple přežije.

Ponožkový trik zabral, uklidnila se.

Uložila se tedy pohodlněji na bok, zbraň připravenu k okamžitému použití, sleduje při tom stále tečky na monitoru. Blížily se.

Věděla, že by ji vetřelci nemuseli najít, maskovací celta spolehlivě zakryla tělní teplo a snad i všechny pachy vycházející z člověka.

Čekala.

Bylo dobré, že vetřelci nepostupovali spolu. Šanci na přežití stále má.

Jeden se blížil směrem k ní.

A potom se zablesklo a začalo pršet. Temná noc se stala ještě temnější.
„Do čeho jsem to šláp?“ mumlal si pro sebe Vran. „Fuj, na co jsem to sáhl? Co mě to teď, sakra, praštilo přes ksicht?“
Poslední ze záhad byla brzy objasněna, když doklopýtal k přístřešku v němž hořel oheň a pořád svíral v ruce ponožku.
Liška míchala obsah kotlíku. Mušle voněly.
„Jen je potřebujeme scedit a můžem jíst. Našels něco?“
Vran beze slova pozvedl ruku s ponožkou.
Ta se zdánlivě zachvěla.
Liška se otřásla viditelně.
„Než tohle, to radši posmrkanej kapesník. Ale ne tvůj.“
Ponožka si mohla oddechnout.

"A potom ..."

Apollon se nedověděl, co mu ve snu sdělila jeho matka Létó, protože ho probudil hysterický řev.
"Protestuji! Protestuji!" pištěla fistulí jedna z nových dosud bezejmenných múz. Prstem ukazovala na stůl, na podivný černý předmět.
"Když jsem se hlásila na pozici múzy, myslela jsem, že budu pracovat s ušlechtilými věcmi, jako hudební nástroje či květiny, a nikoli s kusem smradlavého hadru."

Apollon vzal štítivě do prstů nevábnou textilii. Podivné! Vypadala jako návlek, ale proč měla tvar do L?

Než rozluštil hádanku, otevřel se náhle blízko něj portál. Zvedl se prudký vítr, vytrhl mu textil z ruky a vcucl jej. 

A potom to zaškubalo ponožce v patě a najednou bylo kolem takového hemžení, až jí z toho přecházel zrak.
Vyšlapaná tráva, dočasné plátěné příbytky, kam jen oka dohlédnou, dřevěné lavice a tribuny a na nich množství lidí nevídané. Nálada slavnostní, povznesená, přívětivá, však bez očekávatelného bujaření, rachocení, lesku a pokřikování.
Zástup uší naslouchal slovům z dávna i novým. Písmo a pergamen stvrzovaly hranice na zemi, zatímco duch (nebo Duch) hledal smysl na nebi.

Nepovšimnuta, ležela tu stranou a tiše co biblicky přesná entita s tisíci očí.

Než ji obratně z tribuny do šera zapomnění srazila měkká a rozverná tlapka kočičí.

A potom nebylo nic než tma. Všeobjímající tma prostupující do každičkého jejího vlákna, do každičké smyčky.

Tohle nebyla pouhá nepřítomnost světla, tohle byla prázdnota. Bezčasí naplněné všeobjímající nicotou. A to bylo strašlivé.

Takhle to nemohlo zůstat. Prázdnotu bylo třeba naplnit. Probudit čas!

Ponožka vzpomínala. Vlákny jí jako elektrické impulzy probíhala všechna setkání. Její smyčky se snažily přitáhnout všechny světy, které navštívila. To, co se stalo a teprve se stane napínalo prázdnotu k nesnesení. Ponožka cítila tlaky i tahy, které ji drtily nesmírnou silou, ale vytrvala. Musela.

A tak v jednu chvíli nebylo nic. Pak to třesklo a najednou bylo všechno.

A potom...

Nevypadala nijak zajímavě. Prostě ponožka. Neválet se na lince, asi by si jí Klaudie ani nevšimla. Ale tohle bylo moc.

"To vám nestačí, že sem chodíte jak domů?" vybuchla. "Nemůžete si alespoň ponožky svlíkat jinde, než v kuchyni?"

"Já ponožky nenosím," ohradil se Vincenc.

"Ce n'était pas moi. Já mám ponožky na nohou," přidal se Walter.

"Jaké ponožky?" nakoukl Felix do kuchyně zvědavě.

"Ty ji ne..."  Klaudie se zarazila. Přece tu byla, ne? Za tu chvilku, co ji spustila z očí, se nemohla vypařit.

"Nechceš kafe?" nadhodil Felix starostlivě, když viděl její výraz.

"S rumem," povzdechla si Klaudie.  

A potom...

Čím víc lidí, tím víc prádla. Naštěstí, když máte v domácnosti Sílu, je praní otázkou malé chvilky a jednoho či dvou odškrtnutých cvičení. Nicméně...
Na stole ležela ponožka. Lichá. Trochu odrbaná, jako kdyby prošla mnoha pračkami, sušičkami a něčím navíc.
"Čí je?" zeptala se Catra.
"Ničí," řekl Kit.
Chvíli na ponožku zírali. Ponožka nereagovala.
"Mamíííí!" vzdala to Catra a zavolala posily.
Gwen nahlédla dovnitř.
"No?"
"Cizí ponožka."
"Opravdu?"

O jedno použití Síly později...

Gwen si oprášila ruce. Děti zíraly na prázdný prostor ve tvaru ponožky.
"Kde je?"
"Tam, kde má být," Gwen se na okamžik zatvářila nejistě, "pravděpodobně."

"...a potom přišel kolega Pupava s tím, abychom přibrali dalšího partnera, když se nám obchody nedaří."

Doktoru Mráčkovi se třásl hlas, občas vrhl pohled na pistoli na stole před sebou, ale zdálo se, že víc ho znepokojuje vlastní vyprávění.

"Doktor Temný přivedl velmi bonitní klienty, ale vyžadoval, ať si o nich vůbec nic nezjišťujeme. Jeden z nich... Profesor... Mě prostě děsil."

Napil se vody.

"Vy jste naši činnost tehdy vyšetřoval a museli jsme se vás zbavit. Doktor Temný navrhl magický rituál. Přinesl ponožku, s nejpravděpodobnějším vlastníkem vámi. Vyvolali jsme... No... Sílu. Démona."

Otřásl se hrůzou.

Nadechl se, aby pokračoval, a...

A potom jim začala být zima. Nebylo divu. Byl únor a oni jsou na tom přechodu už druhej den. (Včerejší role filmu fotografovi přejela dodávka. Tvrdí.) Nejdřív se to zdálo bejt dobrej nápad, koneckonců koncerty takhle hrajou běžně, takže dostat to i na přebal alba... "Anthony, není to už trochu moc?" Nebylo poznat, jestli z Michaela mluví svědomí nebo mu pro svraštělost padá "uniforma". Možná z toho už vyrostli. Možná by měli. "Připravení?" Zeptal se fotograf. "Ještě ponožku..." zvedl se Slovak. "...můžeme."

Hillel Slovak se předávkuje v červnu téhož roku. Jack s tím sekne. Největší sláva kapely má teprve přijít...

A potom si Viktor povedal "dosť"! 

Vedľa totiž pristála ponožka príšerného dizajnu, nezdravo iskrila a znemožňovala sústredenie.

"Jayce?"

"Mhm?"

"Zase pričarovávaš oblečenie?"

"Neee."

Dvadsať košieľ, desať vestičiek, každý deň iné topánky, fajn... Ale handry postrácané po baráku Viktorovi z fyzického sveta nechýbali a nemal v pláne ich zavádzať. 

Veď ti ukážem štramáctvo. Luskol prstami. Na dvore vyrástla ručná pračka, prádelné šnúry a jedna pofidérna železná žehlička. Kolegova bielizeň, náhle poslušne vykazujúca realistickú nutnosť údržby, sa zoradila na kope.

Niekto rád funkčnú simuláciu fyziky, chechtal sa Viktor. Schválne, kto lepšie vystihne krásy pondelňajšieho prania, zámožný jedináčik alebo chalanisko z banskej štvrte.