DMD Bonus č. 05 pro 19. 4. 2026. Téma: Ponožka profesora Snapea aneb Cesta tam a zase zpátky

A potom ponožka propadla mezidimenzionálním portálem a naproto zmatená se ocitla v newyorkském Central parku. 
Magnus Bane zaznamenal vlnu magie a protřepal si konečky prstů. To, co na první pohled vypadalo jako démoní vejce, byla ovšem obyčejná - mírně řečeno lehce jetá - ponožka. 
Magnus se zamyslel. Měla správnou velikost. Snad kdyby přidal trochu flitrů...
Luskl prsty, modrý plamen magie zavířil a ponožka se zatřpytila.
Magnus byl spokojený a chystal se vyčarovat druhou do páru.
"Magnusi?" vyrušil ho Alec, "co děláš s tou fuseklí?"
"Absolutně nic, lásko," protáhl Magnus, luskl, zbavil ji vylepšení a poslal ji, odkud přišla. Tedy... poslal ji někam.

A potom...

"Pane Blackaddere!" Baldrick byl vyděšený. 
[ponožky v šatně Bonston Bruins]
"Ano, Baldricku?"
[ponožky v doupátku Teletubbies]
"Pane, mě něco napadlo!"
[ponožky v Tardisu]
"A ty ses vůbec nebránil, Baldricku?"
[ponožky v AZ Kvízu, nevim, dál]
"Ale mě napadla myšlenka, pane!"
[ponožky, které upekla celá země]
"Tím spíš ses měl bránit!"
[My name is Max and my world is ponožky]
"Pane... pokud... sami vykonáme tu věc, TU VĚC, kterou... kterou jsme zakázali vykonávat... nebude to proti pravidlům?"
[Život je jako bonboniéra, když si vybereš ponožku]
Blackadder se usmál. 
"Baldricku, Baldricku... pokud jsi jejich držitel, pravidla se samozřemě porušovat smí."

A potom byla zima. A to byla zlá zima, všechno bylo bílé a studené, a slunce svítilo jen slabounce.

Ale pod sněhem, v chaloupce pod strání, bylo krásně a příjemně. Ta černá velká věc, co broučkové našli před zimou pohozenou v lese, a co ji vzali do chaloupky a zacpali všechny škvíry, hřála a hřála, mnohem lépe než celá kupka dříví do kamen.

A potom bylo jaro, sluníčko svítilo a hřálo víc a víc. Sníh mizel, a u chaloupky pod strání kvetlo devatero kvítí. Byly tu sněženky, bledulky, i petrklíče, byly tu sasanky i devětsil.

Jen chudobičky nevykvetly. Ani jediná.

A potom kněžna Majolena pohoršeně vykřikla: „Mon šér, co to je za strašnou věc?“
Na růžovém keři visela černá fusekle a smrděla jak sedm čertů. Kněžna si ani nestihla přiložit vonný kapesníček k nosu a omdlela jako špalek.
„To jistě Rumcajs!“ rozzlobil se knížepán. Zavolal lokaje Fricka a povídá: „Uděláš tak a tak.“
Fricek si stiskl nos, sebral fusekli štipkami prstů a vydal se do lesa Řáholce. 
Připlížil se k jeskyni a viděl, že Manka zrovna vaří sedminásobnou loupežnickou polívku. Když na chvilku odběhla do jeskyně, vhodil fusekli do kotlíku.
„Dneska je polívka obzvlášť peprně kořeněná,“ liboval si večer Rumcajs.

A potom primář Blažej pohlédl na Cvacha přes stůl. „Jak mi to vysvětlíte?“

„Nevím, o čem mluvíte, soudruhu primáři,“ vykrucoval se lékař.

„Sestra Huňková viděla, že máte každou ponožku jinou. Bílou a černou.“

„Ale to je takové nedorozumění, soudruhu primáři,“ pravil a snažil se o žoviální tón. „Zjistil jsem, když jsem se přezouval, že mám na patě hroznou díru. A tak jsem se rozhlédl a vidím tuhle černou. Tak jsem si ji půjčil.“

Primář se zamračil. „Je podepsaná? Komu patří?“

„Na lemu je vyšito SS. Nemyslíte, že je to nějakého esesmana, že ne?“ vyděsil se. „Přece takhle dlouho po válce…“

„A potom jsem v knihovně našel tuhle ponožku,“ prohlásil Rozšafín Ctibum.

„A kvůli tomu mě rušíte od oběda?“ zamával kuřecím stehnem Arcikancléř Neviditelné univerzity Vzoromil Výsměšek.

„Problém je,“ vysvětloval Rozšafín trpělivě, „že jsme udělali testy a vychází nám, že jde o ponožku fiktivního čaroděje ze zeměkoule.“

„Zeměkoule?“ zahřměl Výsměšek posměšně. „Co to je za nesmysl? Jakože tam dole chodí vzhůru nohama a nespadnou?“

Rozšafín se zavrtěl. „To neřešte, pane. Jen určete, co máme dělat s tou ponožkou.“

Arcikancléř vzdychl. „Jde o čistě kouzelnickou věc, Vetinariho do toho tahat nebudeme. Položte ponožku zpátky do knihovny, třeba zmizí tak, jak se objevila.“

A potom si Severus Snape svlékl ponožku. Odložil ji do koše na prádlo. Dál se o ni nestaral, protože o prádlo se přece starali domácí skřítkové.

Jenže o tuhle ponožku se starat měl, i kdyby jen proto aby mu skřítkové nazítří nevrátili její sestřičku úplně osamělou. 

Jeho černá, špinavá, a po celém dni v kožených botách, nikterak libě vonící ponožka (Páchla lektvarem!) se propadla červí dírou do jiné dimenze.

Letěla, letěla, točila se kolem dokola, až se obrátila naruby a zase zpátky. Potom znova. A znova. Nevěděla ani kolikrát.

Vypadla na kachlíčkovanou podlahu neznámé koupelny a točila se jí pata.