DMD Bonus č. 05 pro 19. 4. 2026. Téma: Ponožka profesora Snapea aneb Cesta tam a zase zpátky

A potom, po všem chaosu měsíce dubna, se probudím s bilanční náladou. Nezapomněla jsem na některého padoucha, na kterého by zapomenuto být nemělo? Nu, to jistě záleží na úhlu pohledu. Kupříkladu Dirk bude usilovně tvrdit, že vynechání starosty Humpála je zcela neodpustitelné. S důrazem na slovo telné. On je ale tele, jak se všeobecně ví… 

Všimnu si ponožky povalující se vedle postele. Psala jsem letos po delší době i bonusy, musím se pochválit. Ovšem že zrovna ponožka profesora Snapea vzbudí takový povyk, to jsem nečekala.

Ještě zavřu oči. Když je znovu otevřu, ponožka tam už není. Přece nebyla doopravdy kouzelná?

A potom se ponožka zhmotnila ve vzduchu nad střechou výškové budovy, odkud už si ji převzala gravitace planety.

*****

Zeena Fai s okem upřeným do dalekohledu zadržela dech a pohladila prstem chladný kov spouště. V tu chvíli se kus černé látky otřel o její čelo, tvář a hřbet pravé ruky, než dopadl vedle ní. Zeena sebou škubla.

*****

Laserový paprsek se zaryl do zdi nedaleko hlavy kancléře Palpatina a davem diváků zaburácel vyděšený výkřik. Bodyguardi vyrazili vpřed a překvapeného kancléře obalili jako vespidi sladký zákusek.

*****

„Kriff!“ zaklela Zeena a polekaně se rozhlédla. Nikde nikdo, jen černá ponožka, která vzápětí zmizela neznámo kam.
 

A potom si Tonička zavázala tkaničky svých těžkých bot a zvedla oči. Něco tady nesedělo. Na polici s knihami visela osamělá černá ponožka. Opatrně se k ní přiblížila, rozhlédla se a nasála vzduch.

Ponožka nesmrděla, nevydávala žádnou podezřelou záři, ani se nehýbala. 

„Je tady někdo?“ zvolala polohlasem Tonička.

„Ajto, Malý Jock, paňo,“ ozvalo se zpoza sošky pastýřky.

„Nevíš jak se tady vzala tahle ponožka?“ ukázala prstem na předmět, který na polici, ani na farmě, určitě neměl co dělat.

Malý Jock se poškrábal na hlavě: „Jaktěživ jsem to neviděl, paňo, chcete abych to odnesl pryč?“

Ponožka se v mírném vánku roztřásla.

A potom začne pršet. 
Ponožka visí na plotě.
Kolem West Highland Way se nacházejí někdy běžné, někdy záhadné věci.
Ztracené stanové tyče. Odložená hůlka. Zapomenutý stan v obalu, někomu vypadl při odpočinku.
Sluneční brýle, mnoha značek. Levé sluchátko airpodů.
Plyšáci; jeden doháněl svou majitelku díky facebookové komunitě, která zprostředkovala jeho předávání přes asi pět různých osob.
Platí pravidlo „Leave no trace“. Nálezy je záhodno sebrat a odnést na nejbližší vhodné místo; známý hotel, informační středisko nebo proslulé bistro. Oznámit místo uložení na facebooku.
Ponožka doputuje do Tyndrum Inn. Ubytují ji v sušárně.
Je tam fajn.
Potká tam další liché souputnice.

A potom už byl večer. Karel zatopil v krbu. Byla mu trochu zima, ale to tak na statku v prosinci bývá.

Vzpomenul si, že mu Pavla kdysi dala ponožku, na jejich poslední Vánoce. To už bylo let.

Stále jí měl v šuplíku na vzpomínky. Dnes ho poprvé napadlo, že by si jí mohl zkusit.

Jedna ponožka, ta ho asi učitě zahřeje...

Navlékl si pomalu ponožku.

Nejrříve bylo vše jako předtím.

Ale pozvolna začal vnímat změny.

Oheň začal měnit barvu. Oranžová byla nahrazena zelenou.

Místnost byla teplejší ale přitom zvlášně chladná.

Stejně jako bývala Pavla.

Karel vzpomínal a oheň ho hřál.

A potom vešel do stanu Hawkeye s BJem, v náručí kopu khaki prádla.

Hawkeye odevzdaně oblečení odhodil na Frankovu postel. „To Klinger přehnal, že zrovna dnes si potřebuje vyprat svoje nylonové punčochy. Já už nemám ani jednu čistou ponožku!“ 

BJ ze země sebral osamělý kus slušně vypadající ponožky.

„Tady jedna čistá je!“

„To není moje. Nemá díry,“ odfrknul si Hawkeye. „Ale dej ji sem, ponožka bez děr se vždycky hodí. Už mě nebaví si neustále ošetřovat puchýře, jak mě dřou mé děravé armádní boty.“

Chňapnul po ponožce, když v tom vtrhnul do stanu Frank a ponožku mu z ruky vyrazil.

A potom si Bilbo zajel rukama do kapes a vyjekl: "Co to mám v kapse?" Nahmatal totiž něco měkkého a trochu ulepeného.  Byl si přitom docela jist, že svůj kapesník nechal onoho slunečného jitra pred mnoha a mnoha dny doma, ve Dně Pytle pod Kopcem. Promluvil sám k sobě, ale Glum myslel, že je to hádanka a strašně ho to rozčílilo. "To není fér!" bránil se.
Bilbo zaváhal, když  ucítil, že to měkké cosi pod jeho prsty zmizelo. Ale protože v druhé kapse měl stále prstýnek, který prve našel v chodbě, trval na své otázce. "Co to mám v kapse?"

A potom sa Paula pokúsila premôcť silu príťažlivosti. „Pusť ten prekliaty črep!“

Ratko si uchoval zarputilosť potkanov. Šošovku nepustil. Snažil sa udržať pestrých čokokamienkov, až škorica odletovala.  

„Bojuj!“ Paula ho dobehla, vydrapla úlomok a hodila ho do Hrnčekavarvtipnúkašu plného čokolády, až to zabublalo. 

Ťah ustal.   

„Čokoládovník 

chce byť srandovný!“

Hlas vychádzal z farebnej ponožky.

„Ponožka s mikrofonickým hlasom!“ To nemohlo Paulu prekvapiť.  

„Žiadna ponožka! Som Aratinga, najpestrejší papagáj. Keď do čokoládovníka narazila črepina,  premenil som sa, zošedivel. Ostatní zošaleli. Mňa zachránila táto ponožka. Šeptala mi: 

Navliekni ma. Za sny! 

    Opäť budeš  krásny.“       

Pavla vyskočila, ponožku strhla a tá sa rozplynula.

A potom jsou v horách hřbitovy. Ve štěrbinách mezi balvany reznou zapomenuté nože. Na loukách mlčí ovčí zvonky, modrá stuha tvoří základ stračího hnízda. Odvátý šátek ozdobil větev borovice. V bunkru žloutne milostná báseň, napsaná inkoustem na linkovaný papír ze sešitu. 

Krajku rudých kalhotek dopaličkovala plíseň a osamělá černá ponožka touží po životě v páru. Na vrcholu Maja Kollatës, v puklině pod křížem, studí snubní prsten. K nebi blíž. 

Voda odplavila vzpomínky na první výstupy i poslední slova. Všechno, co lidé v horách zanechali, obrůstá mechem a tajemstvím. Tiché oběti. 

Drak o nich ví. Trpělivě je střeží. Pomalu dostává hlad.

A potom Henrymu na mobilu vyskočí fotka Alexe jen v pyžamu a ponožkách. Sedí na posteli, kolem sebe rozložené poznámky z přednášek, zlehka se usmívá, pod očima temné kruhy. Henry koukne na hodiny. U Alexe jsou dvě ráno.

Nikdy na ta selfíčka z postele neodpovídá. Ne proto, že by neměl co, ale protože všechno, co by byl schopný napsat, by byly buď romantické žvásty nebo trapné žadonění, možná s trochou sexuálního podtextu. Nic rozumného. Nic správného. Nic bezpečného.

Kouká na mobil celou věčnost, dokud nemá Alexův obraz vypálený na sítnici a displej konečně nezhasne.

Jsem v háji, pomyslí si. Úplně.