Aldorma

Robin se rychle odplazil k palmě a schoval se za ní. Brett ho hbitě následoval.

„Jestli nás z toho dostaneš, udělám cokoliv,“ zašeptal Robin. Brett neodpovídal. „Vážně! Přísahám. I kdybych měl pak zbytek života strávit ve vězení.“

„Nepřežil bys tam ani minutu,“ odpověděl Brett pobaveně.

„Ale jo. Složil bych oslavnou píseň o tom, jak si mi zachránil život uprostřed pouště. Naučil bych ji všechny vězně. Týrali bychom zpěvem strážce tak dlouho, než by nás propustili,“ pokračoval Robin.

„Potřebuji živý terč, abych viděl, kde je schovaný,“ prohlásil Brett a Robin jen překvapeně zamrkal. „Říkal si, že uděláš cokoliv. Utíkej a kličkuj.“

Simeon už byl skoro venku ze statku, když se pod ním kůň vzepjal. Vyletěl ze sedla a přistál v prachu. Kolem ucha mu hvízdla další šipka z kuše a vzápětí ho těsně minulo kopyto jeho umírajícího koně.
Pád mu vyrazil dech, ale než se stačil vzpamatovat, zvedly ho silné ruce a vysadily do jiného sedla.
„Jeď!“ vykřikl Samuel. Sám zůstal stát, svého koně dal Simeonovi a jiný po ruce nebyl.
Simeon nedosáhl na třmeny, a tak jen sevřel koně stehny a rukama se chytil hrušky sedla. Ujížděl pryč a odmítal si připustit, že jeho pád bude možná stát Samuelův život.

Karavana dorazila k oáze. Všichni uvítali možnost na chvíli si odpočinout od cesty ve stínu palem. Večer se šel Robin s Brettem projít.

„Vážně si myslíš, že po tobě pořád jde?“ zeptal se Robin. „Cestujeme kolik dní a nic. Třeba si z tebe jen někdo udělal legraci.“

Brett místo odpovědi Robina srazil k zemi.

„Stačilo říct, že o tom nechceš mluvit,“ vyprskl Robin s pusou zarytou v písku.

„Do týhle oázy vedou dvě cesty. Naše, bezpečná. A kratší, ale riskantnější,“ zašeptal Brett a rychle si přilehl k Robinovi. Kývnutím hlavy ukázal na kmen palmy, ve kterém byla zabodnutá jedová šipka.

„Brente, tohle byl vážně naprosto originální nápad,“ pochválila ho jednou Risa.
„Každý, kdo ty vozy vidí, tak o tobě ví. Rozkřiklo se to úplně všude.“
„Děkuji Riso. Já si pořád lámal hlavu, jak oslovit další zákazníky. Tam u nás už jsme byli známí. Lidé u nás chtěli nakupovat, i proto, že jsem tam byl já. Záruka kvality. Ale tady se obchody hýbaly hrozně pomalu.“
„No ale napsat na všechny vozy, které tu vozí zboží, že Brent vám sežene všechno v té nejlepší kvalitě, to muselo dát hodně práce,“ hodnotila Risa.
„Práce ani tak ne, ale těch peněz, co to stálo.“

Bylo znepokojující vidět Bretta vystrašeného. Byť byli na cestě už čtvrtým dnem, neustále sledoval obzor, jako by čekal, kdy se vynoří Kopr.

„Kamaráde, řeknu ti, že začínám mít taky strach,“ otočil s Robin k Sandrikovi.

„Jo. Vždycky jsem si myslel, že jemu nic strach nenažene,“ souhlasil Sandrik.

„Přesně. Když jsem ho viděl poprvé, ty jeho jizvy mě vyděsili. Musel jsem mu připadat jako vystrašené děcko, když jsem se bál potřást mu rukou,“ pokračoval Robin. „Schválně mi nabídl tu, kde mu chybí prst. Odnesl si z každého boje nějakou jizvu. Mohl by na svém těle propagovat následky všech těch nesmyslných bojů.“

Karavana vyrazila a i Robin už přestal mít řeči, když viděl, jak se jindy klidný Brett neustále ošívá. Toužili se Sandrikem pochopit, co se děje, ale dohodli se, že nechají Bretta, aby jim to vysvětlit, až uzná za vhodné. A hned večer byla jejich zvědavost ukojena.

„Dostal jsem echo, že je ve městě Kopr,“ pronesl Brett šeptem. „Když jsem byl žoldákem v Gaetském vojsku, patřil do stejné průzkumné skupiny. V Theosu ho zatkli a my dostali zprávu, že byl popravený. Místo toho byl zavřený a mučili ho. A teď si myslí, že jsme ho podrazili a hodlá nás všechny dostat.“

Ryko Niman se zarazil, když ze dveří před ním vycouvala Viola Antares a rychlým pohybem za sebou zabouchla. Ze sklenice, kterou držela v ruce, vyšplíchla na podlahu ohavně páchnoucí tekutina.
„Co to je?“ zeptal se.
„Chtěla jsem jen pomoct,“ pokrčila rameny.
Ryko si povzdechl. „Co provedla? Omlouvám se za ni, je nevyspalá a podrážděná.“
„Dovedu si představit, jaký nápor je pro ni kojení dvojčat. Bylinkářka říkala, že tohle pomůže, aby měla víc mléka… Myslela jsem to dobře,“ povzdechla si s ublíženým podtónem.
Ryko přičichl ke sklenici.
„A zapomněla jsi, že Irena na světě nesnáší dvě věci – nevyžádanou pomoc a kopr.“

Theos je země, která je nebezpečná pro všechny, kteří se ji rozhodnout navštívit. Jejich absolutní vládce přísně trestá porušování zákonů, které jsou mnohem přísnější než u nás. Řídí se zákonem třikrát a dost, neboť kdo poruší i potřetí jeho nařízení, bude vzat životem. Proto se vystříhejte návštěvy této země, na hranicích jsou přísné kontroly a nikdo nebude vpuštěn. Kdo překročí hranici neoprávněně, nemůže počítat s pomocí našeho státu. Bohužel díky přísné izolaci není jasné, kdo by se postaral o problémy vzniklé neznalostí jazyka nebo při těžkých zdravotních problémech. Není znám nikdo, kdo by tuto zemi navštívil a vrátil se živý.

„Nikdy jsem nepotkal holku jako jsi ty,“ pronesl Brent ve chvíli, kdy se mu Risa svěřila s úmyslem odjet, aby poznala i jinou zemi než je Aldorma.
„Každá se chce hned vdávat a mít děti.“
„Nechápu, co na tom vidí. Já chci vidět svět. Kdybych byla chlap, tak mi vůbec nikdo nebrání, abych jela třeba tam, kde ses narodil,“ povzdechla si Risa.
„Rád tě představím své rodině. Ale plout samotná je pro ženu velmi nebezpečné. Proto mi prosím dovol, abych tě mohl doprovázet. Můžeme cestou obchodovat s koprem a kořením , a tím si vydělat na celé naše cestování,“ navrhl Brent.

Risa nevěřila, že by nejlepší radu mohla dostat zrovna od Mii. Byly odjakživa proti sobě. Cokoliv Mia řekla, znamenalo většinou nějaký problém nebo kulišárnu. Tedy ne že by od ní nějakou radu chtěla. Bohužel si povídala sama pro sebe, a nevšimla si, že ji někdo poslouchá.
„Když tak moc toužíš po tom, abys neměla žádné závazky, co se takhle sbalit a prostě odjet. Budeš mít klid od lidí, kteří se tě snaží dát dohromady s Brentem, budeš mít klid od Brenta a ještě si splníš své sny.“
Co ovšem nikdo nečekal, bylo to, že se Brent k chystané výpravě přidá.