Aldorma

„Brente, vážně chceš žít v Aldormě, když tam bude vládnout můj bratr?“
„Riso, viděl jsem na tobě, jak ti domov chybí.“
Ale, on je neschopný, má kolem sebe jen samé patolízaly, kteří mu neustále říkají, jak jsem nebezpečná. Nebýt jich, tak mě s tebou nepustí, ale oni doufali, že se nevrátím.“
„Když se podíváš na Theos nebo Tezárii, není to nikde lepší. Kážou vodu a pijou víno. Mluví se o podpoře obchodování a každý ti hází klacky pod nohy.“
„Otec ho zatím nepouští k ničemu důležitému, ale už teď je vidět, jak tomu vůbec nerozumí. Baví ho lov a víno.“

Konečně pro Risu nastal čas odjezdu. Do té doby než odjela s Brentem, nebyla nikdy odloučena od své rodiny a zjistila, že se ji moc stýská. Ale chápala, že pro změnu Brent bude ten, komu bude po odjezdu smutno. Ačkoliv byli jeho rodiče šokováni zjištěním, koho si Brent vzal, chovali se k ní moc hezky. Jak ji jednou řekla jeho máma, děti nemůžou za chování svých rodičů a ona doufá, že budou spolu spokojeni. Když dračí kněz přišel požehnat jejich odjezdu, najednou se nad nimi objevili magické proužky v sedmi dračích barvách, které dokazovaly, že oni dva jsou vyvolení draky.

Nejprve se připilo na počest mrtvého kamaráda. Po několika doušcích na lačný žaludek se zapíjel pláč a depresivních myšlenek. Jak tekutina ubývala, a dno se blížilo, začalo se pít jen proto, že to pití bylo tak skvělé. A nakonec skončila lahev prázdná.

Sandrik se díval skrz hrdlo do lahve, jako by doufal, že tam najde ještě trochu toho lahodného moku.

„Hele, tři čárky!“ vyprskl smíchy, zatímco ukazoval před sebe. „HA! Dračí kouzlo! Když lahví takhle točíte a koukáte dovnitř, ty tři čárky se zvětšují.“

Trojice blížících se žen byla ochotná vydržet jejich hlasité nářky. Na hlasitou zábavu ale náladu neměly.

Amy s Brentem se rozhodli, že se zdrží ještě měsíc než vyplují směr Tezárie a potom zpátky do Aldormy. Doufali, že svou svatbu obhájí, a že budou moct zůstat. A kdyby ne, tak pořád ještě připadal v úvahu Tristenol případě Tezárie.

Mezitím kapitán lodi dostal kvalitní materiál a úkol zvelebit loď. Rekonstrukce probíhala podle plánů a tak zanedlouho nastal čas rozloučení. Brentovi bylo trochu líto, že jeho rodiče nejsou z Risy tak nadšení jako on, ale chápal, že příkoří, která byla na jeho rodině vykonána Risiny předky, se jen tak nezapomínají. Možná se stane nějaký zázrak a oni je pochopí.

Slunce pomalu zapadalo, když se vrátili ke svému stanu. Robin sáhl do vaku a vytáhl láhev fíkové pálenky.

„Na dvoře bych tím nikoho neuctil. Tam pokud nenabídneš o harrenské rudé, tolluskou whisky či adarskou medovinu, nikdo to nepovažuje za vhodný přípitek. Ale co je nám do šlechty, která neví nic o životě a své boje svádí o to, kdo si bude moci pochutnat na drolícím se pečivu bez valné chutě? Je to svět odtržený od světa, kde dceru prodáš nepříteli za příslib klidu zbraní, kterému nevěříš. Ne, ti jsou chudáci a netuší, co je to přátelství, na které teď připíjím.“

Robin se Sandrikem a několika muži vyrazili Brettovi na pomoc. Na místě zjistili, že zbytečně.

Robin se díval na Brettova záda otřásající se tichým pláčem. Chtěl ho jít utěšit, ale Sandrik ho chytl za rameno.

„Nech ho. Potřebuje být sám,“ pronesl tiše. Robin ho však neposlouchal. Setřásl Sandrikovu dlaň, došel k Brettovi a jen se vedle něj posadil.

Brett se mu zadíval do očí, ale nic neřekl. Robin jen zavrtěl hlavou. Nechtěl nic slyšet. Nepotřeboval podrobný popis toho, co se událo. Jen tu byl pro svého přítele. Po chvíli se k nim přidal i Sandrik a mlčky hleděli na obzor.

Irena se rozhlédla po vypáleném Maurentu a polkla slzy. Už rodinnou tvrz jednou celou opravovala, když ji správce nechal během pánovy nepřítomnosti zpustnout. Pak přišla válka a zničila, všechno, co pracně vybudovala. Nevěděla, jestli má sílu začít znovu.
„Přízemí vypadá dobře, nebude se muset bourat, bude stačit opravit patro,“ ozvalo se za ní. Po boku se jí objevil Ryko a vzal ji za ruku. „A Simeon slíbil, že pošle ty popínavé květiny, co se ti v Tristu tak líbily. Můžeme je vysadit u přístřešku za domem, jak jsi chtěla.“
Jistě, že to dokážu, pomyslela si. Tentokrát na to nejsem sama.

Brett seděl vedle Kopra s pohledem upřeným do dáli. Doposud mu šlo o jediné – nenechat se zabít. Udělal pro to všechno. Teď se snažil odehnat myšlenku, že aby přežil, bude muset Kopra zabít.

„Vždycky jsi vtipkoval, že tě jednou přivedu do hrobu,“ pronesl smutně k ležícímu tělu. „Měl ses vsadit. Vyhrál bys.“

Nechtěl to udělat, ale musel. Musel chránit sebe a své přátele. Sevřel nůž pevně v ruce a naklonil se nad Kopra.

„Nechť nad tebou draci bdí,“ zašeptal a probodl mu srdce.

V ten moment nezabil jen Kopra, ale i část sebe samého.
Po mnoha letech se Brett rozbrečel.

„Můžete mi prosím vyprávět o útěku Amy? U nás se přes padesát let myslelo, že zahynula někde na moři. Pak se vynořil Brent a najednou je všechno jinak,“ poprosila Risa Brentovu maminku. Nikdy bych nevěřila, že existuje jiný kontinent.“

„Amy byla statečná a chytrá žena. Když pochopila, že ani život v Tezárii, kam se uchýlila na příkaz svého otce Velvrika, ji nezaručí klidný a svobodný život, rozhodla se, že spolu se svým mužem najdou ztracený kontinent Novia. Pluli dlouho, netušili, zda vůbec doplují, Amy tesknila po své dceři, kterou zanechala v Tezárii, ale nakonec se jí sázka na smrt vyplatila.“

„Při květu zlatých růží, došlo k splynutí duší,“ snažila se Risa potichu o veršování v krásné kvetoucí zahradě. Proto ji vylekalo, když najednou za sebou uslyšela Brenta.
„Splynutí uší, říkáš?“ dotazoval se pobaveně.
„Copak tu děláš?“ zeptala se a jeho otázku nechala nezodpovězenou.
„Šel jsem se podívat, kde jsi po obědě zmizela. Stýskalo se mi po tobě,“ řekl a sednul si vedle ní. Chytil ji za ruku a lehce políbil.
„Není ti smutno po rodině? Já jsem sice doma, ale cítím, že bys tady žít nechtěla.“
„Je to tu jiné než u nás doma. Krásné, ale jsem tu úplně cizí.“