DMD č. 8. pro 8. 4. 2020. Téma: Plocha pro vaši reklamu

Téma: https://www.instagram.com/p/B-6j2EeJoKU/?utm_source=ig_web_copy_link

„Tak jo, pánové, je na čase zjistit, kde se Cassidy nachází,“ zahájil Jirka ranní poradu.

„Hele, neumí česky, nemá žádné peníze. Nemůže být těžké jí najít,“ odpověděl nahlas Tomáš to, co mu už dávno řekl v myšlenkách.

„Kdyby to bylo tak snadné, tak už jí máme. Zatím se dokázala skrývat,“ podotkl Jirka.

„Je jedno místo, kde možná něco zjistíme,“ zamyslel se Mirek. „Potřebuje se schovat a nemá prachy. Stačí zajít na jedno místo a slíbit za pomoc protislužbu. Jakoukoliv protislužbu. Jestli je fakt zoufalá, o tom místě se určitě dozví.“

Tomáš se podíval na Jirku. Za zkoušku to rozhodně stálo.

„Rád bych Tvému Veličenstvu pomohl více, ale musím dbát především o Noční hlídku,“ řekl Jon, když se Stannisem probíral detaily jeho odjezdu na jih.
Místo krále mu odpověděla lady Melisandra: „Ve skutečnosti je tu věc, kterou pro Jeho Veličenstvo můžeš udělat. Stačí, když mi Noční hlídka poskytne trochu prostoru a pár pomocných rukou.“
Jon neměl tušení, co rudá žena zamýšlí, ale pokud se mohl Stannisovi odvděčit za jeho pomoc způsobem, který by Noční hlídku nezruinoval, byl pro.
---
Ještě než král Černý hrad opustil, visela na jižní stěně Zdi stovky stop dlouhá rudá plachta hlásající: ,STANNIS BARATHEON – jediný pravý král Západozemí‘.

“Tohle chci! Na záda!”
Mladík nervózně sáhl do kapsy u kalhot a podal přes pult složený kus papíru. Tatér si ho krátce prohlédl.
“Jste si jistý? Je to poněkud neortodoxní…”
“Jsem! Určitě!”
“Jak chcete…” tatér mu pokynul směrem k závěsu. “Prosím, tudy do dílny.”
***
"Tak to máme dva tisíce pět set korun. Hotovostí, kartou?”
Mladík zalovil v kapse pro peněženku, když nahmátl kus papíru - papíru s kresbou růžového slona.
Okamžitě se zděsil: “Proboha! Co jste mi vytetoval?”
“To co jste mi dal na tom letáčku.”
Mladík shodil tričko a otočil se směrem k zrcadlu.

“COCA COLA - DVĚ ZA CENU JEDNÉ!”

"Ale vždyť je úplně plochá!", zaúpěl do telefonu Petr.

Objednal si velkou repliku jeho oblíbené stavby - Chufuovy pyramidy (také známá jako Velká pyramida). Ráno mu přišla domů, celý den se v práci těšil, jak jí bude skládat, a teď tohle. Místo 3D modelu pyramidy ho čekal jen obrázek o něco menší než A4 a s hnusným logem.

Paní na telefonu si ale zachovávala mrazivý odstup a pouze Petrovi znovu sdělila: "Obrázky na našich webových stránkách jsou pouze ilustrační."

Petr naštvaně položil telefon. Obrázek jim pošle zpátky.

Šel si raději tisknout na 3D tiskárně repliku co zrovna našel online. Bez reklam.

Pomalu se smrákalo a všude kolem černý les. Zabloudil.

Přestože byl velký kluk, za rok půjde do Bradavic, začínal se bát. Les je přece plný strašidel. Xenu Láskoráda včera málem jedno odneslo.

V nejhorším uviděl světýlko blikající v dálce. Vydal se za ním. Musel být opatrný. Ve Vydrníku svatého Drába takové světýlko neměli, takže tohle je mudlů a ti ho nesmí vidět. Na druhou stranu, co se stane, když se tam půjde podívat?

Po půl hodině stál před nápisem a fascinovaně naň zíral. Jen slovům nerozuměl. Co je to NIVEA?

Nepamatoval si, jak se dostal domů, obdiv k mudlům zůstal.

Pan Konrád, majitel čtyř hamrů a pěti kováren, toho času na špacírku, zrovna procházel okolo radnice, jejíž podloubí sloužilo jako vývěsní tabule pro řemeslníky, když ho zaujal kazatel pan Luther, který se zde snažil vyvěsit na dřevěný kolíček jakési lejstro. Pan Konrád nelenil a hned začal radit
"Pane Luther, tady se vyvěšují obchodní nabídky. Jestli maj něco náboženskýho, tak to přitlučou támdle na vrata kostela. A mimochodem, budou potřebovat kladivo a hřebík, to koštuje půl zlatky. Děkuju uctivě."
A tak pan Konrád nevědomky pomohl Martinu Lutherovi zveřejnit jeho 97 tezí, které by jinak možná zanikly mezi nabídkami kominíků a zubařů.

Možná nejsme umělci, možná je to jen řemeslo. Ale na tom nezáleží. Dáváme do toho všechno. Překonáme i sami sebe.
Chceme dosáhnout těch nejlepších výsledků. Chceme dokonalost. Splnit a překročit plán.
Náš produkt se musí chválit sám už jen svou vlastní existencí.
Jenže narážíme na realitu.
Metaforické plátno, na které klademe tahy stejně nehmotného štětce, už z definice není dokonalé. Má svá silná a slabá místa. Můžeme s tím pracovat, když si to uvědomujeme. Ale ať se snažíme jak se snažíme, nezměníme to.
Jsou to NAŠE děti. A není nikdo jiný, kdo by tak dobře dokázal inzerovat všechny naše chyby.

Včera mi psal kamarád, jestli jsem už začal řešit investice do akcií ... samozřejmě, že ne, takže jsem ideální čas prošvihl, ale co už.
Probírali jsme kde se vyplatí brát akciové indexy, tak jsem se šel podívat na ty, co bere on ... a zjistil jsem, že web té banky neotevřu. Nakonec jsem zjistil, že je potřeba vypnout adblock. Jako fakt? Musíte mít skripty proti adblocku na oficiálním webu banky_ Co tam chceme mít za reklamu, sami na sebe? Nebo rovnou radši na jinou banku?
Nakonec jsem teda hlavní stránku načetl, ale víc toho stejně nešlo. Prý podporujou jen Chrome na Windows ...

Situace se vyvíjela dobře. Písek sice pořád divně smrděl, ale nedalecí ozbrojenci ho nabrali pár pytlů, naložili to do bizarního stroje a odletěli kamsi pryč, takže si trojice za kameny mohla oddechnout. Než si uvědomili, že teď už je to představování nemine.
„Nás cesta nejspíš dlouhá čeká teď, tak Edvin Harmaanen se klaní vám,“ uklonil se Edvin dosud neznámé slečně a ta to ocenila pukrletem.
„Těší mě, pane, já jsem...“
„...tak plochá, že bych si na tebe mohl vylepit inzerát na lepší společníky?“ doplnil otráveně děda v plášti a nastavil Edvinovi ruku k plácnutí, nicméně na to bylo ještě brzy.