Harry Potter

Přesýpací hodiny na jednotlivých stolech odměřovaly minuty, toho si všiml hned mezi dveřmi. Nervózně polkl, začal se otáčet zpátky ke dveřím.
„Nikam, Remusi!“ Sirius zastoupil dlouholetému kamarádovi cestu.
„Teď si sedneš ke stolu a jednu z těch čarodějek okouzlíš.“
„Nesnáším tě, Tichošlápku,“ zabručel.

„Takže… jaké máš zájmy?“ Tmavovlasá čarodějka dostala nadutou odpověď.
Ne, tak tenhle ne. Chová se, jak páv.
Náfuku vystřídal nervózně vyhlížející kouzelník se strhanými rysy.
„Jste na Speed datingu poprvé?“
„Ano.“
„Na tohle si zvyknete, nebojte.“
„Chodíte sem často?“
Místo odpovědi mu polila košili vodou, omylem.

„Tak co? Udělala na tebe nějaká dojem?“
„Jo, ta nešikovná.“
„Fakt?“

„Slyšel sem, že v Prasinkách votevřeli školku a školu pro děcka zaměstnanejch kouzelníků. Nezkusíme to?“
Kuklík, Puklík a Dudlinka se přestali prát o plyšového hipogryfa a zpozorněli.
„Mohli bychom. V pěti letech by se oprravdu měli seznámit se svými vrrstevníky, a začít se učit,“ zamyslela se Olympa.“

Hagríďata s výskotem vtrhla do třídy jako velká voda. Rázem bylo vzhůru nohama všechno. Hračky, knížky, pastelky… Ostatní děti se krčily koutě, některé plakaly.

„Prej nejsou naše děcka na školní docházku dost zralý,“ pronesl dotčeně Hagrid, když se vrátili domů. „Jak to mohla ta učitelka poznat? Dyť sme tam byli sotva pět minut!“

“Víš, těžko se mi to říká, ale Harry, ty jsi ještěřan.”
“Cože?”chlapec s jizvou na čele vzhlédl na vousatého klíčníka.
“Ještěřan, Harry. A sakra dobrej, jestli jsi po rodičích.”
“Oni…”
“No jasně! Oba dva byli původně z Proxima Centauri. Přiletěli na tuhle planetu tak před třiceti lety.”
“To… To není možné!”
“Ale jo, Harry. Nikdy tě nenapadlo jak dokážeš ty podivné věci? Proč umíš mluvit s hady? Proč máš tolik povislé kůže kolem toho zipu za krkem? Ale neboj, Bradavice jsou prvotřídní indoktrinační středisko, tam se naučíš vše, co potřebuješ abys infiltroval mudlovskou společnost - tak říkáme tady těm homo sapiens.”

"Salazare...." ozýval se pustinou temnoty hlas.
"Kdo jsi? Slýchám tě ve snech, pronásleduješ mě na každém kroku v zákoutí mžiku."
"Pojď, ukážu... důležité, abys pochopil."
"Pochopil, co?"
"Co muset stát, abys zachránil vše."
"Nevěřím ti!"
"Zpochybňuj realitu, jen tak nalezneš pravdu."
"Dobrá, tak mi to ukaž."
"Tohle... prazdroj veškeré magie. Síla, kterou čerpáte. Magické pole obklopující Zemi, aby vás chránilo."
"Před čím?"
"Před tím, co nedokázala porazit civilizace před vámi. Pomocí technologie se jim však podařilo vytvořit štít. Zkrátka, jeho integrita klesá... Vytvoř školu pro kouzelníky, bude odčerpávat část magické síly a udržovat štít... Osud světa, je ve tvých rukou."

Trojčata konečně usnula a Olympa listovala knihami, které Hagrid přinesl. „Poslouchej, tohle je pozorruhodné: akvárrium má velmi uklidňující efekt na hyperraktivní děti. Pohyb rrybiček, jemné bublání vody a pomalé vlnění rrostlin působí meditativně a snižuje nadměrrnou aktivitu. Zaběhni ještě jednou na Přříčnou a kup nějaké rrybičky a rrostliny. Akvárrium mezitím vyčarruji já.“
Zanedlouho Hagrid vypustil do masivní skleněné nádrže svůj nákup.
„Ach!“ vyjekla Olympa, „myslela jsem rrybičky malé a rroztomilé!“
Ve vodě se tísnilo sedm podivných velkých tvorů.
„Dyť vony přeci sou roztomilý! Vzal sem je teda šecky. Sem je nemoh rozdělit, no ne? Koukni na ty vobrovský smutný vočička.“

Pozoroval toho malého zeleného tvora u svých vchodových dveří a nedokázal pochopit, co se děje.

Nedal si včera moc bylinek? Nedal si omylem místo kávy nějaký halucinogenní čaj? Sice ano, poslal obálku s peněžmi a požadavkem, ale nečekal, že se tomu vážně stane.

Možná neměl tolik pít. Ach ty picí hry u filmu. Za každou smrt jeden panák. Díval se to tehdy na Zázraky divočiny. Nom.

„Já... Asi nevím ten kód, uhm-”

„Objednávka zrušena.” A vtom zelenáč zmizel v zelené mlze.

...
Cukl sebou. Bolela ho hlava, motal se mu svět.

„V divočině se samice lva chovají... můžeme sledoval lov antilopy...”

„Krucinál... Zítra má Patrick narozeniny a já nemám dárek... Uhm- To už nic nestihnu koupit.”

Vtom se z rádia ozval rozjařený hlas, který signalizoval reklamu.
„Něco se rozbilo, sháníte dárek? Využijte zelenou cestu! Alza vše doručí. Do půlnoci objednáte, ráno u dveří máte!”

Co prosím!?

Naslouchal pokynům a hned začal psát dopis s objednávkou kondomů a láhve rumu. Nakonec připsal i plyšáka slepice. Do obálky přiložil i potřebnou částku a poslal sovu.

...

Ráno ho probudil táhlý zvonek od bytu.

Doťapkal, otevřel a sklouzl níž na zeleného tvora. Něco jako skřet, ale tenhle měl anténku.
„Zadejte šestimístný kód pro převzetí objednávky.”

Temnotou se k místu setkání plížil Muž v kápi. Najednou ze stínu vystoupila postava v černém plášti.
"Nesete dar vykupiteli?"
"Mám ho v náprsní kapse."
"Ukažte!"

Muž v kápi vytáhl z kapsy tři ampulky.
"Tady, jedna ze lví hlavy, jedna z kozí a třetí z dračí. Přesně, jak jste si přál."
Muž v černém plášti si vzal ampulky a zvolal:
"Petrificus totalus! Pottere, je váš!"

Bystrozor sundal neviditelný plášť.
"Jste si jistý, profesore? Je to krev chiméry?"
"Pottere, jednak deset let nejsem váš profesor a jednak, jestli ještě jednou zpochybníte mou odbornost, tak zjistíte, že znám víc kleteb než Voldemort.

Být Vyvoleným nikdy nebylo snadné. Když už si myslel, že je konečně hotovo, obrátil se mu zase život naruby. Mohl si za to sám, když si od Morphea vzal červenou kapsli? Bylo to ale správné rozhodnutí. I dnes by se rozhodl stejně.
Tak tu bojoval proti strojům. Stýskalo se mu po starém životě, starých kamarádech, staré lásce. Ale musel uznat, že Trinity je fajn. Hlas agenta ho vrátil do přítomnosti.
„Dnes Vás zničím, pane Pottere!“ zahřímal agent a vyprázdnil zásobník. Kulky se v letu zastavily.
„Arresto Momentum, neverbálně a ještě bezhůlkově,“ vysvětlil pyšně Neo - Harry. „Pošlu tě za Voldemortem. Expelliarmus!“

„Studenti,“ vztekal se Filch. Byli rok od roku horší. Kdo považuje za vtipné rozházet na chodbě bomby hnojůvky?
Chybělo mu věšení za zápěstí ke stropu. Kdysi tresty stály za to. Ne jako dnes. Brumbál byl na děcka mírný, nedivil se, že si dovolovali čím dál více.
Jenom jediný člověk mu dal za pravdu.
„Banda nevychovaných fracků,“ souhlasil profesor lektvarů.
„Pouta a biče by je dokázaly z šílených nápadů vyléčit,“ posteskl si školník.
„Ta pouta bychom mohli využít,“ mrkl na něj.
„Ach Severusi,“ zavrněl spokojeně. „Dnes večer u tebe?“
Snape mu jako příslib vtiskl rychlý polibek. Noc bude stát za to.