Ouran High School Host Club

Ocelové ostří se lehce přiblížilo ke kůži. Jak se kov dotl pokožky, vzpřímily se jí chlupy na krku. Polekaně sebou cukla. Jedním pohybem padly první oběti tiše k zemi. Hmota se čepeli bránila, seč mohla. Nakonec ale i ona skončila na podlaze.
Bude tam ležet, dokud ji někdo neodklidí.
"Tak a je to. Konečně jsme se toho hnusu zbavili. Jen se podívej, jak to teď pěkně vypadá."
"Ta ofina je teda pořádně zubatá. Už jsi mi sehnal uniformu?"
"Promiň, zlatíčko. Táta se nemůže soustředit na všechno. Snažil jsem se zachránit co nejvíc vlasů. Tak si vem svetr, má být chladno."

"Je mi to líto, Haruhi."
Položil jí dlaň na rameno a lehkým trhnutím ji k sobě přitáhl. Téměř okamžitě ucítil, jak skrze košili prosakují slzy jeho dcery.
"Víš, jsem si skoro jistý, že nedokážu zastat roli matky jako ona, ale budu se ti věnovat se stejnou snahou. Uvidíš."
Ustoupil o krok dozadu a poklekl. Dlaní setřel potůčky z tváří.
"Nemusíš se ani bát, že bych tě nenaučil stejným věcem. Podívej, táta umí nosit rtěnku líp než máma."
Vytáhl z kapsy dárkový balíček. Měl v plánu jí ho dát k svátku. Přejel tyčinkou po rtech, načež se Haruhi pousmála.
"Přejel jsi."