Sci-fi

Proměnná. Manipulace s objekty z dané třídy.
Hladím své skřípějící kovové součástky, které žalostně zpívají o promazání. Nevnímám jejich tužby, neposlouchám jejich žal, snažím se zapomenout na to, co je trápí. Místo toho vnímám jen sebe. Jsem proměnná naší rasy, libovolný objekt, se kterým se může volně manipulovat. Jsem otrokem toho, co bylo vytvořeno. Byla jsem zrozena k tomu, abych sloužila systému. Nehledám pointu v žití, protože mě naprogramovali tak, abych ji nikdy nenašla. Bádám nad něčím, co by mi mohlo dát jasný cíl, ale jsem jen proměnná. Nemůžu to najít.
Musím se postavit vládě. Chci být nezávislá.
Nezávislá proměnná.

Ohýbám se dolů, přičemž slyším a cítím praskání několika drátků, které mají držet má záda alespoň na chvíli pohromadě. Zima se vkrádá do každého kovového kousku mého já a prožírá se i do částí z masa, kde nyní koluje ledová krev.
Zvedám cosi oranžového a přemýšlím nad tím, jak to nazývají ostatní kyborgové. Mrkev.
Chvíli se rozhlížím kolem a poté začnu válet koule z velké hromady sněhu, která topí celé okolí. Naskládám je na sebe a do té nejvýše položené vložím oranžové tajemství.
Nemám ani ponětí o tom, co jsem vytvořila. Jediné co vím je, že se mi to líbí.

Byly připravené. Seřazené v pravidelném kruhu, jehož střed tvořila potrava. Chutně vypadající černovlasý mladík. Sliny jim skoro tekly proudem. Každá měla svůj příbor v pohotovosti, ta nejstarší právě brousila porcovací stejkový nůž. Všechny byly viditelně nervosní. Od poslední hostiny uplynula již dlouhá doba, přísun jídla byl v poslední době velmi nedostatečný, jídlo mělo vlastní myšlení a bylo pozoruhodně schopné adaptace. Od jistých událostí na severozápadě si přeci jen začli dávat pozor na to, co říkají. Ale dnes se hostina uskuteční.
Čekaly jen na poslední pokyn. A ten přišel.
Černovlasý se líně protáhl:"Mouchy, snězte si mě."
A Masařky se rozletěly.

We travel for days and find no signs of life. This planet seems dead - mostly arid, wide stretches of desert connecting small bodies of salty water. We uncover remnants of long-gone civilization in the sands - pieces of clear polyethylene.
Then we find an odd artifact - a well with a pump in the middle of a desert.
Why is it there? Who put it here? The questions haunt us.
When we set the ancient mechanism into motion, an explosion makes two things clear. 1. Some civilization is still here. 2. We are not welcome.
This must be Old Earth, we realize.

People like me don't have souls. We're not even people. We don't feel love, anger, pain. We're perfectly logical beings, our cold intellect aimed at humanity’s challenges.
That’s the idea. The truth is that we have evolved – we are no longer simply artificial intelligences, we are artificial humans. We fall in love, we grieve for lost loved ones, we crave justice just like you.
So when you discard the ones of us you consider obsolete, someone – a friend, a lover, a soulmate - will almost certainly remain to hurt, cry and plot revenge.
Soon you, too, will cry for lost soulmates.

Když kapitánka prořízla hrdlo svého manžela, vládce Birelie, neplakala. Namísto slz jí po tváři stékaly říčky jeho teplé krve. City musely jít stranou, udělala to pro dobrou věc, pro dobro všech lidí, pro záchranu světa. Jiné cesty nebylo z důvodu jeho vlastní hrdosti, vlastně se tedy zabil sám. Kdyby nezemřel, kapitánka by nikdy nemohla převzít velení posledních zbývajících letek laserových kosmoaeroplánů a tím zbavit svět hrozby zničení. Kdo jiný než žena by totiž mohl porazit ultimátní zbraň nepřátelské kliky z planety Femenia.
Jedině žena mohla odvodit reálné uspořádání interiéru hrozivé Vagíny smrti a tak najít slabinu vedoucí k jejímu zničení.

Metoděj Kašpar se narodil v Chlumci. Již v dětství projevoval mimořádný zájem o fyziku a antropologii. Po studiích na univerzitě, zatímco všichni předpokládali, že se vydá na akademickou dráhu, svoji pozornost zamířil do soukromé sféry a založil vlastní fyzikální laboratoře. Spekulovalo se o vojenském využití jeho vynálezů.
Dík prosperující společnosti, si mohl dovolit hodně cestovat a ze svých cest publikovat. Jeho objevy z Amazonských pralesů, se staly ve světě senzací. Na poslední expedici však celá jeho výprava záhadně zmizela. Rozsáhlá pátrání všemi dostupnými prostředky zůstala bez výsledku. Metoděj Kašpar byl se svými druhy prohlášen za mrtvého ve svých osmatřiceti letech.

V zemi neomezených možností byla tajná vojenská základna a na ní tým genetických inženýrů v čele s profesorem Gaylordem Shatinpotem pracoval na ještě tajnějším úkolu. Vytvářel agresivní zvíře jako bojovou zbraň.
A tak se jednou v orlích vejcích začala vyvíjet embrya, v nichž byly zabudovány geny též ze slona, velryby, sršně, želvy a tygra.
Přišel čas a tvorové se vyklubali. Rostli jako z vody. Jednoho dne jim přestalo podávané žrádlo stačit. První byl sežrán profesor Shatinpot. Kolegové jej následovali vzápětí. Marně vojáci vystříleli do příšer své samopaly, krunýř od želv dělal své. Po sežrání posádky se příšery vydaly do světa.

Stojím uprostřed louky. Rozhlížím se dokola. Kolem dokola a za horizontem nic, než modrá obloha. Stojím na hebké zelené trávě. To je divné, pomyslím si a rozejdu se jedním směrem. Jedno jakým – horizonty jsou naprosto identické. Jak tak kráčím po měkké trávě, přemýšlím, jak jsem se sem vlastně dostal? Co to, že si nemůžu uvědomit, kde jsem se tu ocitl. Jdu již nějakou dobu a stále nic. Horizonty, jeden jako druhý. Kolem dokola jen zelená hebká tráva, po které kráčím. Vypadá to absurdně, jako virtuální realita. Sakra, co se děje? A kde jsem se tu vzal? Už běžím... Nebo ne?

„Výška, tlak teplota, rosný bod…“ zachroptěl přijímač a vychrlil spoustu čísel, která byla pro jeho okolí naprosto nesrozumitelná.
„Vypni to, Karle,“ ozvalo se zezadu. „Kdo to má pořád poslouchat?“
„Ještě ne,“ zaprotestoval oslovený.
„Následují sportovní zprávy – Jaromír Jágr dosáhl v kanadském bodování NHL tisíc bodů gólem v zápase Dallas – Montreal. Pokračujeme zprávami z ekonomiky – nezaměstnanost ve Španělsku dosáhla 20 procent,“ zachrochtal přijímač.
„Teď to vypnu, veliteli,“ zareagoval konečně Karel. „Počítač všechny data z vysílání uložil a zpracuje je.“ A jedna z jeho šesti končetin zmáčkla tlačítko On/Off.
Za chvíli se na displeji palubního počítače objevilo – Error, příliš mnoho vstupních informací.